V dnešní otevřené společnosti jde o dobrou pověst

11. 12. 2010

Killock: Myslím, že dopad hackerských útoků bude velmi omezený. Lidé, kteří je dělají, si už uvědomili svou chybu. Mají podporovat otevřenost a svobodu projevu, a přitom brání lidem v přítomnosti na internetu. Ale vlády se v tomto případě zachovaly jako malé děti. Vlády musejí respektovat zákony a ony tady soukromě telefonovaly firmám a donutily je, aby zrušily službu pro organizaci, která dosud nebyla za nic odsouzena. Nebyla dokonce ani pohnána před soud. To, co Wikileaks udělaly, možná podle amerického práva ani není protizákonné. To, k čemu došlo, jsou pokusy vlád prosadit soukromé zákazy, a to je dětinské. Není to odpovědné.

Dale: Není to dětinské, protože vlády jsou odpovědné za bezpečnost svého státu. Nemohou tyto servery samy zrušit, tak musejí požádat, aby to udělali poskytovatelé internetový služeb. Co jiného mají dělat?

Killock: Existuje spousta případů, kdy vlády zcela legitimně ruší internetové stránky, ať jde o trestnou činnost, například servery podporující podvody, servery s dětskou pornografií, až po servery porušující autorská práva. Pokud jde o něco opravdu vážného, soudní proces je velmi rychlý. V tomto případě se ale nepoužívá soudní proces. Pokud to Američanům nefunguje, musí nějak přepracovat svůj právní systém, a nikoliv zastrašovat lidi.

Dale: Problém je, že jsme v úplně neznámé, nové situaci - k tomuto dosud nikdy nedošlo. Žádná organizace dosud nikdy nezveřejnila takto obrovské množství informací. Jsem pro svobodu informací, ale ony existují hranice. Kdyby byly pro toto novinářské důvody, dobře, ale ony nejsou. Wikileaks to udělaly, protože mohou. Zjevně je v těch dokumentech spousta zajímavých věcí - i když mnoho toho jsou jen drby - ale když jste vláda a zdá se vám, že byla ohrožena bezpečnost státu, budete jednat rychle.

Killock: To zní rozumně, jenže vlády nejednají rozumně. Jestliže Spojené státy chtějí, aby lidé respektovali zákon, musejí samy respektovat zákon. A nemohou soukromě telefonovat soukromým společnostem. Velmi se obávám, že budeme od nynějška daleko častěji svědky soukromého vynucování zákona než řádných soudních procedur.

Dale: Logika toho celého je dost znepokojující. Všechny vlády chtějí regulovat internet, ale žádná nenašla způsob, jak to udělat, asi jen s výjimkou Číny.

Killock: S tím nesouhlasím. Existuje spousta příkladů regulace. A proč se útočí na Wikileaks a ne například na Guardian? Guardian vydává tentýž materiál, proč na něj nikdo neútočí, proč se neútočí na New York Times? Myslím, že považují Wikileaks za něco, co je zranitelné.

Dale: Jinou zajímavou věcí je, že že se stoupencům Wikileaks podařilo zaútočit na servery, jako je MasterCard. Člověk by si myslel, že MasterCard používá těch nejsofistikovanějších bezpečnostních systémů, a přesto byl jejich server shozen. Myslím, že když se to stane jednou, stane se to víckrát. Myslím, že útoků na velké korporace bude od nynějška daleko víc. Byl jsem docela šokován tím, jak je to lehké.

Killock: Myslím, že Wikileaks začaly používat serverů na Amazonu, protože byly obětí obdobných útoků, asi od americké vlády. Existuje řešení, použít rozmanitých serverů. Ale otázka je, zda skupiny, které zaútočily na MasterCard atd. jednaly odpovědně? Daly najevo, že internet musí být otevřený a že musí být transparentnost? Myslím, že jednaly dost nezrale.

Dale: Dá se říct, že Wikileaks jednaly taky dost nezrale.

Killock: Zásadní otázkou je otázka pověsti. V dnešní společnosti, v níž existuje větší otevřenost, se musí všichni snažit o to udržovat si svou dobrou pověst. Tím získáváte důvěru a respekt. Takže jestli si Wikileaks či americká vláda poškodily svou pověst, lidi na to budou reagovat. Americká vláda udělala opravdu pitomé rozhodnutí, když všechna svá data umístila na jediné místo a to zpřístupnila všem. Je to základní nepochopení toho, jak funguje technologie. Vlády si tohle myslí: pořád se domnívají, že obří databáze vyřeší všechny jejich problémy. Ne, tím jen vytvoříte potenciál pro zveřejňování obrovského objemu dat.

Dale: Ale ona existuje rovnováha. Kdo má právo vědět co? Říkáte-li, že máme právo vědět všechno, co stát dělá naším jménem, je pak velmi obtížné argumentovat, že jednotlivec má úplná právo na soukromí.

Killock: Svoboda projevu je omezena zákony o pomluvě či o rasové nenávisti a musí být na soudech, aby rozhodly, čí práva jsou porušována. Teď je ale nebezpečné, že se přijme představa, že prostě internetoví poskytovatelé služeb či třeba policie rozhodne, co se má zakázat.

Dale: Je obtížné říct, zda má člověk vítat tuto "novou éru transparentnosti". Existuje-li na světě 200 států, musí existovat něco, čemu se říká diplomacie, a tento celý systém byl nyní základním způsobem ochromen.

Killock: Otázka je, zda to změnilo prostředí k dobrému či špatnému. A já si myslím, že je to dobrá věc. Nemyslím, že budeme svědky dalších takto obrovských prozrazení - vinu za to nese americká vláda, že používala tak stupidní systém.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout