2. 5. 2006
Fakta proti jádruSe zájmem jsem si přečetl stať pana Hoška nazvanou "Protijaderný aktivismus podruhé", v níž se zabývá argumenty souvisejícími s černobylskou havárií. Zdá se mi, že nečetl pozorně informace na našem serveru, na něž se odvolává. |
1. Černobylská lež MAAEJedná se o tradovaný údaj o tom, že počet obětí Černobylu nepřekročí čtyři tisíce. Pak Hošek se odvolává na krátké stanovisko Greenpeace publikované hned v září 2005. Nicméně na našem serveru se nachází i podrobnější analýza této informace vypouštěné Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), protože od té doby vyšly najevo další souvislosti. Odkazuji proto na tento článek. Mimo jiné je nade vší pochybnost zřejmé, že:
Přesto pan Hošek uzavírá opakováním falzifikovaných údajů: "MAAE totiž dochází k závěru, že celkový počet obětí této jaderné havárie v budoucnu nepřekročí čtyři tisíce". Bohužel tento mýtus omílají dodnes i média. 2. Lineární bezprahová teorie biologických účinků ionizačního zářeníNa tom, že vědecká komunita uznává takto nazvaný model, podle kterého není žádná dávka radiace tak malá, aby byla zcela neškodná, není nic aktivistického. Je to prostě fakt a vychází z něj i státní instituce při stanovování hygienických limitů pro ozáření pracovníků i obyvatelstva. V posledním roce navíc platnost této teorie potvrdily dvě studie prestižních a mezinárodně respektovaných institucí, jednak Americké akademie věd (BEIR VII), jednak Francouzského institutu pro radiační ochranu a jadernou bezpečnost. Velmi zajímavou a informacemi nabitou analýzu dopadů Černobylu, založenou na tomto modelu, najdete na stránkách Greens EFA. V přílohách se mj. diskutuje i použití bezprahového modelu. Domnívám se, že tuto práci lze jako protijaderný aktivismus označkovat jen z předsudku a neznalosti. 3. Hypotéza se včelami
Pan Hošek, na rozdíl od výše diskutovaného modelu účinků radiace na organismus, předpokládá ve své hypotéze a), že existuje něco jako "smrtelná dávka" 1000 žihadel (pro jednoduchost můžeme říci také 1000 průchodů nebo dopadů částic radioaktivního záření). Ve skutečnosti žádný takový limit neexistuje a i jedno jediné žihadlo může způsobit smrt. Vliv je pouze pravděpodobnostní. Tedy pravděpodobnost úmrtí na jedno žihadlo je mizivá, ale pokud dostane po jednom žihadle sto milionů lidí, jistý počet obětí určitě napočítáme. Ve své hypotéze b) je pan Hošek blíž pravdě, když předpokládá v populaci jistý počet "alergiků", kteří mohou zemřít na jediné žihadlo. S velkou mírou zjednodušení se tak dá přiblížit i bezprahový, pravděpodobnostní účinek ionizačního záření na člověka. Na navazující konstrukci pana Hoška se popravdě už moc racionálně reagovat ani nedá, používá klasický postup tzv. eristické dialektiky nazvaný ad absurdum. Mám tím na mysli jeho argument, že v tom případě je třeba na Zemi zlikvidovat všechny včely, resp. všechny radioaktivní prvky. To, že existují jiná rizika, přece ještě neznamená, že můžeme nad jedním rizikem mávnout rukou. Pochopitelně je žádoucí minimalizovat dodatečné dávky ionizačního záření, ostatně i atomový zákon ve svém úvodu -- bohužel nevymahatelně -- deklaruje, že každá činnost způsobující taková rizika musí být odůvodněna společenskou nutností a potřebou (parafrázuji). V závěru si pan Hošek pomáhá klasickou lží, když se okázale diví, proč ekologické iniciativy nebojují raději proti automobilové dopravě, které je větším rizikem. Bojují, pane Hošku, a z velmi dobrých důvodů. Nu a k ekologickým organizacím, které podporují jadernou energetiku, se vrátím někdy příště. Je to fenomén hodný naší pozornosti a je dobré mu porozumět. Jan Beránek, energetický informační servis WISEBRNO.CZ |