Parlamentní listy: lap dog journalism

10. 12. 2010 / Štěpán Kotrba

Uvažování o mediální pestrosti znamená promýšlení a kritické vyhodnocování pestrostí uvnitř mediálních organizací a zejména redakcí, stejně jako uvažování a promýšlení pestrostí v mediální krajině (dané např. růzností mediálních organizací např. dle typu jejího vlastnictví). Mediální diverzita je však nejsnadněji představitelná, zaznamenatelná a analyzovatelná v mediální produkci, tedy mediálních obsazích. O nich a jejich pestrosti budu hovořit především (i když předchozí dva pohledy na mediální diverzitu od obsahů abstrahovat nelze). V souladu s první tezí o kvalitě a přínosu společenské diverzity by zde šlo vytvořit tezi druhou - o žádoucí mediální diverzitě (v krajině, uvnitř redakcí a zejména v obsazích).

Tolik teoretický úvod Jana Křečka.

Strach ze strašných strašidel

Jelikož jsem zastáncem toho, že každou teorii nejlépe prověřuje praxe a obstojí jen ta teorie, která v praxi funguje, provádím (někdy i se svými studenty) kontinuální průzkum úrovně nezávislosti, pestrosti v "mediální produkci, tedy mediálních obsazích" médií kolem sebe. Včetně těch, do kterých píši a nebo těch, které píší o mě či tématech, která zpracovávám i já. Tristní pohled..., pokud zaměříme tematický průzkum na náměty, na které není mocensky či obsahově jednoznačná odpověď a "biblická" jistota její správnosti.

ZÁVĚR 1.: Většina novinářů má strach udat směr myšlení druhých. Má strach říci názor jako první či říci názor odlišný od názoru, který určí MOC.

PŘÍKLAD 1: Tři roky (2004-2006) všechna česká mainstreamová média ignorovala "kauzu amerického radaru v Brdech" jen proto, že vůdčí politici tehdejší vládní koalice, ale i vůdčí politici opozice na toto téma odmítali mluvit. Kauza propukla, až když informace utajovat před veřejností nešly, neboť do republiky dorazila oficiální americká žádost. Jozef Ftorek kauzu rozsáhle analyzoval ve svých učebnicích (Ftorek, Jozef B. Public relations jako ovlivňování mínění - Jak úspěšně ovlivňovat a nenechat se zmanipulovat, 2. rozšířené vydání. Grada 2009. ISBN 9788024726786; Ftorek, Jozef B. Public relations a politika - Kdo a jak řídí naše osudy s naším souhlasem, Grada 2010, ISBN 9788024733760). Britské listy, které kauzu přinesly jako první 9. 7. 2004 celou kauzu tematicky sledovaly až do chvíle, než skončila oficiálním prohlášením amerického prezidenta Obamy, že evropský plán svého předchůdce ruší.

17. 08. 2009 Irena Ryšánková: Public relations nikoliv pro MIPSy ZDE

Psí život novináře

Jan Křeček mne kdysi zaujal a rozesmál vtipnou kritickou analýzou liberálních mediálně teoretických a ideologických paradigmatických stereotypů, adorujících novináře a média jako hlídací psy demokracie. Názor na demokracii euroatlantického typu mám s Křečkem podobný, i když já u toho nepískám... A protože jsem šťoura, rozvedl jsem Křečkovu "kynologickou galerii mediálních metafor" i za hranice typologií, standardně udávaných v učebnicích mediální teorie a historie (watch dog - pes hlídací, guard dog - pes ochrankovitý, lap dog - pes líný gaučový a junkyard dog - pes smetišťový).

Termín "watch dog" se objevil pravděpodobně poprvé v komentáři Tri City Herald  20. července 1965�. Starší užití jsem alespoň nenašel, snad mi někdo ze čtenářů doplní mezery... Pak ho použil například v roce 1991 Roger Fowler z Glasgow University Media Group v knize Language in the News: Discourse and Ideology in the Press. A nakonec skončil tento konstrukt u postrachu všech studentů mediální teorie, Denise �McQuaila v jeho knize Mass Communication Theory z roku 1994. � Od té doby ho papouškují všichni teoretici i pedagogové jako mantru. I když o realističnosti této altruistické liberální maximy pochybují. Naposledy Křeček tvrdí, že "watch dog" je "dnes zmutovaný do podoby nedisciplinované až nezvladatelné, vzteklé a negativistické". Není se čemu divit, při posunu mainstreamové interpretace slova demokracie, zahrnující i Guantánamo a Abu Ghraib.

"Guard dog" čili pes ochrankovitý resp. služební se výrazněji objevuje v článku �A Guard Dog Perspective on the Role of Media ve sborníku Journal of Communication 45(2)/1995 (autoři Tichenor Phillip J., Donahue George A., Olien Clarice N., str.115-132.)

Termín "Lap dog" - psík povalující se na gauči �(já si ho překřtil na psíka poslušného), který sleduje zájmy společnosti, v případě selhání zaměří vinu na jednotlivce, nikdy ne na systém; spoléhá se pouze na oficiální zdroje a oficiální definice situací, se vynořil z mediálně teoretických škamen v roce 1981. V knize Media, Power, Politics (Paletz D.L., Entman Robert M.,). Odtud putoval do univerzitních hlav přes legendární knihu Výroba souhlasu profesora mediální teorie na Pensylvánské univerzitě �Edwarda S. Hermana a Noama Chomského (Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media. 1988�). Vtipné je, že termín "výroba souhlasu" není původní, ale je citátem - odkazem na Waltera Lippmanna a jeho knihu Veřejné mínění (Public opinion. 1922), ze které vědomosti čerpal i Hitlerův propagandista Goebbels... Profesor mediální teorie Douglas M. McLeod z University of Wisconsin a profesor masové komunikace University of Minnesota James K. Hertog v knize Social Control, Social Change and the Mass Media's Role in the Regulation of Protest Groups z roku 1998 tvrdí, že lap dog "používá oficiální zdroje, aby dodal prestiž nebo legitimnost příběhu a udržoval tak iluzi objektivnosti"....

Termín "junkyard dog" - podle Křečka pes smetišťový �(dle mého je výstižnější překlad "pes hrabající se v odpadcích") přišel na svět podle všeho jako poslední z onoho psího spřežení. Duchovním otcem je profesor masové komunikace drážďanské Technische Universität, Wolfgang Donsbach, autor článku Lapdogs, Watchdogs and Junkyard Dogs, zveřejněného v Media Studies Journal 9/1995 (str. 17-30).

Rozhlédl jsem se po internetu, a nalezl jsem množství typů, zpřesňujících a doplňujících původní schéma. Pes by měl být "přítel člověka"... Obohatil jsem jimi proto přednáškovou prezentaci pro své studenty mediální komunikace. Zde jsou. Hlídací psi demokracie, přátelé člověka:

Dovolil jsem si na základě letmého exkursu do etologie doplnit ještě jednoho psa, obtížně pochopitelného anglosaskému kulturnímu okruhu, neznalého ruské přírodovědecké historie. Psa, kterého poznáte, protože reaguje na klíčová slova slintáním. Psa, jehož duchovní otec má v Praze stanici metra...

ZÁVĚR 2.: Watch dog journalism je mýtus, matoucí davy konzumentů mediálního obsahu. Většina novinářů má strach odlišit se od tupého stáda přežvýkavců a tak přežvýkává pouze už jednou předžvýkané obsahy v jednom ze čtyř žaludků. Tolik jich totiž musí mít ten, kdo se stane jedním z ochrankovitých psů či psíků, válejících se po gauči. Ti na nejspodnějším žebříčku kvality řemesla se hrabou v odpadcích, neboť i zapomenutá, už jednou ohlodaná kost voní. A uživí. Stejně jako pánem odhozená kůstka od oběda.

PŘÍKLAD 2:Specificky českou variantu lap dog journalism předvedl v praxi zástupce šéfredaktora serveru "Parlamentní listy". Britské listy se rozhodly zrcadlit WikiLeaks a vydaly o tom tiskovou zprávu. Jedním z kanálů, přes který ji šířily, byl i Facebook. Informace přistála 5.12. 2010 i na zdi zástupce šéfredaktora serveru "Parlamentní listy" Jaroslava Polanského. Po chvíli od něj došla zpráva, která se vyvinula v krátkou konverzaci o podobě žurnalistiky:

Po chvíli se na facebookovém profilu Jaroslava Polanského objevil vlastní status:

Nezazlívám žádnému novináři, že nezveřejní jakoukoliv zprávu. Nicméně zdůvodnění Jaroslava Polanského nepostrádalo ilustrační půvab toho, v jakém stavu je česká žurnalistika - respektive média, která se za média vydávají, ačkoliv jimi nejsou. Žurnalista je mimo jiné uvážlivý v pojmenování někoho jako zločince před oficiálním a pravomocným výrokem soudu. Zvláště když ten "zločin" má být spáchán zveřejněním nijak neupraveného dokumentu a koliduje s prvním dodatkem americké ústavy... V žurnalistice musí informace a názory respektovat presumpci neviny. Žurnalista ctí veřejný zájem a staví ho nad zájem moci - vlády. Kterékoliv. I americké. I přes vládní intervence či policejní nátlak (spor o Pentagon Papers - New York Times Co versus Spojené státy americké, 403 US 71). Žurnalista se neposere, ani nepředposere. Žurnalista ctí zásadu, že informace je základním právem a žádné orgány veřejné moci se nesmí domnívat, že informace vlastní. Žurnalista by neměl měnit pravdivé, nestranné informace, nebo čestně vyřčené názory, nebo je zneužít ve snaze vytvořit nebo utvářet veřejné mínění, protože jeho legitimita se opírá o účinné dodržování základního občanského práva na informace jako součást dodržování demokratických hodnot. Za tímto účelem je legitimní investigativní žurnalistika a omezení pravdivosti a poctivosti informací a názorů je neslučitelné s novinářskou profesí. Stejně neslučitelná je žurnalistika na základě už dříve přijatých pozic a zvláštních zájmů. Novinář nemá nikdy a za žádných okolností zájem totožný se státem nebo vládou... Vodítkem může být Usnesení Rady Evropy - rezoluce 1003 (1993) o etice žurnalistiky.

Na okraj: Server "Parlamentní listy" si bez zjevného důvodu dal název navozující vztah k Parlamentu, ačkoliv jeho vydavatelem je nikoliv sbor zákonodárců, ale firma OUR MEDIA a.s., mající jako předmět činnosti provádění dobrovolných dražeb movitých věcí podle zákona o veřejných dražbách a výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. O vydávání periodické literatury zde není ani slovo - z hlediska živnostenského resp. obchodního zákona jde nejspíše o neoprávněné podnikání. Přesto OUR MEDIA a.s. registrovala Parlamentní listy jako periodický tisk u MK.

Mediální psi, vlci, lišky, kojoti a šakalové

Etologie, nauka o životních projevech a chování zvířat nás učí mimo jiné, že šelmy psovité (Canidae) jsou většinou masožravci případně všežravci. Do této čeledi patří psi, vlci, lišky, kojoti a šakalové. Svou kořist loví ve smečkách, což jsou složitě organizovaná sociální společenství . Kupodivu vztahy uvnitř smečky se řídí určitými pravidly, odlišnými od zákonů a jiných oficiálních pravidel ostatní společnosti. Hierarchie a postavení jednotlivých členů smeček je pevně stanoveno, hierarchie je potvrzována a upevňována pomocí interních rituálů. Vysoce vyvinutá schopnost koordinace a komunikace ve smečce se projevuje zejména při získání potravy, obraně teritoria a v péči o mláďata - nastupující generaci žurnalistů...