23. 7. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 7. 2002

Zelenkův Rok ďábla: Vynikající Nohavica, slabý film

Celovečerní film Petra Zelenky "Rok ďábla", v němž vystupuje především zpěvák Jaromír Nohavica a skupina Čechomor, dostal na nedávném filmovém festivalu v Karlových Varech cenu za nejlepší film. Buď tedy byly ostatní filmy letos v Karlových Varech velmi slabé (na tom se mimochodem shodli mnozí kritikové), anebo prostě porota učinila politické rozhodnutí a udělením ceny českému filmu chtěla povzbudit českou kinematografii. Anebo obojí. Ptal se mě jeden český filmový režisér, zda si myslím, že je Zelenkův Rok ďábla svým významem přenositelný do zahraničí. Shlédl jsem ho včera v pražském kinu Aero. Rok ďábla není přenositelný do zahraničí, nikoliv proto, že by byl tak jedinečně a charakteristicky "český", že tomu "cizinci" nemohou porozumět, ale proto, že je to slabý film. Nemá dostatečnou hloubku. Není co do zahraničí komunikovat.

Problémem bývá, pokusí-li se filmový tvůrce ztvárnit dílo velkého umělce. Tak před nedávnem selhal F.A.Brabec se svým pokusem vytvořit filmovou verzi Erbenovy Kytice. Zelenka stanul před úkolem, jehož bych se neodvážil: zprostředkovat veřejnosti vynikající dílo zpěváka a "písničkáře" Jaroslava Nohavici, dílo, které je bez nadsázky poezií vysoké kvality. Nohavicovo dílo se totiž tyčí o mnoho tříd výše než Zelenkův filmový rámec, do něhož je zasazeno. Zelenka selhal. Zasadil Nohavicovu poezii do rámce pubertálních vtípků a příběhové struktury rádoby cimrmanovské mystifikace, povrchního humoru, který možná deset dvacet minut pobaví, ale pak začne nudit - vtípky postrádají hloubku.

Čeští filmoví a televizní umělci mívají nepotlačitelný tik: složité problémy, které nás obklopují, neřešme: stačí, uděláme-li si z nich legraci, tím je jaksi neutralizujeme a už se jim pak nemusíme zabývat. Ono to ale nefunguje vždycky a nefunguje to především tehdy, je-li ta legrace infantilní.

Jistě, národ to miluje: v jednom předchozím Zelenkově filmu, v Knoflíkářích, byla nejpopulárnější a prostým lidem zbožňována právě ta pasáž, kde Hrušínský plive zezpoda, z kolejí, na lokomotivu. Tady je celá řada podobných hezkých, absurdních vtipů: třeba o hudebníkovi, který v hotelu hraje ve výtahu. Ano, lidi se tím budou doma a u táboráku opakovaně těšit a vzpomínat na to. Ale stačí to? Čím přispívá tenhle film k poznání lidské skutečnosti?

Zelenkovi Knoflíkáři byli daleko hlubší film. Oba snímky, Rok ďábla i Knoflíkáři, mají stejný, výrazný autorský rukopis. Zelenkovi se prostě líbí absurdní, cimrmanovské mystifikace, vyžívá se v nich.

Jenže Knoflíkáři obsahovali daleko víc než jen mystifikace a pubertální vtípky: ano, i ten film národ nezávazně bavil, ale kromě zábavy obsahovali Knoflíkáři i velmi vážné a hluboké svědectví o stavu nynější české společnosti, o jejím neklidu a dezorientaci - byla to autentická výpověď. Byla to výpověď přesvědčující - a nevadilo, že je vázána na humor, naopak, vážnost filmu vstupovala s jeho humorem v pozoruhodnou interakci. V Roku ďábla jsou však už jen ty (povrchní) mystifikační vtípky. Hloubka chybí. Lidi se ovšem rádi podívají na svého oblíbeného Nohavicu, a tak jim asi ani nepřijde, že je to neuspokojivý film

Rok ďábla je trapas. Hlavní potíží totiž je, že se film zabývá tím, co tvůrci nepokrytě označují za "celebritu" (on ten Nohavica je tak strašně slavný...) - vím, že je to ve filmu pořád trochu ironizující postoj, avšak ne úplně, a vědomí, že "přece je ten Nohavica tak slavný" ve filmu zůstává implicitně v podtextu. Je vždycky pochybné, když film natáčí někoho, jak někoho natáčí. Nutně to vyvolává podtextový dojem, "jak jsme my všichni, spojení s filmařským světem, vlastně strašně slavní"... Avšak s pochybným pojmem "celebrita" či "sláva", před níž si jako máme sedat na zadek (několikrát je ve filmu zmíněno, jak národ Nohavicu zbožňuje) není radno si zahrávat: hrozí nebezpečí, že výsledek bude působit trapně. A tak se také stalo, a nezávazné mystifikační vtipkování to nezachrání. Je-li někdo ohromován statusem celebrity, je to v rozumném filmu přece možné jen zesměšňovat, ne se té slávě oddávat.

Rok ďábla je v tomto smyslu self-conscious - to je těžko přeložitelná jednoslovná charakteristika v angličtině: jeho tvůrci a postavy dávají částečně najevo, anebo je alespoň zjevné, že o sobě vědí, že jsou "slavní", a chovají se podle toho, jako by se pořád tak trochu ohlíželi na kameru. Je prostě nesmírně obtížné natáčet film o celebritě a dělat vlny z toho, že je to celebrita. Hero-worship. Zbožňování celebrit, i tím, že si z nich "tak trochu" děláme legraci. (Tím, že to můžeme dělat, přece i na nás trochu té slávy dopadne.)

Na Nohavicovi ale přece vůbec není zajímavé, že je to "celebrita" (to je přece zcela pochybná, virtuální vlastnost), je na něm zajímavé, že jsou jeho písně prostě dobré a že je to inteligentní a slušný člověk.

Ano, kritikové mohou donekonečna rozbírat, do jaké míry existuje napětí mezi skutečností a mystifikací v tomto filmu (Nohavica skutečně pobýval v protialkoholní léčebně), do jaké míry vzniká napětí mezi předstíraně dokumentární výpovědí interviewovaných protagonistů filmu a mystifikační fikcí. Ale ono je to všechno trochu málo. Vtípkům (opakované vynášení Karla Plíhala z protialkoholní léčebny) se divák rád několikrát usměje, ale ona je vám to taková - no, pubertální, českotelevizní zábava.

Vlastně je docela urážlivé, že se vynikající umění Jaromíra Nohavicy a i dobré hraní skupiny Čechomor dostává do takto nedokonalého kontextu. Člověk z toho celého má dojem, že Zelenkovi někdo dal peníze, aby natočil film o Nohavicovi, a tak si někde sedl s kamarády a dal dohromady neústrojný a nepřesvědčivý příběh, který je ve srovnání s Nohavicovým dílem slabý.

Asi neměl Jaromír Nohavica souhlasit, aby se útržky jeho písní octly v tomto nezralém mystifikačním kontextu. Napadlo mě, že Rok ďábla vlastně pořádnému vnímání Nohavicova díla brání. S jedinou výjimkou: na jedno místě film obsahuje skutečně silnou pasáž. Je to tehdy, když Nohavica na jakémsi veřejném koncertě poprvé ve filmu zazpívá svou píseň o Kometě. Tato píseň je tour de force sama o sobě, když ji posloucháte na cédéčku, její intenzita je však v této části filmu nesmírně posílena vynikající způsobem zpracovanými filmovými prvky: obraz střih a i výborné anglické titulky dokonale doplňují - její známý - zvuk. Je to opravdu magická chvíle, kdy se Zelenkův film pozvedá do světa skutečného umění. (Jenže spíš zásluhou Nohavicovou, nikoliv Zelenkovou.) Jenže tato magická, intenzivní sekvence trvá jen pár minut, pak se vracíme zase do světa Zelenkových vtípků. Po prvních pětačtyřiceti minutách film vážně ztrácí dech a divák se dívá, jak dlouho ještě bude muset zůstat v kině. Pak sice Rok ďábla znovu nabere tempo, ale..

Člověka napadá, že by možná bývalo daleko lepší, kdyby Zelenka prostě takto natočil na prostoru dvou hodin recitál Jaromíra Nohavici a neponižoval jeho dílo snahou nezávazně bavit. Že by prý pak to kina přišli jen diváci, kteří mají rádi Nohavicu, a nic víc. Ale potřebujeme skutečně ty lidi, které fascinuje jen a jen to, jak Hrušínský plive na lokomotivu?

                 
Obsah vydání       23. 7. 2002
23. 7. 2002 Obžaloba belgické justice aneb "222 dní rukojmími Jeho Výsosti belgického krále" František  Roček
23. 7. 2002 Ohrožuje Sabina Slonková medializací soudní projednání svého "případu"?
23. 7. 2002 Squatteři bivakují, radní budou zasedat Štěpán  Kotrba
22. 7. 2002 Šafránka měla být porodním domem "U čápa a vrány" Štěpán  Kotrba
23. 7. 2002 Kritizuješ nebohé zaměstnance? Táhni si to vyzkoušet sám! Ale proč? Daniela  Pilařová
23. 7. 2002 Cigareta a děti Martin  Škapík
23. 7. 2002 Zelenkův Rok ďábla: Vynikající Nohavica, slabý film Jan  Čulík
23. 7. 2002 CET 21 poukázala za Železného CME prvních devět milionů dolarů
22. 7. 2002 Čte britská veřejnost bulvární tisk jako comics?
22. 7. 2002 Ako v rozprávke Tisíc a jedna noc: Paul Lendvai a Tisíc let maďarského národa Daniel  Krajcer
22. 7. 2002 Aktívne ženy kontra Dimukratična gromada Lubomír  Sedláčik
22. 7. 2002 Okurková sezona vrcholí: "Státní úředník chtěl zabít novinářku" Jan  Čulík
23. 7. 2002 Březina: Až neuvěřitelná sebekritika Štěpán  Kotrba
22. 7. 2002 Proč je lepší žít v Praze než v USA: Česká společnost není agresivní Jan  Čulík
22. 7. 2002 Jak dnes žijí ženy v Afghánistánu? Drsně
22. 7. 2002 Volby 2002: Konflikt představ. Tušení stínů. Jiří  Svoboda
22. 7. 2002 Navrátilová potvrdila své kritické výroky o USA v americké televizi
22. 7. 2002 New York, teror a sex
22. 7. 2002 Restituce: Státy se hádají o válečnou uměleckou kořist. Kongres vyslechl "hrůzné příběhy"
17. 7. 2002 Demokratický požadavek...
22. 7. 2002 Valná hromada Občanského sdružení Britské listy
9. 7. 2002 Vyhledávání v Britských listech
23. 7. 2002 Chronologický archiv starších vydání Britských listů
17. 6. 2002 Byl zprovozněn seznam článků podle autorů
14. 5. 2002 Britské listy hledají nové spolupracovníky
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
23. 7. 2002 V Americe byli odsouzeni novináři za trestný čin pomluvy   
23. 7. 2002 Ohrožuje Sabina Slonková medializací soudní projednání svého "případu"?   
23. 7. 2002 Zelenkův Rok ďábla: Vynikající Nohavica, slabý film Jan  Čulík
23. 7. 2002 Kritizuješ nebohé zaměstnance? Táhni si to vyzkoušet sám! Ale proč? Daniela  Pilařová
23. 7. 2002 Obžaloba belgické justice aneb "222 dní rukojmími Jeho Výsosti belgického krále" František  Roček
22. 7. 2002 Okurková sezona vrcholí: "Státní úředník chtěl zabít novinářku" Jan  Čulík
22. 7. 2002 Ako v rozprávke Tisíc a jedna noc: Paul Lendvai a Tisíc let maďarského národa Daniel  Krajcer
22. 7. 2002 Čte britská veřejnost bulvární tisk jako comics?   
22. 7. 2002 Navrátilová potvrdila své kritické výroky o USA v americké televizi   
22. 7. 2002 Restituce: Státy se hádají o válečnou uměleckou kořist. Kongres vyslechl "hrůzné příběhy"   
22. 7. 2002 Monitor Jana Paula: Reflex podporuje trh s uměním v České republice Jan  Paul
22. 7. 2002 Proč je lepší žít v Praze než v USA: Česká společnost není agresivní Jan  Čulík
22. 7. 2002 Přístup k zákazníkům prodejních řetězců: vedení se snaží, selháváme my zákazníci Daniela  Pilařová
22. 7. 2002 Jak dnes žijí ženy v Afghánistánu? Drsně   
19. 7. 2002 Jak bude vypadat analýza restitucí a rasismu za 100 let Ondřej  Hausenblas

Český film RSS 2.0      Historie >
23. 7. 2002 Zelenkův Rok ďábla: Vynikající Nohavica, slabý film Jan  Čulík
1. 7. 2002 Na filmovém festivalu v Trenčianských Teplicích dostal hlavní ceny Čech Jakub Sommer Jan  Čulík
18. 6. 2002 Hřebejkův film Musíme si pomáhat v Edinburku Jan  Čulík
15. 5. 2002 Je filmový kritik odpovědný za rasovou diskriminaci Romů, kterou provádějí britské úřady na ruzyňském letišti? Jan  Čulík
14. 5. 2002 Tmavomodrý svět jde v Británii do kin   
30. 4. 2002 Prague on Film: Festival českého filmu v Londýně a v Edinburku   
26. 4. 2002 Nový Zelenkův film: koncert o životě Jitka  Peřinová
3. 1. 2002 Bucharova Sametová kocovina vyšla knižně   
15. 11. 2001 Bucharova "Sametová kocovina" dnes na ČT 2 Jan  Čulík
3. 10. 2001 České experi(mentální) filmy z Prahy v Británii Renata  Clarková