Novináři mají samozřejmě povinnost kontrolovat všechna uvedená odvětví státní moci. Jenže, nikdo není nad zákonem.

Jestliže novináři objeví určité skandály, zlořády, či trestné činy, je jejich povinností o tom neúplatně ve sdělovacích prostředcích informovat veřejnost. Jakmile je však proti dané osobě zahájeno trestní stíhání, novináři musejí umlknout a dát šanci policii a soudům, aby případ vyšetřily. Je absolutně nepřípustné, aby sami zahájili proces ve sdělovacích prostředcích. Publikací útržků důkazů a policejních informací znemožní řádné vyšetření případu. Jak už jsem psal včera, v Británii by takovéto jednání bylo velmi pravděpodobně považováno za pohrdání soudem a bylo by kvalifikováno jako trestný čin a zřejmě by to znemožnilo řádný soud. Jak vysvětluje právník Jaroslav Štemberk:

Zveřejňování podrobností případu ohrožuje objektivitu vyšetřování. Je nutno si uvědomit, že výslechy svědků je možno procesní formou (tedy formou protokolů, které jsou použitelné v soudním řízení) provádět až poté, kdy je sděleno obvinění a obvinění mají zvolené nebo ustanovené obhájce.

Jestliže se objevují takto podrobné informace v médiích, pak se obtížně posuzuje hodnota a věrohodnost svědeckých výpovědí v tom směru, zda to, k čemu svědci vypovídají, si skutečně vybavují na základě vlastní smyslové zkušenosti a své paměti nebo jsou ovlivněni tím, co se dozvěděli v médiích.

Navíc i obvinění se takto dozvědí, co policie o případu ví, takže mají lepší možnost a více času na přípravu obhajoby, takže se jejich obhajoba obtížněji vyvrací.

Množství informací, které se k případu objevují, jestliže jde o skutečně pravdivé informace zjištěné šetřením kriminalistů, působí dojmem, že novináři korumpují policisty, aby získali informace, které by v zájmu skutečně profesionálního vedení vyšetřování, měly zůstat utajeny.

Odstoupení Jana Kavana by bylo na místě, pokud by sám byl mezi obviněnými nebo pokud by bylo prokázáno, že jeho podřízený, kterého jmenoval a měl za něj politickou odpovědnost, k páchání trestné činnosti zneužil své funkce.

Novináři samozřejmě mají plné právo zkoumat práci policie i soudů a kritizovat, pokud objeví v soudních rozhodnutích nesrovnalosti. Ovšem mohou to dělat až po ukončení případu, nikoliv během jeho projednávání, protože tím jeho projednávání ohrozí. Není tedy divu, že policejní prezident Kolář uvalil ve středu odpoledne na další informace v tomto případě policejní embargo. Proč však až tak pozdě?

Jiná věc je, že sdělovací prostředky toto embargo nerespektovaly a dál volně rozbíraly nejrůznější aspekty tohoto případu.

Celý případ je varovný v tom smyslu, že Česká republika zřejmě nemá dostatečně přísné předpisy, které by udržovaly chování novinářů v civilizovaných mezích tak, aby to nebránilo průchodu spravedlnosti.

Novináři mají samozřejmě povinnost informovat o tom, že byl ze závažných příčin vzat Karel Srba do vazby, avšak zároveň by měly existovat etické zábrany, které nepovedou k tomu, že to ztíží vyšetřování a případný soudní proces.

Nemáme žádné iluze o kvalitě státních úředníků a není vyloučeno, že se to, co se nyní přetřásá v médiích, nakonec potvrdí. Mějme však na paměti, že pražští novináři nejsou zrovna vzorem nestrannosti, objektivity a nezávislé analytičnosti. Kolik takovýchto kampaní už bylo a nakonec všechny rychle vyšuměly. Bude to v tomto případě jiné?