Koho chce přesvědčit Petr Nečas?

10. 12. 2010 / Štěpán Steiger

Jestliže jsem učinil výjimku u Petra Nečase coby předsedy české vlády a přečetl jsem jeho článek "Stávka je nástroj odborů, ne vůle voličů" v Právu 8. tm., pak proto, že už sám titul mi připadal jako vzorek krkolomné a navíc obranné logiky. Text článku tento názor jen potvrdil.

Už oddělení "odborů" a "voličů" ukazuje slabé rozlišovací schopnosti pana dvojího předsedy Srovnávat instituci a živé osoby je jako proslulé přirovnání .ovoce -- jablek a hrušek. Ještě více zavádějící je úvodní citát z Koncepce reformy veřejných financí z roku 2003, kdy byl oním ministrem Bohuslav Sobotka. Srovnávat myšlenku, vyjádřenou velmi obecně, z doby nekrizové -- jak Nečas sám připouští, "zažíval tehdy svět bezprecedentní hospodářský růst" - s plošnými škrty z času krize není nic jiného než sypání písku do očí -- vytváření (podvodné) iluze, že totéž přece hodlali provádět už sociální demokraté. (Které nechci hájit, což neznamená, žemohu dát zapravdu současnému ministru financí.)

"Nedokázali jsme si odtrhnout od úst", je Nečasova verze. Oblíbený bonmot vlády -- lživé zobecnění, že "my", tj. všichni, jsme "žili nad poměry". Nečas byl už v té době několik let v politice, od úst si utrhovat tedy nemusel, pokud vím, ani to tehdy jiným nedoporučoval, ale pokud dnes "prohlédl", měl by aspoň rozlišit, kdo si tehdy, ale ještě více dnes, "od úst" odtrhovat může a kdo musí. Prosvítá tu jeho ne-lidské stanovisko -- nečiní rozdílu mezi lidmi v nouzi (o níž jako bývalý ministr sociálních věcí by měl cosi vědět aspoň statisticky) a těmi, pro něž je rovná daň pouhým komárem, který sotva štípne.

Ve své pseudoúvaze pokračuje zjištěním, že zatímco soukromý sektor byl tvrdě zasažen a tři sta tisíc lidí přišlo o práci, v druhém čtvrtletí letošního roku "nepodnikatelský sektor" (čímž myslí zřejmě stát, ovšem oblíbil si mlhavé termíny, jindy píše o sektoru veřejném; nemůžete si být jisti, co vlastně tento původem fyzik vlastně má na mysli) nabral dalších 6.000 zaměstnanců. Pomiňme okolnost, že se tak stalo za vlády, na níž se shodly obě "velké" strany, tedy i ODS. Všimla si ODS tehdy statistiky (v čele vlády stál profesionální statistik) nebo ještě nevěděla, že bude zanedlouho škrtat? Kromě toho přece nemusí záležet na počtu samotném -- důležitější je přece znát, kam ti "byrokrati" přibývají, kde jich je nebo není zapotřebí. (Je to jako nyní se škrty: postihováni jsou všichni -- tedy na dolních příčkách kariérního žebříku -- bez ohledu na to, jde-li o vrátné nebo odborné referenty. Ředitel odboru s 30.000 Kč měsíčně ovšem po 10% snížení svůj způsob života nezmění, kuchařka školní kuchyně s 9.000 měsíčně poté, co jí vezmou 900 Kč, neví, jak dál.)

"Podobné úspory dnes činí téměř všechny vlády v Evropě", rozumuje náš předseda. Ano, útok na životní úroveň sociálně slabých je opravdu evropskou, ba dokonce i mimoevropskou, skoro bychom mohli říct celosvětovou událostí. Petr Nečas tak jenom potvrzuje, že se na tomto útoku podílí. Nechce ovšem říct, že Česko není ani v situaci Řecka nebo Lotyšska, kde jsou škrty přímo tragické. Hospodářská situace této země je výrazně lepší, deficit českých financí je podstatně, skutečně podstatně menší než v zemích, jež zmiňuje. Ale na takovém strašáku je postavena celá škrtací agenda, takže do nějakých podrobností premiér prostě jít nesmí. Zůstane opět u tvrzení, která mají pouze nádech pravdy.

Muž, jehož vzorem je prezident, který statečně bojuje proti oslabování české svrchovanosti -- aniž rozebírá, kolik jí v globalizovaném světě ještě zbývá -- potom vytahuje dalšího strašáka: za dva tři roky, nesnížíme-li dnes výdaje, "budeme muset snižovat několikanásobně více. A to v lepším případě. V tom horším to za nás bude dělat Mezinárodní měnový fond..." (podtrhl jsem já). Třeste se, Češi!

Napomenutí dvojnásobného předsedy končí -- buďme zdvořilí -- podvodným argumentem, který ukazuje demokrata, jak si jej představuje ODS (spolu s topkou a patrně i véčkaři). "...tato vláda dostala od voličů silný mandát k úsporným opatřením a k provedení reforem.Takto silný mandát nezískala žádná vláda v novodobé historii." (Pan premiér zná jenom dějiny posledních dvaceti let, v době, kdy je politikem -- zapomněl, že Česká republika existuje pouhých sedmnáct let.) A pokračoval: "To je také důvod,proč jsme nemohli ustoupit od závazku snížit objem mezd ve státní správě. To nebylo rozhodnutí vlády Petra Nečase. To bylo rozhodnutí voličů."

Petr Nečas by se měl nejdříve zeptat, kolik z těch 148.000 stávkujících státních zaměstnanců -- nepočítaje policisty a hasiče -- volilo vládní koalici s vědomím, že jim bude snižovat platy. Stávka už z tohoto důvodu nebyla nástrojem odborů -- ty k ní přistoupily se souhlasem a vědomím právě těch voličů, kteří -- bohužel -- nedbali varovných slov prozíravých skeptiků a volili -- nikoliv vládní koalici, nýbrž jednotlivě strany, jež ji vytvořily po volbách. Mluvit o tom, že voliči rozhodli, aby se vláda zavázala snižovat jim platy, je -- slušně řečeno -- nehorázná nepravda, naprosté překroucení fakt. Vydávaje se za demokrata, který přece plní vůli lidu, plive předseda vlády lidem do tváře a s úsměvem (ten mu na obličeji lpí takřka vždycky) jim tvrdí: přece jste si to odhlasovali. Nestávkujte, my teď budeme čtyři roky toto vaše přání plnit -- přece odbory vás nezastupují, ty jste nevolili. "Výkonný lid" -- jsme přece v demokracii -- jsme teď my. Jak bude na tuto "logiku" odpovídat lid skutečný?

Vytisknout