|
16. 7. 2002
Soud: Policisté překračující svou pravomoc nepožívají ochrany veřejného činitele1. Kdo při služebním zákroku překračuje svou pravomoc, nepožívá ochrany veřejného činitele. To jsou závažné, precedenční závěry, které vyplývají ze soudních rozhodnutí v kauze Nike, ve které v pondělí proběhlo další hlavní líčení. 12. května loňského roku zúčastnilo několik aktivistů petiční akce zaměřené proti firmě Nike a jejím praktikám v zemích třetího světa. Policisté usoudili, že petiční akce vyžaduje svolení majitele pozemku (je to v rozporu s příslušným zákonem) a proti účastníkům zasáhli. Petr G. byl v pondělí odsouzen obvodním soudem za útok na veřejného činitele, který se ale provedeným dokazováním vůbec nepodařilo prokázat, k 80 hodinám obecně prospěšných prací. V mimořádně chabém ústním odůvodnění rozsudku soudkyně uvedla, že útoku na veřejného činitele se dopustí každý, kdo napadne osobu v uniformě, konstatuje Tomáš Pecina. Inu, úcta k uniformám přežije i císaře Františka Josefa... Petr G. je odhodlán se proti rozsudku odvolat. V pondělí v této kauze však obdržel rozsudek odvolacího soudu další z obviněných, Radek Mikula. Tenro rozsudek je korektní a věcný a jednoznačně stanoví, že policisté překračující svou pravomoc (tak, jak se to stalo v pasáži Světozor) nepožívají ochrany veřejného činitele. Kromě toho rozsudek uznává, že vinu Radka Mikuly vyvrací i videozáznam incidentu. Připomeňme, že ačkoli jedním z účastníků pořízený videozáznam při protestní akci v pasáži Světozor prokázal, že Radek Mikula byl strážníkem městské policie napaden a zbit, soudkyně Podlipná při soudním řízení první instance tento důkaz nevzala v úvahu, přijala za pravdivé výpovědi policistů a aktivistovi uložila za "útok na veřejného činitele" roční podmínku. Ve středu 24. 7. bude mít odvolací řízení další z obviněných v kauze "Nike", Zdeněk Z. Britské listy tuto kauzu jako precedenční sledují již dlouho (zde, zde a zde). |
|
Neuvěřitelná je apriorní zaujatost a neuvěřitelná je i nekompetentnost soudkyň Obvodního soudu pro Prahu 1. Pokud je někdo v uniformě, požívá jen z tohoto titulu ochrany veřejného činitele? Pro soudkyni neplatí, co je v zákonech, ona VĚŘÍ něčí výpovědi a jen na tomto chatrném základě je schopná někoho odsoudit! Třeba i do vězení..." Otřesným důkazem nekvalifikovanosti je i to, že tato soudkyně nechtěla věřit Radku Mikulovi, že byl odvolacím soudem zproštěn, a tvrdila, že to není možné, že je možné pouze vrácení rozsudku zpět. "Ale to přece nemůžou..." vykřikovala už po vynesení rozsudku nad Petrem G. - poté, co se náhodou dozvěděla o zprošťujícím rozsudku Městského soudu ve stejné věci. JUDr. Jaroslav Cihlář z Městského soudu postupoval správně, když se zabýval zákonností zásahu Městské policie. V tomto směru je důležité, že soud se přiklonil k názoru, že není možné považovat za nezákonné shromáždění jakékoli srocení či setkání občanů na veřejně přístupném místě, které nebylo ohlášeno. Muselo by být shledáno (dle ustanovení § 12 odst. 3 zák. č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím), nejen to, že se jedná o shromáždění, které nebylo ohlášeno, ale zároveň, že zde existuje některý z důvodu dle § 10 cit. zákona, pro který by shromáždění bylo možno zakázat. Nebyl-li prokázán důvod, pro nejž by bylo možno shromáždění zakázat, byl zákrok Měst. policie směřující k rozpuštění shromáždění nezákonný. Zcela v souladu s konstantní judikaturou pak soud rozhodl, že se nemůže jednat o trestný čin útoku na veřejného činitele, jestliže strážník, který měl být napaden, prováděl zásah, který nebyl v souladu se zákonem. Protože nedošlo ke zranění, které by mohlo zakládat skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví a případný přestupek proti občanskému soužití by již byl promlčen (o ten by se mohlo jednat, jestliže by bylo shledáno, že se obžalovaný bránil nezákonnému zásahu nepřiměřeným způsobem), bylo už pro zproštění obžaloby nepodstatné, zda obžalovaný strážníkovi předmětná zranění skutečně způsobil či nikoli (k tomu navíc odvolací soud - narozdíl od soudu prvoinstančního - konstatoval, že ani to nelze z provedených důkazů považovat za prokázané). Je potěšitelné, že se nepotvrdily obavy obžalovaných z počátků kauzy Nike, že je pošetilé pokoušet se o obhajobu v systému, kde policistu nelze z trestného činu usvědčit ani sebepřesvědčivějšími a sebevěrohodnějšími důkazy. 1. strana FAKSIMILE ZPROŠŤUJÍCÍHO ROZSUDKU MĚSTSKÉHO SOUDU nad Radkem Mikulou, včetně odůvodnění
VÝPOVĚĎ ZE SOUDNÍHO PROJEDNÁVÁNÍ policisty T. Beránka |
Radek Mikula se rozhodl vystoupit z předchozí anonymity během soudního sporu a podal Britským listům komentář, ve kterém k průběhu soudního projednávání a k svému rozsudku dodává: "Rozum se vrátil do justice alespoň na vyšších stupních. Je tristní, když prvoinstanční soud, který má především zkoumat pravdu, se se zkoumáním pravdy vůbec neobtěžuje... Dává automaticky za pravdu orgánům státu, v tomto případě policistům - proti občanovi. A to i v situaci, kdy policisté účelově manipulují s důkazy, neřku-li, když soud přímo obelhávají. Proti policistům jsem už podal žalobu pro křivou výpověď a budu požadovat jejich potrestání. 
| Protesty proti firmě Nike | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 16. 7. 2002 | Soud: Policisté překračující svou pravomoc nepožívají ochrany veřejného činitele | Štěpán Kotrba, Jaroslav Štemberk | |