Nástup politické konkurence tehdy zmerčila ČSSD a vytvořila ekologickou sekci Platan, která rozhodila síť odboček po republice a hlavně prostřednictvím inzertní přílohy ČSSD v deníku Právo psala o svých akcích. Více naspěch měla smrskávající se Unie svobody, už tou dobou bojující o holý život. Její tehdejší předseda Petr Mareš prohlásil US za "ekologicko-liberální" stranu, svoje webové stránky vyladila do zelena, její senátor Robert Kolář nabízel zeleným dokonce kancelářský servis atd. Komunistický svaz mládeže zase rychle sepsal Rudozelený manifest, pro zelené antiglobalisty, přátele konopí a squatery vytvořil webovou stránku Mladá levice, odlišující se od dosavadní stalinisticky zatuchlé prezentace KSČM a jeho členové se od té doby častěji vydávají do pražských a brněnských ulic protestovat za lepší městskou hromadnou dopravu. Ojedinělí reformisté v KSČM Miroslav Prokeš a Jiří Dolejš také víc hrají na zelenou notu a střetávají se kvůli tomu na stránkách komunistických Haló novin s opancéřovanými rudými ještěry. Některé rádobyzelené výzvy ve zvrácené podobě začal otiskovat dokonce i neofašistický Národní odpor, např. protest proti některým zahraničním firmám a atomovým lobby (protože ohrožují zdraví národa) a protest proti týrání zvířat (Židy při košerování). U NO však šlo ani ne tak o přebírání voličů zelených, ale o kopírování taktiky německé ultrapravice.

V průběhu roku 2005 zelenou rétoriku zesílili - marně - ještě ohroženější bojovníci o vlastní přežití, než byla US: (neo)liberální strany jako Evropští demokraté, ODA, desetičlenná brněnská LIRA, Cesta změny atd a též někteří senátoři z Klubu otevřené demokracie. Patočkou a Beránkem prosazovaný koncept společné aliance těchto vesměs pravicových liberálů a zelených na podzim 2005 SZ odmítla (dalším důvodem Patočkovy a Beránkovy prohry byly jejich autoritářské excesy) a postavila do čela Martina Bursíka. Ten alianci s ODA, LIRA, ED atd. na celostátní úrovni odmítl, zároveň do jara 2006 těmto stranám (a nejen jim) vysál část voličů.

Od jara 2006, kdy se preference SZ po překročení pětiprocentní laťky rozjely prudce vzhůru, přibyl v taktice větších stran další prvek -- kromě "ozeleňování" programu zesílila kritika zelených a tak dnes z naprosto protikladných pozic politici ODS označují zelené za levici či krajní levici, ČSSD a KSČM je označují za pravici.

O tom, zdali české politické spektrum zůstane z nové strany postmaterialistických hodnot ve střehu trvale, rozhodnou sami zelení -- nikoliv podbízením se náladám přelétavých voličů, ale rozšířením a udržením svého voličského "zeleného jádra" a dokončením přeměny SZ na dlouhodobě stabilizovanou, sociálně ekologickou stranu západoevropského typu.