1. 10. 2002
Západní protiválečné hnutí ignoruje Saddámovy zločinyV sobotu se v Londýně konala velká demonstrace proti plánované invazi do Iráku a její organizátoři pokrytecky zcela ignorovali nutnost svrhnout Saddáma Husajna, pachatele strašlivých zločinů proti lidskosti, argumentuje britský aktivista na obranu lidských práv Peter Tatchell.
|
Souhlasím s demonstranty, píše Tatchell, že válka proti Iráku připomíná neoimperialismus. Má velmi málo co společného s bojem proti terorismu anebo s likvidací zbraní hromadného ničení. Spojené státy chtějí získat přístup k obrovským ropným zásobám Saddáma Husajna a vytvořit na Blízkém východě prozápadní, lokajský stát. Je však nesmírně znepokojující, že britská protiválečná kampaň ignoruje hrůzné porušování lidských práv, jehož se dopouští irácký režim, a nenabízí žádný vlastní plán, jak svrhnout vražednou vládu v Bagdádu. Protiváleční aktivisté zcela mlčí o tom, jak brutálně Saddam utlačuje vlastní lidi. Demonstranté odmítají nutnost změny režimu v Iráku. Požadují svobodu pro Palestince, nikoliv však svobodu pro Iráčany. Je to zradou Iráčanů, usilujících o demokracii a sociální spravedlnost, míní Tatchell. Není možno tolerovat režimy, které porušují lidská práva. Saddam musí být svržen. Tatchell se domnívá, že existuje realistická alternativa k Západem organizované invazi. Je jí povstání iráckého lidu: partyzánská válka jako ve Vietnamu, spolu s kampaní lidového odporu, jaký vznikl v Československu (sic!) a na Filipínách v osmdesátých letech. Je nutno naléhat, aby Británie a ostatní země podporovaly iráckou demokratickou opozici, zejména Irácký národní kongres. Západ by měl financovat pirátské televizní a rozhlasové stanice, vysílající do Iráku, aby byla zlikvidována Saddámova nadvláda nad sdělovacími prostředky, a měl by poskytnout irácké opozici možnost zmobilizovat odpor uvnitř země. Británie by měla pomoci vycvičit a vyzbroji svobodnou iráckou armádu v severní a v jižní bezletové zóně. Civilní a vojenský odpor, vzniklý uvnitř země, dokáže svrhnout Saddáma Husajna za delší dobu než americká vojenská invaze, ale povede pravděpodobněji ke vzniku stabilnější demokracie po Saddamově pádu. Na rozdíl od americké invaze by povstání iráckého lidu nevyvolalo v ostatních arabských zemích pocit povinnosti, že musejí Saddámovi přijít na pomoc. Také by se zmenšilo riziko, že islámští fundamentalisté zmobilizují celý arabský svět ve svaté válce proti západním okupačním armádám. Demokratický Irák by byl nesmírně důležitým majákem svobody na Blízkém východě. Poskytl by arabskému lidu první zkušenost se svobodou v regionu, jemuž dominují brutální islámské fundamentalistické režimy. |