Pro úplnost musím dodat, že sice nejsem nijak oslněn dramaty Václava Havla, závidím mu však jeho neomylný ekonomický instinkt, který mu umožnil shromáždit vcelku impozantní bohatství. To jsou prostě ty nedostižné havlovské paradoxy.

Chci reagovat na tři body z textu Petra Schnura. S jedním z nich nesouhlasím, u druhého jde o částečný souhlas, se třetím souhlasím ve velké míře, mám k němu však určitou poznámku.

Nejprve ke Klausovu hereckému výkonu. Petr Schnur píše: "Nemyslím si, že by právě sociolog Jan Keller zpochybňoval evidenci Klausovy odpovědi irskému členovi delegace, že jediný empiricky měřitelný názor občanů je výsledek referenda."

Jako sociolog k tomu opravdu nemám co říci, jako občan určitě ano. Opravdu nejsem schopen se nadchnout, jestliže právě Václav Klaus teatrálně mává před někým institutem referenda. Jak mám stát za názory svého prezidenta, jestliže vím, že právě on a strana, kterou založil a až donedávna reprezentoval, mně a mým spoluobčanům po celou dobu, co byl ve svých četných funkcích, možnost referenda všemi silami odepíral.

Klaus institut referenda neuznává, referendum k radaru přímo odmítá a zároveň nás bude dojímat poukazem na výsledky irského referenda. Opravdu si Petr Schnur neuvědomuje míru tohoto pokrytectví a přímo výsměchu? Na Hradě možná padala ostrá slova. Těm více než 70% českých občanů, kteří se domáhají referenda, však Václav Klaus svým licoměrným tvrzením beze slova jednoduše nafackoval. Tak takového prezidenta bych si měl vážit?

Shrnul bych to takto: Občané mají povinnost chovat se ke svému prezidentovi s úctou, pokud se jim prezident z výšin své funkce škodolibě neposmívá a pokud z nich nedělá hlupáky. Škoda, že stručnou poznámku v tomto smyslu nemáme v ústavě. Takto totiž žijeme v naivní iluzi, že slušnost je to, o čem píše ve svých knihách pan Špaček.

Částečně souhlasím s Petrem Schnurem v tom, že se Evropou oháníme také proto, že jsme po dlouho dobu zvyklí schovávat se za silnou autoritu. Ano, taková tradice u nás existuje. Přesto si myslím, že odvolávat se na Evropu může být právě tou cestou, jak se z této nedobré tradice vymanit. Jde o to, že na podobě Evropy (na rozdíl od podoby Ruska a USA) se můžeme sami potenciálně podílet. Ameriku ani Rusko určitě nepředěláme, Evropu možná ano. ODS i Václav Klaus, kteří se orientují na zámoří, přímo rezignují na možnost podílet se na utváření Evropy. Chtějí Evropu v zásadě podřídit americkému diktátu a říkají tomu "silná transatlantická vazba". Pokud se jím skutečně podaří Evropu tímto způsobem maximálně oslabit a rozdrobit, bude z toho profitovat Rusko, protože se to pro něj může stát výzvou k jejímu novému dělení.

Domnívám se, že kdo je proti silné Evropě (a kdo podporuje stavbu US radaru na našem území) zvyšuje riziko, že budeme muset čelit silnějšímu vlivu Ruska. Pokud je někdo za propagaci radaru placen, vcelku chápu, že je mu to srdečně jedno. Pokud však někdo radar propaguje úplně zadarmo (případ některých jinak docela slušných českých novinářů), je mi ho upřímně líto.

Shrnul bych to takto. Dnes stojíme před alternativou: buďto se nějak domluvíme s arogantními Francouzi, nesnesitelnými Němci, legračními Italy a namyšlenými Brity, anebo si raději počkáme, komu připadneme při dalším dělení Evropy mezi Američany a Rusy. Já vám, Petru Schnurovi se to píše, ten je za vodou.

A nakonec. Plně souhlasím se Schnurovým tvrzením, že Česko nevykazuje - přinejmenším po odchodu Jana Kavana -- ani náznak žádné samostatnější zahraniční politiky. Musel bych však být naprosto slepý k herecké rovině Klausových výkonů, abych se mohl utěšovat, že aspoň někdo v Praze na Hradě ve dne v noci myslí na národní české zájmy.

Vrátí nám Klausovy výstupy proti Bruselu něco z toho, oč jsme přišli pod Klausovým moudrým vedením? Útoky na adresu "bruselských byrokratů" zaznívaly přece po celou dobu, co trval rozprodej národního majetku. Naše pivovary neskončily v Bruselu. Mají je Jihoafričané. Naše noviny si rozdělili Němci, Holanďané a Švýcaři. Naše pojišťovny opatrují Rakušané. Automobilky u nás vlastní pouze Němci a Korejci. Náš Budvar, pokud tomu nezabráníme, může u brzy skončit v amerických rukou.

Nedivil bych se, pokud bychom ještě za Klausova národoveckého prezidentování přišli o hlavní železniční tahy a zbylé strategické provozy, možná včetně energetiky. Když přijedu do Prahy, české nápisy vidím už jen na periférii města. Nejsem nijak xenofobií a snažím se prožít co nejdelší čas ve městech, kde nevidím české nápisy vůbec. Odmítám však hrát hru na hodného prezidenta, který si pro samé hájení národních zájmů ani nevšimnul, že už tady dohromady není co hájit. Možná lesy a půdu. Ale skutečně nám ještě patří?

Zbývají Klausovy odvážné nesouhlasy s bombardováním Srbska, odtržením Kosova, s válkou v Iráku. Pokud by v jediném z těchto případů Václav Klaus bez okázalého řečnění složil funkci, kterou právě zastával, a omezil se na stručné prohlášení, že stát, který ke všem těmto špinavostem ostudně mlčí, on reprezentovat nemůže, začal bych zadarmo pracovat jako aktivista pro jeho nově vzniklou politickou stranu.

Poslední shrnutí: Vím, že se podobným prohlášením naprosto k ničemu nezavazuji. Václav Klaus by se tak totiž nikdy nezachoval. On totiž nikdy, ale opravdu nikdy nevypadává z role.