Podrobnou komparací obou dokumentů (tím se abstrahuje od včerejšího "oficiálního" znění) se mohou zabývat politologové, rozhodnutí pro takový rozbor může vyústit v opravdu rozsáhlý dokument. Takové ambice nemám, minimálně proto, že si nejsem jist účelností podobné činnosti, stejně jako smyslem obou vpředu zmíněných analýz. Za jejich hlavní pozitivum, minimálně u první z uvedených, nutno považovat splnění slibu ODS daného po volbách. Jinak ovšem u mne přetrvává dojem, že celá strana není schopna překročit svůj stín minulého období. Z tohoto pohledu mne zaujal třetí odstavec části C. Klausova projevu, který považuji za velmi výstižný. Pro ilustraci vyjímám následující větu: "Touto kampaní jsme současně zneklidnili státní zaměstnance, znejistili důchodce, strašili balíčky škrtů ve výdajích státního rozpočtu, nic neslibovali těm, kteří od státu chtějí víc, nezbavili jsme se nálepky zastánce bohatých, silně jsme zdůrazňovali podporu podnikatelů v zemi, kde kvantitativně drtivě dominují nepodnikatelé, hrozili jsme rušením investičních podpor, zemědělských dotací, rozbíjením monopolů ve veřejných službách, atd."

Jsem přesvědčen o pravdivosti těchto slov, pro ODS však bohužel přicházejí pozdě, je však otázkou zda se ODS dokáže poučit, zda skutečně bude postupovat v intencích tohoto konstatování. Moje pochybnosti pramení z hlubokého přesvědčení, že Václavem Klausem kritizované postupy vycházely pravě z jeho idejí. Voličské hlasy se sbírají jinak. Zde Vladimír Špidla může být předsedovi ODS příkladem, pokud se ovšem Klaus bude chtít opravdu poučit a "analýzu" nechápe pouze jako lávku k překlenutí aktuálního tíživého období.

Boj o hlasy se prostě vede jinak než byla ODS dosud zvyklá. Zdaleka nejde jen o sympatickou a většinou nic podstatného neříkající "mládež" (personifikovanou Petrou Buzkovou a Stanislavem Grossem) v kontrastu s agresivnějším, ale občas konkrétnějším mládím ODS. Tato skutečnost může hrát určitou roli, ale nikoli takového významu, jaký zmíněným osobnostem Klaus přikládá, "nástupce" podobného typu si ostatně nikdy nevychovával, ani o ně v minulosti nestál. Při formulaci volebních hesel (a chování v průběhu celého volebního období) ODS ovšem jaksi ušlo, že denuncovaných státních úředníků jsou desetitisíce a důchodců dokonce dva a půl milionu. To už je pěkná porce. Kam se na to hrabou sympatické tvářičky a vystupování vpředu jmenovaných!

ODS, potažmo Václavu Klausovi se (důvodně) vytýká jeho rozpor v deklaracích a činech, u ČSSD praxe není jiná, jen obal produktu je mnohem úhlednější, většinou přívětivý, bez vnější známky agrese a arogance. Udělejme si proto malé srovnání v oblasti důchodů, co kdo udělal, s jakým výsledkem.

Toto srovnání nikterak nekritizuje postup (důvody) opatření iniciované MPSV, vedené současným premiérem. Jen demonstruje schopnost ČSSD (Špidly) potlačit u veřejnosti dopady negativních zásahů do systému a neschopnost ODS využít toho ke svému prospěchu. Když Špidla v předvolebních televizních diskusích dusil svého oponenta poukazováním na jeho chyby v minulosti, nezmohl se Klaus na nic, nebyl prostě připraven, nikdo mu analýzu v podobném duchu neudělal. Zatímco Špidla dělal v důchodech reálné škrty, oddaloval jejich valorizace, tak na druhé straně to kompenzoval sliby plošného poskytování přídavků na děti a nereálným padesátitisícovým příspěvkem při narození dítěte (podle právní předlohy však prakticky odloženým až do zletilosti dítěte, tedy do období, kdy by on sám měl užívat svůj důchod). Ani jedno z toho nesplnil (nemohl), ale ve veřejnosti upevňoval svůj obraz štědrého otce chudiny. Klaus naproti tomu horoval pro "rovný" důchod a jeho drastické snížení v základním systému zároveň, aniž dokázal věcně poukázat na účinky konkrétních kroků ČSSD. Bojoval proti plošným přídavkům, ale neobtěžoval se faktickým dopadem takového opatření do státního rozpočtu. Zakalkulujeme-li administrativní úspory, troufám si tvrdit, že by tento dopad (v intencích navrhované úpravy nebyl nijak výrazný).

ČSSD tedy, téměř bezuzdně, slibovala, ODS jen vyhrožovala. Přitom grif použitý socialisty byl vlastně opsaný od Klause - už se málem zapomnělo na jeho plané slibování (průměrných) dvacetitisícových platů v roce 2000. O čem to svědčí? ODS přistupovala ke kampani (i dlouhodobému zpracování voličů) schématicky, až povrchně. Arogantně přehlížela nejen úředníky a důchodce, ale i neprovdané matky a kojence. V závěru zmíněné části svého rozboru to Klaus uznává a vyjadřuje takto: "Nic milého jsme nenabízeli, nic lákavého jsme neslibovali. De facto jsme říkali, že jsme strana za dlouhodobé "životní jistoty", nikoli za krátkodobé korumpování voličů. Když Špidla šokujícím způsobem mluvil o záchraně země pár dní před Argentinou, my jsme říkali, že teprve Špidlové vyvolají Argentinu, ale ani tato naše slova voliče v jejich uvažování nepřevrátila." V tomto hodnocení je ovšem obsaženo tristní přiznání nedostatku invence, ne-li naivnosti. Jak chtít "převrátit" uvažování "průměrného" občana hrozbou zadlužování státu, když takový občan žije na dluh permanentně a nevyhýbá se nákupům u asijských stánkařů. Moudra vyčtená z knížek věhlasných ekonomů ho nezajímají, když jen trochu může, tak za hotové využívá jedině "dobrodiní" velkých obchodních řetězců k obstarání potravin ve velkém. Pokud už si můžeme dovolit nové auto, kolik z nás "obyčejných" platí keš a kolik si je pořídí na leasing?

Ve světle předchozích vět je ovšem pozoruhodné, že analýza pětičlenné skupiny setrvává na dosavadních bludech, protože hned v prvním bodě závěrečných Doporučení navrhuje: "Naslouchat především hlasu 25% voličů ODS, jejichž názory jsme se zavázali hájit..." Co to je za dedukci - byť charakterní? Vždyť tyhle hlasy má prakticky jisté a nic jiného dosud ODS vlastně nedělala. Chce vůbec nějak zlepšit svoji pozici, svůj obraz u široké veřejnosti? Nebo jen chce konzervovat složení exkluzivního klubu, který se ale bude logicky tenčit v důsledku stále více sílicích tendencí (a kroků) k přerozdělování? O co lépe zní heslo "Jsme na Vaší straně", kde se široká náruč naprosto iracionálně otevírá komukoli, aniž se k něčemu zavazuje.

Byl bych nerad, aby mne kdokoli, kdo vydržel číst předchozí řádky podezříval z obdivu či příchylnosti k ODS. Jakákoli stranickost je mi cizí, musím se však podřídit demokratickému prostředí a tak mám zájem na reálné a smysluplné konkurenci, resp. vyváženosti působení všech společně a protichůdně působících sil. ODS, podle mého názoru, přestává tuto svoji funkci plnit. Mám např. své negativní zkušenosti s korupčním prostředím a tudíž rovněž obavy z aprobace korupce jako standardního společenského fenoménu (viz běžné obcházení veřejných zakázek), nicméně závěr bodu 7) "Doporučení" pětičlenné komise znějící: "Nositelem korupce vždy byla levice," mě naplňuje jenom beznadějí. Zase jen prázdný a nepřesvědčivý ideologický argument, nulová vypovídací hodnota, objektivně nonsens. K tomu otázka: Kdo koho korumpoval opoziční smlouvou? (Též bod II.3.2.2. "Analýzy".)