Petr Uhl nadále spolupracuje s redakcí publicistiky, nadále své názory sděluje veřejnosti. A nadále se jako kandidát do voleb zviditelňuje a mnohdy i lobbuje za programové zájmy Strany zelených.

• Rudolf mi byl velkým vzorem, praví Petr Uhl 18. 4. 2006 v osobním vyznání o Rudolfu Slánském. Autor je zde označen za novináře, i když v článku pro svůj životní vzor lobbuje pro svůj vzor za státní vyznamenání.
• Proč KSČM podpoří diskriminaci, ptá se Petr Uhl 18. 4. 2006 na téma Senátem "nadutě" vráceného antidiskriminačního zákona. Uhl zde kritizuje postoj KSČM a lobbuje, aby "osvícení" komunisté, "a stačilo by jich asi pár", podpořili sněmovní znění, aby prošlo. "Komunisté patří mezi diskriminované", tvrdí Uhl a konstatuje ve shodě s komunisty, že "požadavek na zrušení lustračního zákona byl správný". "Morální uplivnutí si nad údajnými (podle StB) tajnými spolupracovníky StB nebo členy Lidových milicí, ani předstíraná obava z jejich vydíratelnosti po 17 letech takovým věcným důvodem být nemohou", tvrdí komentátor. Co na to vedení Strany zelených a "zelenající" senátor Štětina? Autor je opět redakcí Práva označen jako novinář...
• Bude v Maďarsku vládnout levice? Odpověď na otázku v titulku, položenou Petrem Uhlem 12. 4. 2006 je jednoznačná a autor na závěr smířlivě dodává, že "Maďarsko zůstane neproblematickým členem EU a naším dobrým "sousedem", ať volby vyhraje kdokoliv." Pozoruhodné je, že Uhl vyzdvihne maďarský volební systém tím, že "tam nejsou znevýhodňovány malé strany" a názorem, že "v Maďarsku přitom lze najít mnohdy inspiraci - v ustavení funkce ministryně pro rovné příležitosti žen a mužů nebo v zákonné ochraně maďarštiny před jazykovou nadvládou angličtiny. Zvlášť přitažlivá je kulturní autonomie etnických skupin, a to jak v menšinových samosprávách, tak v zastoupení v parlamentu". Neopomene konstatovat, že "spojená postkomunistická a protikomunistická levice" má v parlamentu 109 hlasů. Opět je redakcí nazván novinářem, nikoliv kandidátem malé strany do parlamentních voleb.
• Někteří soudci žijí asi jinde, konstatuje 8. 4. 2006 komentátor Uhl o dovolání ostravského podnikatele k Nejvyššímu soudu poté, co byl byl pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody za útisk. Autor je novinář.
• Podobají se kariéristé nacistům?, ptá se Uhl 7. 4. 2006 nad filmem o skutečném příběhu lucemburského kněze Jeana Bernarda z roku 1942, dramatizovaném ve filmu Devátý den německého režiséra Volkera Schlöndorffa. Takto silný titulek zajišťuje vysokou čtenost. "Přemýšlet mají o čem i ti diváci filmu, kteří mají perzekuční zkušenost s StB. Nikdy ale nestáli před tak osudovou volbou jako kněz Jean Bernard. Pokud selhali, přistoupili na spolupráci s režimem, získali jen malé osobní výhody. Za jejich pevný, nekompromisní postoj jim nehrozila, aspoň ne v době normalizace, smrt. Smrtí nebyla ohrožena ani rodina, jen děti se třeba nedostaly na školu. ... ... Význam obětí stalinského teroru a normalizační perzekuce nelze zlehčovat. Byla to ale jiná doba, jiná perzekuce, i oběti nebyly vystaveny takovému utrpení a osobní zkoušce. Srovnávat nacismus a komunismus ani v tomto ohledu nelze."
  Autor je novinář.
• Přispěje stát i na opravu domů?, kladl sugestivní otázku Petr Uhl 5. 4. 2006 a vzpomněl si po tolika letech, že "právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň, zahrnující i bydlení, je ale uvedeno v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, k němuž Československo přistoupilo před třiceti lety. . Neopomněl ovšem podotknout, že osudová chyba Husákova režimu podnítila vznik Charty 77, ačkoliv se tato vlivová skupina o kvalitu bydlení v Československu před rokem 1989 ani potom nezajímala - nemám li brát jako oficiální vyjádření Havlovu repliku o králíkárnách....
  "Je právo na bydlení lidským právem, které má zajišťovat, a to i finančně? Do české ústavní Listiny toto právo v roce 1991 Federální shromáždění nezařadilo. Zabránili tomu poslanci ODA a vznikající ODS. Stát má co nejméně pečovat a každý se má postarat především sám o sebe, říkali. Poslancům Občanského hnutí, lidovcům, komunistům atd. chybělo tehdy pár hlasů. Škoda, občané dnes mohli mít zákonný nárok na státní pomoc při opravě bytů a domů po přírodní pohromě."
  Tentokrát redakce napsala, že autor byl vládní zmocněnec pro lidská práva...
• Co musíme dělat za komunisty, konstatuje autor 31. 3. 2006 - o den dříve, než redakce zveřejnila onu zmínku o jeho dočasné klauzuře. Na pozadí kauzy Hučín tvrdí, že "hůř se už vysvětluje, proč nemá být zákonem zakázáno používání komunistických symbolů a jakákoliv propagace komunismu, jak se toho v pondělí na semináři petičního výboru Senátu dožadovali někteří senátoři. Poukaz na politický kalkul - chtějí KSČM ubrat hlasy - nestačí. Musím v tomto vysvětlování dále pokračovat, protože KSČM, která si zřejmě měla kultivaci historických pohledů dát do programu a učinit ji každodenní praxí, hovoří stále, místo vysvětlování minulosti státu i KSČ, o období před rokem 1990 jako o socialismu. Mimochodem tím uráží všechny nekomunistické socialisty. Pokud KSČM zlehčuje a omlouvá diktaturu, a má snahu tak činit i v případě jejích zločinů, není plně demokratická a jiní lidé musejí při sporech o minulost zaskakovat za ni. "
  O autorovi netvrdila redakce tentokrát ani předtím vůbec nic. Proč také? Vždyť je to jasné.

Sečteno a podtrženo. Názory Petra Uhla si rád přečtu, některé mi mohou osobně i konvenovat, s některými mohu naopak polemizovat, ale postup redakce i nesoudnost samotného autora vypovídá o odhodlání Strany zelených vyrovnávat se s konfliktem zájmů velmi pružně. I to je informace, kterou by váhající volič Strany zelených měl v záplavě jiných barnumských mediálních výkřiků na adresu té nejstatečnější strany obdržet.

Úzkostlivě zásadovému Petru Uhlovi nyní nerozumím. Že by nebyl až tak úzkostlivý a až tak zásadový? Už Mňačko věděl, Ako chutí moc.

Autor je členem Rady Českého rozhlasu a stále ještě prostým členem ČSSD. Nekandiduje nikam. V článku nevyjadřuje názor Rady, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, US-DEU, ODS ani nikoho jiného. Nedělal to nikdy a nikdy to dělat nebude. Nemá toho zapotřebí, neb se svými vlastními, většinou kontroverzními názory si vždy vystačil. Jeho životopis je na stránkách Britských listů už dlouho a v něm se veřejně a cynicky vyznává ze všech dosavadních tvůrčích, soukromých i politických hříchů.