V roce 1990 Bush prodal akcie ropné společnosti, v jejíž správní radě zasedl. V důsledku tohoto prodeje zbohatl. Z oficiálních dokumentů vyplývá, že navzdory Bushově tvrzení o opaku Bush věděl, že hodnota akcií jeho společnosti, Harken Oil, v blízké budoucnosti radikálně poklesne. Prodal je tedy ještě na poslední chvíli právě včas a vydělal tím 835,807 dolarů. V Americe je však trestným činem obchodovat na základě tzv. insider information, exkluzivních důvěrných informací, s akciemi, o niž jen prodejce či kupec ví sám z důvěrných pramenů, že jejich hodnota v blízké budoucnosti stoupne či klesne.

1. Kdo při služebním zákroku překračuje svou pravomoc, nepožívá ochrany veřejného činitele.
2. Shromáždění občanů nelze rozehnat jen z toho důvodu, že nebylo ohlášeno

To jsou závažné, precedenční závěry, které vyplývají ze soudních rozhodnutí v kauze Nike, ve které v pondělí proběhlo další hlavní líčení.

12. května loňského roku zúčastnilo několik aktivistů petiční akce zaměřené proti firmě Nike a jejím praktikám v zemích třetího světa. Policisté usoudili, že petiční akce vyžaduje svolení majitele pozemku (je to v rozporu s příslušným zákonem) a proti účastníkům zasáhli.

Petr G. byl v pondělí odsouzen obvodním soudem za útok na veřejného činitele, který se ale provedeným dokazováním vůbec nepodařilo prokázat, k 80 hodinám obecně prospěšných prací. V mimořádně chabém ústním odůvodnění rozsudku soudkyně uvedla, že útoku na veřejného činitele se dopustí každý, kdo napadne osobu v uniformě, konstatuje Tomáš Pecina. Inu, úcta k uniformám přežije i císaře Františka Josefa... Petr G. je odhodlán se proti rozsudku odvolat.

V pondělí v této kauze však obdržel rozsudek odvolacího soudu další z obviněných, Radek Mikula. Tenro rozsudek je korektní a věcný a jednoznačně stanoví, že policisté překračující svou pravomoc (tak, jak se to stalo v pasáži Světozor) nepožívají ochrany veřejného činitele. Kromě toho rozsudek uznává, že vinu Radka Mikuly vyvrací i videozáznam incidentu.

Připomeňme, že ačkoli jedním z účastníků pořízený videozáznam při protestní akci v pasáži Světozor prokázal, že Radek Mikula byl strážníkem městské policie napaden a zbit, soudkyně Podlipná při soudním řízení první instance tento důkaz nevzala v úvahu, přijala za pravdivé výpovědi policistů a aktivistovi uložila za "útok na veřejného činitele" roční podmínku.

Ve středu 24. 7. bude mít odvolací řízení další z obviněných v kauze "Nike", Zdeněk Z.

Britské listy tuto kauzu jako precedenční sledují již dlouho (zde, zde a zde).

4. července jsem odeslal ze skotského Glasgowa kolekci filmů, na jejichž výrobě jsem se kdysi podílel jako produkční, pro retrospektivu Lesley Keenové na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti, na filmovém festivalu, který se koná od 26.7. do 4.8. 2002. Použil jsem služby Euro48, zaručující doručení balíku v západní Evropě do 48 hodin, v České republice do čtyř dnů. Zaplatil jsem poštovné ve výši 4000 Kč.

Jaké bylo však překvapení, když jsem po příjezdu do Prahy zjistil, že ještě 15. 7. balík do Uherského Hradiště nedorazil. Britská pošta okamžitě zahájila šetření a získala z ČR informaci, že je prý balík už od 8.7. "v ČR na celnici" a že prý celnice kontaktovala ředitele festivalu, ten se však prý neozval. Ředitel festivalu odpověděl, že byl v Karlových Varech, těžko ho tedy mohla celnice kontaktovat. Pracovnice britské pošty byla velmi rozhněvána, že jí z Brna lhali, že se s festivalem už spojili. Filmová škola v Uherském Hradišti vyvinula úsilí balík získat, celnice v Brně jí však sdělila, že "tam žádný takový balík není".

Zjistili jsme v Británii, že balík má být na poště Brno 12, Mojmírova 22. Filmová škola v Uherském Hradišti se snažila celou středu 17. 7., třináct dní po odeslání balíku! na tuto poštu telefonovat, bezvýsledně. Telefon nikdo nebral a když ho jednou vzali, řekli, že příslušná úřednice bude k dispozici až ve 13.30. Ve 13.30 ani později telefon už zase nikdo nebral. Je zjevné, že se budou muset pracovníci festivalu do Brna zítra vypravit osobně.

Blahopřejeme České poště k vynikající úrovni služeb a o osudu balíku budeme dále informovat. Doufám jen, že ho Česká pošta za ty 4000 nevrátí zase do Skotska...:)

Uvádíme to jako modelový, odstrašující příklad. Kolik pracovních hodin zaměstnanců jiných firem dokáže Česká pošta tímto přístupem proplýtvat? Neměla by za to platit odškodné?

Belgický pivovar Interbrew vyhrál po šesti měsících závažný soudní spor nad britskými deníky Financial Times, Guardian, Times a Independent. Firma Interbrew má nyní podle rozhodnutí soudu právo požadovat, aby jí tyto britské deníky odevzdaly důvěrné dokumenty, které novináři odmítají vydat a poukazují přitom na nutnost, aby měl tisk právo utajovat své zdroje - jinak, tvrdí novináři, mu totiž nikdo nesvěří závažné informace ve prospěch veřejného zájmu. Belgická firma Interbrew argumentuje, že tyto důvěrné dokumenty potřebuje, aby se mohla domoci nápravy v případě závažného trestného činu.

Výše jmenované britské deníky v pátek odmítly splnit požadavek soudu, který potvrdil i odvolací soud, a zdůraznily, že mají vyšší povinnost bránit utajení svých zdrojů, a tedy svobodu projevu. Dodaly, že se odvolají v této věci k Evropskému soudu pro lidská práva. V důsledku odmítnutí splnit rozhodnutí britských soudů čelí tyto čtyři hlavní britské deníky velkým pokutám. Záležitost je nesmírně závažná, ale není jednoznačná. Shrnul ji v týdeníku Observer v neděli 14. července Will Hutton:

"Možná by stálo za to uvést, že South African Breweries jsou v současné době největším výrobcem a exportérem českého piva, m.j. též vlastníkem Plzeňských pivovarů a značky 'Pilsner Urquell'," poznamenává Jaroslav Štemberk.

25letý atentátník Maxime Brunerie, který zaútočil na francouzského prezidenta Jacquese Chiraca , loni v Paříži kandidoval v obecních volbách za Národní republikánské hnutí (MNR) Bruna Mégreta, které se před několika lety odštěpilo od ultrapravičáka Jeana-Marie Le Pena.

Mladík začal střílet na Chiraka nedaleko pařížského Vítězného oblouku během tradiční vojenské přehlídky u příležitosti státního svátku dobytí Bastilly. Díky pohotovému zásahu přihlížejících nebyl nikdo zraněn. Střelec se krátce po zadržení policistům přiznal, že chtěl prezidenta zabít a spáchat sebevraždu.

"Váš apel na neanonymní diskuzní příspěvky se týká zřejmě jen části populace, že. Dovolím si totiž pochybovat o autenticitách jmen Hitlerův vnuk; JM Sydney ap. Uvítám Váš názor na způsob řešení dané situace," napsala Britským listům Renata Turková.

Odpovídáme:

"Řešit se to nedá, pokud chceme zachovat otevřenost fór, a to chceme.

Žádáme ty diskutéry, kteří vstupují na naše fóra, což je soukromý prostor, aby se řídili zásadami, které jsme definovali v záhlaví fór, totiž, aby diskutovali s uvedením svého pravého jména a adresy.

To, že mnozí diskutéři tento zdvořilý požadavek nerespektují, vypovídá výmluvně o míře jejich slušnosti a zároveň i o míře důvěryhodnosti jejich příspěvků. Čtenáři si musejí sami na tento jejich přístup učinit vlastní názor. Co byste si asi mysleli o člověku, kterého byste si pozvali do bytu a požádali, aby se zul, on ten požadavek ignoroval a dupal vám po obýváku v zablácených bagančatech? Poslouchali byste jeho argumenty, jak si co nejpěkněji zařídit byt?

Anonymní diskuse nemá příliš mnoho společného s demokracií. Příspěvky od anonymů, týkající se politiky a demokratického provozu, nemohou být brány vážně. Úhybnost a schovávání se je pozůstatkem komunismu. K vystupování jako hrdý občan demokratické společnosti je zapotřebí i určitého množství odvahy.

Jan Čulík

Pseudonymní autor je ten, kdo sdělil redakci svou plnou totožnost. Z právního hlediska poznamenává Jaroslav Štemberk:

Jestliže někdo vystupuje kozistentně jako třeba: JM-Sydney, skepticus maximus, případně Libor, Jirka, Jena, atd., pak nejde ve smyslu autorského zákona o anonym, ale o pseudonym. Zákon umožňuje publikovat díla s uvedením pseudonymu místo pravého jména autora (i bez jeho jména). Pokud si autor výslovně přeje publikovat anonymně nebo pod pseudonymem a vydavatel mu to umožní, pak nesmí pravé jméno autora bez jeho souhlasu zveřejnit (viz § 7 autorského zákona č. 121/2000 Sb.) a přebírá všechna práva a povinnosti autora ve vztahu k třetím osobám. Proto je požadavek na nezveřejňovaní anonymních a pseudonymních příspěvků, u kterých není totožnost autora redakci bezpečně známa, zcela oprávněný. Vydavatel by totiž nemohl vůči autorovi uplatnit náklady a náhrady škody z případných sporů, které by v důsledku zveřejnění mohly vzniknout a které je vydavatel oprávněn po autorovi požadovat, pokud by mu takto vznikly."

K tomu dodáváme: Praxí Britských listů je zásadně nepublikovat příspěvky pod pseudonymy, neboť zastáváme názor, že autoři by měli být schopni se za své příspěvky veřejně postavit a obhájit je. Výjimečně publikujeme bez uvedení jména autora závažné materiály, které je třeba zveřejnit ve veřejném zájmu a kde by zveřejnění totožnosti autora ohrozilo. V tom případě však jméno, totožnost i adresa autora příspěvku musí být redakci známa (nejsou to tedy v pravém smyslu slova anonymní příspěvky).

Jako nikde ve společnosti nemůže člověk publikovat pomluvy a lži, aniž by se vystavil občanskému soudnímu sporu za pomluvu, není to přípustné ani na fórech Britských listů. Proto je logické, že jestliže nějaká osoba publikuje na fórech BL žalovatelné lži, bráníme se proti nim občanským soudním sporem, případně stížností vůči zaměstnavateli, pokud k publikaci těchto lží či pomluv jejich šiřitel zneužívá podnikového počítače v pracovní době. V západním prostředí je absolutně nepřijatelné šíření hate mail ze soukromých a zejména z podnikových počítačů a zaměstnavatelé postupují - právem - proti pachatelům velmi efektivně.

Zdá se tedy, že někteří přispěvatelé publikují své příspěvky na fórech BL anonymně pouze z těch důvodů, aby mohli beztrestně šířit lži, pomluvy či polopravdy. Fóra Britských listů jsou určena k demokratické diskusi, nikoliv k šíření hate mailů. Každý si může udělat svůj úsudek o etice osob, které tato fóra zneužívají k těmto nepřijatelným cílům.

Poskytujeme svobodné debatní fórum, ale každý jeho čtenář si může sám udělat úsudek o tom, jakým způsobem ho uživatelé využívají či zneužívají, i o jejich etice.

Renata Turková reaguje:

Vážený pane Čulíku,

děkuji Vám ze "rozpoutání" oné diskuse a docela mě hřeje potěšení, že jsem ji de facto iniciovala. Pobavila jsem se výborně! A zároveň jsem si ověřila platnost některých svých názorů na diskutující (JM Sydney je modelovým představitelem).

Dovolte mi, abych Vás ještě několik vteřin zdržela sdělením svého osobního názoru - a konečně i (doufejme) zajímavého poznatku. Domnívám se, že právě ona pseudo-anonymita internetového uživatele vyvolává i v jinak seriozních jedincích blažený pocit nepřistižitelnosti u proslulého zakázaného ovoce ( musíš zdravit starší dámu jako první, nesmíš mluvit sprostě, tohle nikdy neříkej..). Ale stejně - v tomhle momentu zneužití své dospělosti si zasluhují těch pár výchovných na zadek ... např. touto diskusí.

A onen poznatek - proč se za nom de guerre schovávají i ti, kteří uměli statečně opustit zemi a ustrašenec jako já si pod svým jménem prezentoval své názory - aby se uměl srovnat sám se svým svědomím.

(Pravda, zase neoplývám tím bankovním kontem.)

Ještě jednou dík a přeji hezký den!

Eva Brožová ve svém článku píše nejen o úrovni vzájemné komunikace, ale také o schopnosti srozumitelného vyjadřování tužeb, strastí a usilování člověka v lidské společnosti. Nevadí mi poněkud patetičtější rovina jejího "jazyka", ale paradoxně ona kritizovaná nesrozumitelnost, jež z dobrého záměru a vůle může ve čtenáři vyvolat jistý dojem rozpačitosti. Zdá se, jakoby často jen forma - tedy onen jazyk - do níž balíme své sdělení, komplikovala a nebo naopak otevírala schopnost vnímat postoje druhých lidí. Jazyk nemůže být nikdy spravedlivý, může být neúprosný anebo lhostejný.

Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října.

Omlouváme se, že stále není z technických důvodů zprovozněno vyhledávání na tomto serveru. Na věci se pracuje. Prosíme, používejte zatím vyhledávače www.google.com. Zvolte "Pokročilé vyhledávání" a omezte hledání na domény www.bĺisty.cz (BL od 1. 10. 2001 do dneška), popř. na www.britskelisty.cz (BL od července 1996 do 30.9.2001). Děkujeme za strpení.

Omlouváme se čtenářům za dočasnou nefunkčnost fotogalerií a části archivu starších článků. Děje se tak v souvislosti se zvyšováním bezpečnosti redakčního systému a s tím souvisejícím přepsáním některých částí redakčního systému za plného provozu, což se neobejde bez "ladění"... Doufáme spolu s programátorem D.J. Pantůčkem, že nepříjemná omezení funkčnosti nebudou trvat příliš dlouho.

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.