Bez ohledu na partikulární politické zájmy různých stran, skupin a frakcí v České republice, které možná do určité míry motivovaly i Macháčkův komentář, musíme zdůraznit, že plně podepisujeme to, co Macháček v MFD dnes napsal. Zde je ten text (JČ):

Píší nám čtenáři, že zaznamenali během středečního dopoledne potíže s viry. Silně se od 30. 9. rozšířil virus W32.Bugbear@mm, např. firma Symantec vydala v noci z 1. na 2. 10. program, jímž je možno virus zlikvidovat, viz zde. Chějí-li se čtenáři vyvarovat virových útoků, neměli by asi používat poštovní programy Outlook či Outlook Express - bezpečnější je (graficky velmi podobně vypadající) program Mozilla, který si můžete stáhnout zadarmo zde (poštovní program najdete pod hlavičkou Window, případně na zmáčknutí Ctrl plus 2). Mozilla sice přijme email obsahující virus, ale vzhledem k odlišné technologii od Outlooku jej nespustí (nejčastějším projevem viru pak je malý čtvereček znázorňující nepodporovaný objekt). Všechny ostatní funkce poštovního klienta jsou zachovány, včetně formátování textů, poznamenává Dominik Joe Pantůček. Zároveň je samozřejmé, že byl měl být každý počítač vybaven antivirovým programem, avšak s virem bugbear si AVG - na rozdíl od programu Norton Symantec - neporadil: identifikoval ho, ale nedokázal ho odstranit ze systému.

Televize Nova ve středu v Televizních novinách odvysílala reportáž, založenou na článku Štěpána Kotrby, publikovaném v Britských listech, o podivně provedené privatizaci Českého telecomu.

"Je vědecky prokázané, že chování a jednání člověka je z devadesáti procent dané genetickými vlastnostmi a jen deset procent se dá ovlivnit výchovou. Uvědom si, že teď už matky neodkládají své dítě, protože jsou chudé anebo těžce nemocné, ale protože jsou omezené, sobecké, cynické. Pijí, kouří, fetují, prostituují se a je jim všechno jedno. Jejich děti jsou mentálně nedostačující už z důvodu podmínek v těhotenství. A k tomu si přičti ten genetický dárek. Ty děti jsou agresivní, tupé, až dementní. Myslíš si, že nějaké dítě zachráníš, když mu dáš lásku a rodinu, že z něho vychováš dobrého člověka, ale jenom si zničíš život. Já mám spoustu bezdětných přátel a jsou šťastní. Měla by ses naučit žít bez dětí. Měla by ses naučit žít bez dětí. Měla by ses naučit žít bez dětí. Měla by ses naučit žít bez dětí."

Tereza Boučková: Indiánský běh (1991)

Premiéře nového českého filmu Smradi předcházely poměrně shodné reakce kritiky, která jej viděla dříve, než nyní přišel do běžné distribuce (např. na karlovarském filmovém festivalu). A všechny byly kladné. Proto jsem byla zvědavá, jak film o romské problematice zapůsobí v místě takříkajíc "povolaném" - v Ostravě, kde se tato situace řeší dnes a denně v realitě.

Symbolický, ideologický i faktický střet mezi ulicemi pochodujícími, přednášejícími, postoje vyjadřujícími, ale i kamení vrhajícími protestujícími na jedné straně a finančními institucemi s policejními ochránci v ulicích a jejich vůdci v kancelářích na straně druhé, do značné míry ovlivnil povahu celého antikapitalistického hnutí ^[1], názory, postoje i vzájemné postavení všech zainteresovaných subjektů.

V níže publikovaném článku autor objevuje pozoruhodné paralely v tom, jak psalo komunistické Rudé právo v lednu 1989 o demonstracích během Palachova týdnu a jak v září 2000 psala "demokratická" Mladá fronta Dnes o demonstracích během zasedání MMF a Světové banky. Českým médiím se v roce 2000, tak jak to dělávalo komunistické Rudé právo, totiž podařilo z odpůrců Mezinárodního měnového fondu a Světové banky vytvořit úspěšně - virtuální - obraz absolutního, cizáckého, ďábelského a ničivého "nepřítele" - a blokovat informace o tom, že odpůrci MMF měli vlastní, často sofistikované argumenty. Při vytváření tohoto virtuálního obrazu nepřítele pomohla českým médiím hrstka násilníků mezi demonstranty, takže byla úspěšně zastřena skutečnost, že většina odpůrců MMF v Praze nepáchala násilí.

PRAHA 30. září (ČTK) - Děkovnými i lítostivými telefonáty a emaily bombardují lidé již několik týdnů pracovníky českého vysílání Rádia Svobodná Evropa (RSE). Ani dnešek nebyl výjimkou. Telefon se na stole ředitelky Olgy Kopecké rozdrnčel (sic! - klišé) už krátce po ranní zpravodajské poradě, na pohled jako každé jiné. Ta dnešní ve vinohradském sídle "Svobodky" v Dykově ulici však byla jiná. Smutná a sentimentální. Byla totiž poslední, na níž si redaktoři stanice rozdělovali práci. Jak někteří poznamenali, pak už jim zbyde (sic! - správně "zbude") jen uspořádat archívy.

Česká Svobodná Evropa, na jejíž informace mnoho lidí spoléhalo hlavně za komunismu, dnes ve 22:00 skončí s vysíláním po 52 letech. "Toto rozloučení opravdu bolí. Bolí to kvůli posluchačům i kvůli mé vlastní práci," vyznala se Kopecká, která "Svobodce" dala 37 let a kterou posluchači znají pod jménem Valeská. Poznamenala se smutkem v hlase, že teď snad bude mít více času na paměti a knížky, které má rozepsané. Proč končí vysílání Svobodné Evropy v češtině?

Vysílání financovali Američané. Ti se však letos rozhodli, že potřebují peníze na rozšíření vysílání do jiných zemí v souvislosti s bojem proti terorismu. Prezident Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL) Thomas Dine soudí, že Česko je již plně demokratickou zemí v NATO a na prahu EU.

Počet posluchačů českého vysílání byl podle zdroje Mediaprojekt již několik let pod pásmem rentability. Stanici si denně naladilo v posledním roce její existence zhruba 52 - 54 tisíc posluchačů.

I když vysílání RSE nahradí na stejné frekvenci pořady Českého rozhlasu 6, Kopecká se na nich podílet nebude. Odejde podle ní i většina zaměstnanců, včetně například Jana Jůna či Yvonne Přenosilové. "Odcházejí i všichni naši dopisovatelé," dodala ředitelka s tím, že vysílání ČRo 6 bude podstatně jiné.

A jak tomu bylo ve skutečnosti?

Olga Kopecká byla vždycky nesmírně pracovitá a schopná paní. Zaměstnanci někdejší Svobodné Evropy v Mnichově přiznávali, že bez jejího intenzivního pracovního úsilí by se stanice rozložila. Bohužel však měla nesmírně úzký, ideologický pohled na věc. Tvrdě omezovala jakoukoliv veřejnou diskusi. Na její cenzuru si stěžovali během let snad všichni spolupracovníci stanice, včetně Karla Kryla, který v důsledku konfliktu s ní ze stanice ještě v Mnichově odešel; včetně amerického zpravodaje RSE Karla Jezdinského. Ještě letos v únoru zcenzurovala Olga Kopecká příspěvek Václava Žáka o katolické církvi, který posléze vyšel v Hospodářských novinách, viz zde - Václav Žák měl pak zakázáno vystupovat v hlavním politickém pořadu RSE. - Problémy měl ve Svobodné Evropě i Jiří Pehe. Pracoval jsem pro Svobodnou Evropu v letech 1990 - 1995 a zejména během posledního roku své spolupráce s touto stanicí jsem nashromáždil celou řadu příspěvků (včetně například článků západního tisku o České republice), které se ve Svobodné Evropě Olgy Kopecké nesměly vysílat. Situace se totiž zhoršila poté, co se česká RSE oddělila od americké, stala se samostatným podnikem a usilovala po příchodu do ČR od července 1994 o přežití. Nechtěla kritizovat české politiky, u nichž hledali zaměstnanci RSE pro svou existenční budoucnost pomoc.

Publikovali jsme je v Britských listech koncem roku 1996 zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde a zde (viz též knihu ...jak Češi myslí, Millenium Publishing, Chomutov, 1999, str 261 - 284).

Bohužel, svým ideologicky omezeným přístupem proměnili Olga Kopecká a její spolupracovníci jako Jan Jůn českou Svobodnou Evropu v propagandistické rádio, která nemívají v dnešním světě příliš velkou důvěryhodnost. Sledovanost 50 000 posluchačů není příliš velká. Ještě začátkem devadesátých let měla česká RSE poslechovost tři a půl milionu posluchačů. S tím se dalo pracovat, ale aby si stanice poslechovost udržela, musela by být podstatně jiná.

Doufejme, že někdo napíše historii české Svobodné Evropy v devadesátých letech. Bylo by to nesmírně zajímavé a poučné.

Většina pořadů dosavadní Svobodné Evropy se bude vysílat dál, na okruhu ČRo 6, viz zde.

K nedávným změnám v české Svobodné Evropě, která v minulých dnech přišla o americké financování a byla nyní zcela začleněna do struktury Českého rozhlasu, publikujeme tuto vzpomínku Milana Schulze, bývalého redaktora Literárních listů a Listů v období kolem roku 1968 a čelného komentátora Svobodné Evropy ze sedmdesátých a osmdesátých let. Vyšla původně v časopise Listy č. 1/1996, str. 86-88. Vadí nám totiž, že česká média publikují k ukončení vysílání české Svobodné Evropy jen nepřemýšlivé a neinformované oslavné traktáty. Situace byla podstatně složitější. Proč nemá nikdo v Praze odvahu a čest to říct, když o tom všichni vědí? - Ke změnám v české Svobodné Evropě a k její historii v devadesátých letech se ještě vrátíme.

Ivan Jelínek, autor devatenácti sbírek převážně niterné, mysticko-filozofické poezie (z nichž dvě, Akropolis, 1982, a Hoře věčnosti, 1988 vyšly v mnichovském nakladatelství Daniela Strože Poezie mimo Domov) se 6. června 1990 dožívá v Londýně jednaosmdesáti let.

Tento rozhovor vyšel v tištěné formě v červnu 1990 v exilovém čtvrtletníku Obrys č. 2/1990, ročník 10, str. 6-10. Byl zpracován na základě hodinového pořadu, který v roce 1990 pro Československý rozhlas připravil Jan Čulík.

Budeme vděční za každý drobný příspěvek, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

Všichni spolupracovníci Britských listů pracují pro časopis bezplatně; dotují časopis podstatným pracovním popř. i finančním nasazením z vlastní kapsy.

V rámci plnění slibu, že o stavu hospodaření Vás budeme pravidelně informovat, předkládáme přehled o hospodaření OSBL za září 2002.