František Řezáč, socan

9. 12. 2010 / František Řezáč

Petra Jánského rozčilila středeční stávka natolik, že ve svém dalším "štěku" napadl stávkující za drzost, hloupost, ukřičenost atd. Nějak nám ti zastánci pravdy a lásky hrubnou, což už předvedli na pražské radnici.

Jinak ten jeho popis situace zaměstnanců je docela zábavný. No jestli to tak opravdu je, tak už to není jen na krotkou protestní stávku. Mít práci, světlo, teplo, jistou výplatu a být tudíž spokojen?

To už jsem někde slyšel! Poprvé, když jsem se v podniku KOVO Cheb bouřil proti normalizaci. Naposled při výslechu na plzeňské úřadovně StB: pane Řezáč, že si nedáte pokoj, máte práci, teplý jídlo v kantýně každej den...

To bylo 27. října 1989, neboť jsme chtěli jít následující den státního svátku na náměstí demonstrovat a někdo to prásknul. Naposled nám to zkazili tím, že nás sbalili. To už se teďko stát nemůže, i když, za tu "destabilizaci vlády a společnosti"? Kdo ví, práskači se najdou vždycky...

Ale možná, že jsem v tom "štěku" (nebo štěkotu?) pana Jánského nepostřehl jemnou, opravdu velmi jemnou ironii. V tom případě se omlouvám. František Řezáč, socan.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.12. 2010