Zoufalství, smrt, válka a mučení. To je dědictví Saddáma Husajna v Iráku. Zapomeňte na [vojenskou] analýzu britské vlády a na inspektory OSN. Skutečný důvod, proč se svět musí postavit Saddámu Husajnovi, svět ignoruje.

Chci vám položit jednoduchou otázku: Kdo pomáhal udržovat Saddáma u moci? Odpověď? Západ.

Po dlouhá léta podporoval Západ tohoto diktátora a tím zrazoval irácké občany. Nyní má Západ morální povinnost zachránit oběti.

Jako novinář, který působí na Blízkém východě, znám mnoho brutálních diktatur. Včetně diktatury ve své vlastní rodné zemi, v Íránu. I Írán se stal obětí Saddamovy agrese.

Avšak během své třicetileté kariéry jsem nikdy nezažil tak brutální režim jako režim Saddáma Husajna. Ten režim nemá nikde jinde ve světě srovnání. Saddám je nejbrutálnějším despotem posledních padesáti let. Pláču pro irácké občany. Nesnesu, aby trpěli ještě dál. Je načase, aby Západ napravil to, co napáchal, aby odstranil Saddáma Husajna a osvobodil irácký národ.

Jednou z nejdůležitějších součástí dospívání je schopnost poučit se z minulých chyb a snažit se je napravovat. V případě Iráku je načase, aby Západ napravil své chyby i zde.

Západ pomohl vytvořit monstrum, které se nyní vymklo jakékoliv kontrole. Je to monstrum, které, pokud nebude nyní zlikvidováno, nakonec způsobí bolest i vám, stejně tak, jak působí bolest vlastnímu lidu.

Dovolte mi, abych se vrátil do osmdesátých let, do doby íránsko-irácké války. Právě v této situaci začíná vina Západu. Tou dobou Západ považoval Saddáma Husajna za užitečného spojence proti hrozbě, kterou viděl v islámském fundamentalismu v Íránu za ajatolláha Chomejního. Spojené státy si uvědomily zlo Saddáma Husajna až v devadesátých letech.

Saddám byl ale tímtéž diktátorem, kterého Amerika vyzbrojovala po skoro celá osmdesátá léta.

Jen Spojené státy prodaly Iráku v osmdesátých letech 21 druhů antraxu. Takže není pochyb o tom, že vývoj všech těchto zbraní hromadného ničení má mnoho co společného se západními dodávkami zařízení pro vojenské i nevojenské použití Saddámu Husajnovi v osmdesátých letech.

Britská konzervativní poslankyně Emma Nicholsonová: "Západ nese velmi těžké morální břemeno za vytvoření monstra, jímž je Saddám Husajn. Poskytovali jsme mu množství zbraní. Zaujali jsme názor, že v irácko-íránské válce jsou obě strany stejně špatné. Byla to zásadní chyba."

V dubnu 1990 vznikl v Británii skandál, kdy bylo v britských docích zadrženo na poslední chvíli osm velkých trubic, které měly být součástí Sadámova tzv. superděla, které mělo být schopno střílet střely na velké vzdálenosti.

Zbraně, jaderná technologie, miliardy úvěrů - to všechno dostal Saddámův režim. Američané, Britové a další západní státy společně vytvořili jednoho z nejnebezpečnějších a zlovolných diktátorů ve světové historii. Nyní na vás apeluji, abyste ho zlikvidovali.

Západu se po celou dobu hodilo ignorovat Saddámův útlak iráckého obyvatelstva. Po dobu 34 let jsou obyvatelé Iráku ve své vlastní zemi Saddámovi rukojmí. Je načase, aby Amerika, Británie a ostatní země, které pomáhaly Saddámu zůstat u moci, to nyní napravily.

Sejde z očí, sejde z mysli. Kdykoli se Západ obrátil vůči Iráku zády, iráčtí obyvatelé byli ponecháni na pospas Saddámu Husajnovi a trpěli. Vnitřní disent vůči Saddámovi byl rozdrcen s brutalitou, vypůjčenou ze Stalinova Ruska.

V roce 1979 Saddámův hlavní jaderný výzkumník pracoval na mírovém využívání jaderné energie. Z morálních důvodů odmítl začít pracovat na zbraních hromadného ničení.

Irácký jaderný vědec Husejn Al Šahristani : "Pověsili mě za ruce ze stropu. Používali na mém těle elektrody, na jeho citlivých částech. Pak jsem převeden z těchto mučíren a umístěn na samotku. Na samotce jsem strávil deset let, od května 1980 do května 1990. Na osobní příkaz Saddáma Husajna.

Irácký režim užívá asi 107 různých metod mučení.

Šahristani: "V jednom případě vrtali díry do kostí na rukou a na nohou jednoho vězně. V jiném případě jinému vězni úplně upálili genitálie."

Husejnu Al Šahristanimu se podařilo utéci z vězení během války v Perském zálivu. Je jedním ze čtyř milionů Iráčanů, kteří museli odejít do exilu. Jiní zaplatili ještě horší cenu.

Obava, že by mohl Saddám Husajn použít v Londýně nebo ve Washingtonu špinavou bombu, vede nyní britskou a americkou vláduk tomu, že ho chtějí svrhnout. Avšak Saddám Husajn opakovaně použil špinavých bomb proti vlastním občanům, i proti svým sousedům. Proč Západ tehdy nenapadlo, aby proti němu zasáhl?

Brutalita Saddáma Husajna proti celé jedné komunitě, proti Kurdům, je ještě strašlivější než jeho brutalita vůči jednotlivým občanům. Jeho postoj vůči lidskému utrpení je symbolizován událostmi, k nimž došlo jednoho dne v březnu 1988. Byl to den, který by nikdy neměl být zapomenut.

Saddám zorganizoval genocidu proti iráckým Kurdům, kteří se odvážili povstat a požadovat autonomii. Ozbrojil svá letadla a dělostelectvo chemickými zbraněmi a užil jich proti vlastnímu lidu. 5000 mužů, žen a dětí bylo usmrceno v městě Halabdža. 7000 dalších lidí bylo zmrzačeno jedovatým plynem. Oběti se udusily na prahu svých příbytků. Avšak i po tomto masakru vy, na Západě, jste dál zavírali oči.

Britský analytik: "Když byli Kurdové v městě Halabdža usmrceni, Britové a Američané se o tom dověděli téměř okamžitě, ale západní obchod ani západní špionážní spolupráci s Irákem to vůbec neovlivnilo."

Mnozí nyní protestují, že ve válce Západu proti Saddámu Husajnovi budou zraněni nevinní lidé. Pohlédněte na tyto záběry. K masakrování nevinných civilistů dochází v Iráku už mnoho let. Vy připustíte, aby se v tom pokračovalo?

Slyšíme mnoho od prezidenta Bushe a od Tonyho Blaira, ale nic neslyšíme od iráckých občanů. Tyranie iráckého režimu znamená, že obyvatelé Iráku nesmějí mluvit. Ale jejich bratři, žijící v exilu, hovořit mohou. Je zapotřebí, aby byly i jejich hlasy v této debatě slyšeny.

Možná si myslíte, že jsou proti válce proti Saddámovi. Ale tak tomu není. Hovořil jsem s mnoha lidmi, kteří jsou nyní přesvědčeni, že je to teď jedinou možnou alternativou.

Nikdo nechce opakování války v Perském zálivu, kdy umírali nevinní civilisté. Řešením jsou letecké údery proti srdci režimu, proti Saddámově Republikánské gardě a jeho vojenským instalacím. Jakmile bude jeho mocenská základna oslabena, měli by být vycvičeni a vyzbrojeni iráčtí bojovníci za svobodu.

Ti, kdo v roce 1991 povstali proti Saddámovi, se domnívali, že je podporují Spojené státy a že budou moci režim svrhnout. Avšak znovu je Západ nechal na holičkách.

Američané se stáhli a dovolili Saddámovi, aby se povstalcům pomstil. Ze strany Západu to byla absolutní zrada. Západ poskytl iráckému lidu naději - a pak mu ji zase odejmul.

Někteří lidé tvrdí, že si Iráčané Saddáma Husajna zaslouží. Že se Irák nikdy nemůže stát fungující demokracií. Nemají pravdu.

Irák byl do roku 1958 demokracií. Měl fungující parlament. Měl odbory. Měl politické strany. Měl svobodný tisk, který byl zdrojem závisti ze všech ostatních zemí v arabském světě.

Iráčané nejsou divoši. Mají vzdělanou střední třídu, která může pomoci rekonstruovat zemi a proměnit ji ve fungující demokracii.Tato fungující demokracie by se pak mohla stát vzorem pro ostatní arabský svět, ano, pro celý muslimský svět.

V roce 1971 jsem se stal prvním zahraničním novinářem, který interviewoval Saddáma Husajna, když byl iráckým viceprezidentem. I potom jsem se s ním mnohokrát setkal. Sleduji jeho kariéru podrobně. Jsem svědkem toho, jak porušil všechny součásti islámské víry, jen aby si udržel moc. Je posedlý svým impériem. Je posedlý zbraněmi hromadného ničení. Netoleruje žádné odlišné názory. Ani od těch, kteří jsou mu blízcí.

Zničil morální základnu irácké společnosti - nařídil iráckým dětem, aby udávaly své rodiče a učitele.

Představte si, že se stane nevinný člověk na ulici obětí gangu agresivních násilníků. Pomůžete mu, anebo se odvrátíte na opačnou stranu? Sto tisíc poprav. Čtyři tisíce zlikvidovaných vesnic. Miliony lidí, donucené odejít do zahraničí. To udělal Saddám Husajn. To je příběh Iráku.