Naše vláda se ovšem rozhodla, že to Evropě "osladí". Spojila to s kostkou cukru, kterou na území Čech vynalezl jeden Švýcar, jehož potomky, zůstali-li v Čechách až do roku 1945, jistě milí Čechové vyhnali pryč. Švýcar, Němec, německy mluvící žid, to je jedno, Česko Čechům. A Češi to Evropě "osladí". Schválně, jak tomu rozumíte? V každém případě se povyšujeme, ať už tím, že to Evropě znepříjemníme (tak se rozumí slovu "osladit", když se řekne "my to někomu osladíme"), nebo tím, že -- jak žehlí situaci premiér -- jí to "zpříjemníme". Copak na nás záleží, abychom mohli Evropu nějak podrazit, nebo naopak změnit její chuť k lepšímu? Co je Čunek vedle Stoibera nebo Topolánek vedle paní Merkel? Jediný, kdo má z naší vlády skutečně západní formát, je Schwarzenberg, a to jen proto, že žil celý život v normální, nikoli normalizační, společnosti. Vzpomínám si, jak za dob, kdy dělal kancléře Havlovi, se ho lidé báli jako nebezpečného Němce a aristokrata.

Chováme se k EU jako k Husákovi: na jedné straně dovnitř jsme zlomyslní (však mi to tomu Husákovi osladíme, však my víme, že za prd stojí), na druhé straně oficiálně, navenek, tentýž výrok vydáváme za výraz té nejlepší vůle. A tak je to výstižná sebeprezentace, již naštěstí asi nikdo normální nebude rozumět. Ostatně naše vláda má štěstí, že tyhle věci asi nepůjdou ven a jsou určené jen k oblbnutí naší veřejnosti, já si totiž aspoň žádnou prezentaci jiných zemí ku příležitosti jejich předsednictví nevybavuji.

Má kostka cukru něco společného s palčivými problémy dneška a s vizemi do budoucna? Je naše země tak chudá na tradice a osobnosti, aby nemohla nabídnout světu zásadní výzvu? Tak třeba Komenský a vzdělanost, "náprava věcí lidských", mezinárodní spolupráce a Via Lucis. Komenský je přitom vysoce ceněn v celém civilizovaném světě a mohl by nás samotné více zařadit zpátky tam, kam patříme -- zpátky k morálce, poctivosti a víře v člověka. Předsednictví EU by zároveň bylo výbornou příležitostí, jak Komenského očistit ode "dne učitelů" a jiného plytkého adorování, jak se tu uplatňovalo v minulých letech a uplatňuje dodnes. Potřebujeme znovu objevit svou minulost, stát se Evropou a od Evropy (jíž může symbolizovat právě Jan Ámos) se učit.

No, nedá se nic dělat. Vyhrála to kostka, nebo spíše: normalizace v kostce.