Plzeňský případ propanbutanové bomby nastražené v areálu ústavu sociální péče pro mentálně postiženou mládež má svého prvního obviněného. K velkému překvapení všech se jedná o ředitele bezpečnostní agentury Apold, jejímž úkolem bylo střežit klid a bezpečí zaměstnanců a klientů ústavu. Podle vyjádření ředitele plzeňské policie Jiřího Houby chtěl sedmačtyřicetiletý muž svým činem vyvolat "pouze" atmosféru zvýšeného strachu a přimět tak vedení ústavu, aby s jeho firmou prodloužilo smlouvu, která měla vypršet koncem června. Postižení se tedy nestali terčem útoku nenávistného psychopata či radikální skupiny místních obyvatel, kteří se vznikem ústavu na jejich sídlišti zásadně nesouhlasili, ale jen "pouhým" rukojmím. Nešlo ani tak o ně a o jejich nenormálnost a případný neestetický vzhled, ale o peníze. Těžko soudit, je-li to zpráva dobrá nebo špatná.

Ředitel bezpečnostní agentury, jenž sám bombu sestavil, chtěl za pomoci svého podřízeného, jemuž slíbil odměnu deset tisíc korun, výbuchem jen zvýšit své šance při vyjednávání o prodloužení nájemní smlouvy. Naštěstí jeho zaměstnanec měl víc rozumu než jeho šéf a na poslední chvíli přivolal hasiče, kteří výbušný systém zneškodnili.

K tomu, aby firma mohla v dnešní ekonomicky obtížné době prosperovat, potřebuje zakázky, ber kde ber. Způsobů, jak je získat, je celá řada a bombový útok je také jedním z nich. To, že exploze nastražené bomby mohla zavinit smrt postižených dětí, nebylo asi pro pana ředitele důležité. Otázka zní, zda-li si vůbec uvědomoval reálné hrozící nebezpečí.

Celá tato politováníhodná událost by se ale jistě nestala, kdyby ústav sociální péče nepotřeboval ostrahu jakékoliv bezpečnostní agentury a kdyby obviněný ředitel, znalý místních poměrů, neměl možnost zneužít napjatou atmosféru panující kolem ústavního zařízení ve svůj prospěch.

Je namístě poděkovat policii a doufat, že podobný scénář nevyužije nějaký další rádoby ochraňovatel a možná by ani neškodilo se zamyslet nad tím, kdo všechno dnes v ČR může provozovat bezpečnostní agenturu, o etice v podnikání ani nemluvě. Sám fakt, že bezpečnostní agentura která měla někoho chránit a byla za tuto ochranu placena, se rozhodla ze zálohy zákeřným způsobem zaútočit na svého chlebodárce, je na pováženou. Tuto skutečnost lze jen těžko pochopit a v žádném případě ji nelze omluvit.