sobota 17 hodin: Soudní vyšetřování okolností smrti dr. Davida Kellyho, experta na irácké chemické a biologické zbraně, zveřejnilo v sobotu na internetu tisíce důvěrných dokumentů, včetně interních emailů vysokých činitelů britské vlády, které by za normálních okolností byly publikovány až za třicet let. K dispozici je nyní na internetu přibližně 9000 dokumentů, předložených úřadem britské vlády, ministerstvem obrany, společností BBC, parlamentním výborem pro zahraniční záležitosti i jednotlivými britskými deníky. Dokumentace poskytuje unikátní příležitost analyzovat, jak fungují interní mechanismy britské vlády. Není jednoduché tak obrovské množství materiálu zpracovat, novináři však už v materiálech například objevili korespondenci o tom, jak se vládní úředníci dohadovali, jak má být jméno dr. Kellyho prozrazeno veřejnosti a např. i výměnu názorů na to, jaké tiskové prohlášení by bývalo mělo vydat britské ministerstvo obrany, kdyby byl dr. Kelly za své styky s novináři zatčen.

Stránky soudního vyšetřování, které vede lord Hutton, jsou ZDE. Dokumentace je v rubrice "Evidence (Důkazy)".

George Monbiot, komentátor deníku Guardian, shrnul tento týden hlavní argumentaci nové knihy maďarského ekonoma (viz výše) o katastrofálních důsledcích aplikace ekonomické politiky Mezinárodního měnového fondu po pádu komunismu v Maďarsku:

Ve čtvrtek vyšlo při soudním vyšetřování okolností smrti dr. Kellyho najevo, že možná dr. Kelly nepřišel o život v souvislosti s reportáží Andrewa Gilligana z BBC, ale že možná důvodem pro jeho smrt bylo něco úplně jiného:

Lužice - země na sever od našich hranic. Historicky jedna z vnějších zemí koruny české. Posledních více než 350 let součást Německa. Přesněji od roku 1635. Horní Lužice je součástí Saska, Dolní Lužice je dnes částí Branibor. Pro toho, kdo ví o dlouholeté tradici česko - srbských vztahů by se dalo brát jako věc samozřejmá, že každá návštěva českých státníků v Sasku a naopak se mimo jiné zabývá i situací malého západoslovanského národa - lužických Srbů.

pátek 22. srpna 2003 : Několik (podle kontroly Hnutí DUHA šest) stromů bylo dnes dopoledne pokáceno přímo ve starém pralese u pramene Vltavy, jedné z nejvzácnějších částí šumavského národního parku.

Smrky staré 140--185 let padly v nejstarším zbytku pralesa přímo nad populárním pramenem, kde stojí i 300--400 let staré stromy. Znamená to radikální změnu oproti minulému týdnu, kdy správa národního parku kácela v sousedním sto-- až stopadesátiletém pralesovitém porostu s argumentem, že chce ochránit právě nejstarší část lesa.

Čtyřdenní exkursi do národních parků na obou stranách Šumavy pořádá příští týden Hnutí DUHA. Účastníci uvidí nejen horský smrkový prales, ledovcová jezera, kamenné moře, podmáčené lesy i rašeliniště -- zároveň budou moci porovnat hospodaření na české a bavorské straně hor.

Budou moci srovnat, jak v českém národním parku vinou kácení vznikají obrovské holiny a šíří se polomy, zatímco na německé straně v pralese, kde došlo k namnožení kůrovce, vyrůstá nový zdravý les.

Tuto perlu vypustil z klávesnice jako součást odpovědi Ivan Jemelka v diskuzním fóru serveru Česká média k mému polemickému článku Facka zprava aneb štěkání podle Jemelky. Nedovede si zřejmě představit, jak mi tím usnadnil argumentaci, zpochybňující jeho "žurnalismus".

Další citace níže:

"Druhým poselstvím pro tuto a budoucí generace tedy je, už nikdy nedopustit, aby ze zoufalých občanů, bránících vlastními těly poslední zbytky ideálů, tekla na pražskou dlažbu krev pod ranami obušků jejich spoluobčanů - kolaborantů, cynických pragmatiků a oportunistických architektů svých kariér," píše Michal Jurza ve svém dnešním sloupku, ZDE.

Ale jak toho docílit? Je to vůbec možné?

Petici za vydání společné česko-izraelské známky s námětem kresby 14letého pražského chlapce Petra Ginze "Pohled z Měsíce na planetu Zemi" lze podepsat na filatelistickém deníku Japhila ZDE poznamenává Břetislav Janík. Ginz ji nakreslil v terezínském ghettu, o dva roky později zahynul v Osvětimi. Jeho kresbu vzal do kosmu první izraelský astronaut Ilan Ramon. Raketoplán Columbia však shořel několik minut před přistáním, Ginz by v den tragické havárie Columbie slavil 75. narozeniny.

Domácí český čtenář je zjevně téměř čtrnáct let od pádu komunismu od českých "novin" zvyklý na ledacos: zahraničnímu čtenáři, nezvyklému na domácí žumpu, přece jen přece jenom míra bezostyšné manipulativnosti od "novinářů" prostitutů občas vyrazí dech. To se mi stalo nad článkem Lídy Holmerové "Krize usměvavého elegána", který vyšel v sobotní Mladé frontě Dnes. Uznávám, že cestovní kancelář Fischer poskytuje zjevně Mladé frontě Dnes velké množství inzerce, ale ať už jsou ty peníze jakkoliv velké, takto hluboce, byste se, Lído Holmerová, cílenou manipulací a la ženské románky z edice Harlekýn přece jen osobně ponižovat a profesi novináře diskreditovat nemusela. Nebo v dnešní České republice už skutečně nejsou hranice, jak se člověk dokáže sám osobně zostudit, musejí "novináři" skutečně nadšeně a dobrovolně mezi sebou soutěžit o to, kdo je horší? Připomíná mi to soutěžení o standartu "Se Sovětským svazem na věčné časy". Absolutně otrocká podřízenost vládnoucímu principu, ať je to sovětský imperialismus anebo bezostyšná komerční manipulace, je totiž stejná.

Prozradím vám jedno profesní tajemství, Lído Holmerová: slušný člověk - a natož novinář, hodný toho jména - nelže a nemanipuluje. Nejobscénnější věcí, kterou můžete v životě dělat, je proměňovat své bližní v nástroje svých osobních či podnikových ambicí. Člověk nikdy nesmí učinit lidi kolem sebe nástrojem svých cílů - to je to nejpodlejší, čím se můžete v životě provinit.

Finanční příspěvek na provoz Britských listů vás nic nemusí stát - Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

V červenci 2003 obdrželo Občanské sdružení Britské listy od čtenářských sponzorů celkem 7260,00 Kč. Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary.

Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.