V Posledním slovu v LN z 12. 7. 2002 je esej Reklama Jiřího Loewyho. Končí takto - cituji:

"(...) Z komplimentu, který skládám současné české reklamě, výslovně vyjímám volební propagandu politických stran: ta je i nadále dětinsky diletantská! Zdaleka nejprimitivnější kampaň - obsahem i formou - měla ODS. Ale za to žádná profesionální agentura nemůže: je známo, že nejen texty, nýbrž i detailní úpravu billboardů a letáků až po barvy a druhy písma určoval neomylný pan profesor osobně. Snad z toho čeští politici vyvodí aspoň pro příště ponaučení, že nejen komerční, ale ani politickou reklamu nemohou dělat laici."

Chápu pravicový smutek nad neúspěšnou pravicovou kampaní ODS pana Loewyho a jeho snahu dosáhnout alespoň příště lepšího výsledku. Autor textu, pan Loewy, zkritizoval ODS a především jejího šéfa za to, že jako laici si udělali reklamu sami a nepřenechali ji specialistům, reklamním kreativcům.

Přiznám se, že stále nedovedu pochopit tento styl myšlení. To, že si reklamu dělala sama ODS (a u dělala to dle svého úsudku nejlépe, jak uměla) já osobně - na rozdíl od pana Loewyho - považuji za správné. Naopak to, co pan Loewy doporučuje - tj. aby i politické strany začaly naplno využívat profesionální reklamu - tak toho se já bojím. Pokusím se to blíže vysvětlit:

1. Rozlišuji reklamu-informaci, jejímž smyslem je přinést informaci o něčem, o čem doposud vůbec nevím, co by se mi třeba mohlo hodit. Pokud je navíc udělána kultivovanou formou a neútočí na mysl člověka v nestřeženém okamžiku, dokáži ji akceptovat.
2. Na druhé straně existuje reklama-vymývač mozku. Patří k ní například reklama na stolní vodu, kterou běžný člověk sledující TV viděl již snad 50 krát... Tento druh reklamy vychází z psychologických poznatků, nehledí na etiku a jde mu pouze o zisk, o zvýšení prodeje. Divák se nedozví nic o složení této vody, v čem je lepší - jde čistě o reklamní pocit, o to přesvědčit za každou cenu.

To, co lze tolerovat v reklamě na stolní vodu, je však zcela nepřijatelné v politice. Budeme-li kupovat vodu pouze proto, že její výrobci lépe pochopili fungování a psychologii trhu a zvýší prodej svého výrobku nikoliv jeho kvalitou, ale spíše jeho reklamou, nic strašného se nestane. Přejdou-li však na tuto strategii politické strany, může se stát, že zvítězí ta, která použije nejvíce peněz na svou profesionální reklamní kampaň. Příště to bude možná ODS, možná KSČM...

Volby by měly být soupeřením idejí, soupeřením komentátorů, kteří by měli dokázat upozornit na kvalitu či nekvalitu jednotlivých ideových tezí a občanům, kteří nemají tolik času vše sledovat, by měli vysvětlit, PROČ je to či ono dobré či špatné. Pan Loewy navrhuje však (nebo se pletu?) něco jiného. Volební spoty by měly připravovat reklamní specialisté. Jistě lze velmi sofistikovaným působením přesvědčit (svůdné ženy, auta, vtip atd.) mnoho lidí, že právě TATO politika je ta pravá.

Bojím se doby, kdy místo vzájemného naslouchání, místo jemného porovnávání postojů a názorů bude vítězit pouze ten, kdo bude mít dokonalejší politický marketing, kdo si dokáže zaplatit renomovanější reklamní firmu a ta pak - na tuto politickou objednávku - vyrobí DOKONALÝ POLITICKÝ REKLAMNÍ SPOT. Co asi bude obsahovat?

Pokusme se - spolu - rozvinout diskusi na toto téma. Diskusi na téma POLITIKA A REKLAMA. Diskusi o tom, zda mají existovat určitá omezení reklamy či zda je vše na nejlepší cestě.

O tom, jak se politikové naučili manipulovat občanstvo prostřednictvím Freudových myšlenek o podprahovém ovlivňování podvědomí, viz zde a zde.