Dojem, který v této souvislosti mediální prezentace případu vyvolává, je takový, že je špatné ohrazovat se proti veřejné propagaci neonacismu. Policejní násilí totiž nestihne ty, kdo pochod organizovali, ale ty, kdo s ním a jeho iniciátory přišli vyjádřit nesouhlas. A ty, jež veřejně podporují neonacismus, policie ochrání. Nebo se jich bojí? Svou sílu (a adrenalin) si pak policista -- místo na adekvátním zásahu na místě pochodu -- vybije na ženě, kterou při výslechu ve služebně ještě ponižuje.

Kateřina Jacques má výhodu v tom, že se lidskými právy zabývá, svá práva zná a dokáže si je obhájit. Plusem také je, že je, jak sama říká, díky své práci a nově i své kandidatuře do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR "známou tváří" -- tzn. že si jí média všimnou a hovoří o zásahu právě i ve vztahu k pozici, kterou Kateřina Jacques zastává.

Její nevýhodou ale je, že je ženou, proti níž policisté mohou použít řadu předsudků, aby ji vedle násilného chování ještě slovně ponížili. Otázkou také je, zda by ji jako narušitelku poklidné akce bili, i kdyby na jejím místě byl muž -- a třeba ještě se známější tváří. Také by mě zajímalo, zda by si své chování dovolili, kdyby věděli, kdo před nimi stojí a jaké bude mít jejich jednání následky.

Ze strany vedení policie, případně politiků, brzy zcela jistě přijdou první stereotypní argumenty proti chování Kateřiny Jacques. Určitě neopomenou zmínit, že je zarážející, že na demonstraci brala své děti, což by přece "zodpovědná matka" nikdy neudělala. Může dojít i k tomu, že dodají něco ve smyslu "hysterického chování", tak často spojovaného se ženami. Můžeme si jen tipovat, kdo se jako první vyjádří k tomu, že Kateřina Jacques výrazně narušila tradiční rozdělení rolí mezi muži a ženami, a reakce policie jednoduše následovala.

Jednoznačně také padne -- mezi řádky nebo přímo -- náznak toho, jak strana, za niž Kateřina Jacques kandiduje -- incident využije ke svému zviditelnění.

zaslala Kateřina Dušková