Ani ghetto, ani rozptyl

10. 12. 2010 / Pavel Pečínka

Romské festivaly, třídy, spolky, tanečníci, zpěváci, noviny a nejrůznější umělecké sbírky, to všechno je důležité. Ovšem jádro problému leží v ghettech a jeho důležitost přebíjí aspekty předešlé. V ghettech žila údajně třetina, nyní už polovina z Romů obývající Českou republiku. (Ne všichni Romové z ghett jsou ovšem problémoví a ne všichni Romové mimo ghetta bezproblémoví. Stejně tak v ghettech žije neromská chudina, z níž část má také záznam v trestním rejstříku.)

Experiment strážníků se speciálním domem v brněnské Koniklecově ulici naznačuje realistickou cestu. Narkomani, neplatiči, alkoholici, romští i neromští, s dětmi i bez totiž nemůžou být ze společnosti jen tak vytlačeni, uklizeni někam o kus dál. Izolace problematických osad na východním Slovensku výsledek nepřinesla. Stejně tak částečné přestěhování a "rozptýlení" jejich obyvatel do pohraničí nebo velkoměst mezi neromskou většinu organizované komunisty. Problém od té doby pokročil, dnes máme za sebou znovu zpětné "vychytání" těchto lidí majiteli domů a obecními samosprávami a jejich natlačení do určitých ohraničených enkláv, v nichž kvasí známé problémy. Problematické skupiny tak byly jen přesunovány z místa na místo a mnohdy nakonec skončily v sítích lichvářů a jiných "autorit" místního podsvětí.

Určité "kontrolované bydlení", kde na ně působí vychovatelé, policisté atd., je nevytlačuje za zeď, kde by zabředly do podsvětí ještě víc, vštěpuje jim určité normy a zároveň ochraňuje většinovou společnost. Důležitá však budou při hodnocení úspěšnosti experimentu brněnských strážníků čísla a statistiky...

Brněnský deník Rovnost, 3.12.2010

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 10.12. 2010