2. 5. 2006
1. máj: Německá koalice hledá svou tvářSvátek práce v Německu byl ve znamení vytvoření jasné fronty mezi odboráři na straně jedné a vládními politiky se zaměstnavateli na straně druhé. Šéf německého odborového svazu Michael Sommer varoval na ústředním shromáždění ve Wolfsburgu před dalším odbouráváním sociálních práv a žádal velkou koalici, aby vytvořila přátelštější politiku v oblasti zdravotnictví a daňové politiky. Obdobně se tak vyslovil i předseda odborového svazu IG-Metall Jürgen Peters na shromáždění v Mnichově, kde dále prohlásil, že jsou snahy "odbory podřídit diktátu ekonomie".Je přímo symbolické, že právě 1.května se sešel v Berlíně tzv."koaliční výbor", aby se pokusil dohodnout na prvních krůčcích slibované reformy. |
Ta se stala hlavní součástí koaliční smlouvy, na jejímž základě byla ustavena vláda. Od té doby uplynulo šest měsíců a ve Spolkové republice stávkují již několik týdnů nespokojení lékaři a vedou se tvrdá tarifní jednání se zaměstnanci a pracovníky komunálních služeb v jednotlivých zemích. Pracovní trh se stále pohybuje kolem pěti miliónů hledajících práci a penzisté s obavami sledují, jak je postihne připravovaná důchodová reforma. Nervozita však vládne i mezi obyvatelstvem, protože se stále hovoří o nutnosti zvýšit daň z přidané hodnoty (HDP), což by zřejmě přivedlo zdražení řady životních potřeb. K tomu je nutno připočíst, že slibovaná konjunktura stále ještě nenaskočila a původní optimistické předpovědi, že dosáhne více než dvě procenta, jsou nyní odborníky zpochybňovány zejména vzhledem k nejisté mezinárodní situaci z hrozící energetické krize. K řešení těchto problémů nepřispívá ani nevyjasněná stanoviska obou koaličních stran, které začátkem minulého týdne nastartovaly diskusi o nových stranických programech. Přitom co je dnes typicky socialistické nebo křesťansko demokratické, nejsou schopny jednotlivé strany jasně zodpovědět. Jak upozornil analytik Franz Walter, lid by si přál ukrojit od každého něco, jak od zelených, neoliberálů tak křesťansko-socialistických. Nejde o jednoduchou debatu, což lze demonstrovat především na sociálních demokratech, kteří již na toto téma vedou sedm let debatu, aniž by se o krok dostali vpřed. Nelze se ani divit, kdy zejména v poslední době se střídají jako svatí na orloji jejich předsedové - vždyť od loňského odstoupení Schrödera z předsednické funkce se dostal do čela již třetí politik Kurt Beck. S velkými nadějemi bylo očekáváno jeho vystoupení v této nové funkci, které se konalo v Berlínském kongresovém centru na Alexanderplatzu pod heslem "Na cestě k novému základnímu stranickému programu".Shromáždění delegáti byli předem seznámeni s jeho vizí o "starostlivém sociálním státu", ale přesto očekávali, co konkrétně doporučí straně, jak postupovat dále, jak se ohraničit vůči svému největšímu křesťansko-demokratickém konkurentu. Beck hovořil o vzdělávacím systému, o riziku globalizace a odpovědnosti manažerů. Vyslovil se pro větší účast postižených a starších lidí v pracovním procesu a pro silnější slovo pro Evropu. Nezaujal však jasné stanovisko k daňovému systému a totéž učinil v otázce rodin, vzdělání a energetiky. Posluchači se tak vůbec nedozvěděli, jakým směrem se chce nyní vydat. To nahradil prohlášením, že základem jsou 143 leté dějiny strany, se kterými nedojde k "rozchodu". Obracel se na přítomné posluchače s výzvami na zapojení do diskuse a děkoval za podněty. Použil zde rétoriku z nedávného volebního boje v Porýní-Falcku, kde dosáhl absolutní většiny.V hlavním městě Německa před shromážděnými funkcionáři z celé země však situace byla zcela jiná. Někteří v publiku, jak zaznamenal "Der Spiegel", zdvihali při jeho projevu oči v sloup o to více, čím déle jejich nový šéf řečnil. V jeho projevu chyběla jasná linie. Nikdo nepochopil, proč do své řeči zapletl kastovnický systém a dětskou práci v Indii a co to má činit s vyhraněním vůči křesťanským demokratům. Zatím co jeho předchůdce Matthias Platzeck byl chválen za programovou řeč v Karlsruhe, Beckovi, jak poznamenal jeden komentátor, "chyběla melodie". A tak zatím co zazněl po jeho projevu zdvořilý potlesk, ve foyeru centra dominovala ironie od pravicových i levicových sociálních demokratů. Zaznívalo i zničující hodnocení jako "provinční" nebo dokonce "děsný". Generální sekretář strany Hubertus Heil, aby zachránil situaci, prohlásil, že Beckův projev v žádném případě nelze hodnotit jako "návrh programu, ale pouze jako teze".Ty jsou soustředěny v dvacetistránkovém dokumentu "Síla obnovy", který se má stát základem debaty, ale jsou prakticky identické s tezemi předchozího ze zdravotních důvodů odstoupivšího předsedy Platzecka. Apeluje se zde na nutnou odpovědnost každého jednotlivce za svůj osud, což se však neliší od názorů křesťanských demokratů. Sociální demokraté zde slibují, že při nutných reformách bude brán ohled na všechny lidi a strana při přestavbě sociálního státu bude současně "motorem a brzdou". Nový předseda Beck k tomu dodal hodnotu občanské společnosti, která musí navždy zakotvit "cenu svobody". Křesťanští demokraté jsou v obdobné situaci jako sociální demokraté, protože to, co je prospěšné pro velkou koalici, zatěžuje podle některých jejich představitelů vlastní program. Na zahájení programové debaty v CDU vlivný hessenský ministerský předseda Koch žádal, aby jeho strana se jasně vyhranila vůči sociální demokracii. Kritizoval přitom politiku "mnoha malých kroků", která sice na prvý pohled je prospěšná pro spolkovou vládu, ale ve skutečnosti činí koncese vůči SPD. Proto by debata o novém stranickém programu měla směřovat k jasnému zajištění hodnot CDU, k čemuž by měla vést i ostrá debata mezi oběma křídly strany, tj. zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců. Je nutno položit rozdílné názory na stůl a nikoliv je skrývat. Na kritiku zaměstnaneckého křídla, že "nová spravedlnost potřebuje více svobody", odpověděl, že "svoboda odpovídá právu". Vedení CDU se rozhodlo vytvořit komisi, která na stranickém sjezdu v listopadu v Drážďanech podá dílčí zprávu tak, aby v příštím roce byl schválen nový stranický program. Základem má být rodinná politika a oblasti sociálních systémů, hospodářství, pracovního trhu a přistěhovalecké politiky. Tím by měl být nahrazen program z roku 1994. Koch v rozhovoru pro "Süddeutschen Zeitung" prohlásil, že "bez SPD by nutná sanace Spolkové republiky proběhla daleko rychleji a důkladněji". Sociální demokraté nejsou "přirození koaliční spojenci", a proto musí být zcela jasné "co by se dalo dělat, kdyby nebyl tento koaliční partner". Obdobná slova o nutnosti jasného vyhranění na druhé straně vůči CDU zazněla od bývalého předsedy mladých sociálních demokratů, člena představenstva strany Annena, který požaduje jasný odklon od neoliberalistické politiky Schröderovy vlády . "Musíme radikálně odpovědět těm, kteří, když hovoří o svobodě, chtějí ve skutečnosti redukovat rozhodování státu nebo s ním dokonce opovrhovat". |
1. máj | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
2. 5. 2006 | 1. máj: Německá koalice hledá svou tvář | Richard Seemann | |
29. 4. 2005 | 1. máj - Svátek práce v Praze: demonstrace levice i pravice, anarchisté v Brně | ||
11. 5. 2004 | 1. máj 2004 -- ľavica mimo mesta | Martin Muránsky | |
3. 5. 2004 | Vítej v EU, Stando! | Štěpán Kotrba | |
1. 5. 2004 | První máj a jeho tradice | ||
1. 5. 2004 | Máj 1890 | Jan Neruda | |
1. 5. 2004 | Slavný den | Jaroslav Seifert | |
1. 5. 2004 | |||
30. 4. 2004 | Co je to vlastně marxismus | Stanislav Heczko | |
30. 4. 2004 | Nové zdanění důchodů odhlasováno | ||
30. 4. 2004 | Stávkokaz | Štěpán Kotrba | |
28. 4. 2004 | "Za anarchistický svět, proti kapitalistické Evropě" | ||
28. 4. 2004 | Kdo se v Praze serve na Prvního máje? | Ondřej Slačálek | |
2. 5. 2003 | Baťovské 1. máje ve Zlíně | Jiří Bakala | |
30. 4. 2003 | Památce popravených anarchistů z chicagského procesu |