Ona sama pochopitelně trvá na kontinuitě a jedinečnosti svého působení, její výlučnost je však v moderní pluralitní společnosti neakceptovatelná. Jistě, pokud někdo věří v její výlučné postavení před Bohem, v neomylnost papeže atd. má na to plné právo. Stát by se ovšem měl k této instituci, která sama sebe prohlásila za svatou, chovat nestraně.

Řadu předmětů, které lze skutečně považovat za národní kulturní dědictví, získalo toto náboženské společenství do vlastnictví v dobách, kdy bylo z našeho dnešního pohledu nepřijatelně propojeno s vládnoucí mocí. Dnes jsou i jiná náboženská společenství, která se považují za svatá. Myslím, že je na čase, aby došlo k radikálnímu oddělení státu a církve. V konečném důsledku totiž stát svým chováním k římské církvi nepřijatelně zvýhodňuje jedno společenství, které o sobě tvrdí, že je tím jediným pravým, před ostatními. Stát by měl vytvořit právní stav, ve kterém bude všem měřeno stejně. Podle mého názoru k tomu patří, že by žádný církevní úkon (svatba etc.) neměl mít právní, tj. světské následky a že by náboženská společenství měla žít jen z příspěvků svých členů a ne z daní a pod.

Náboženské poměry v České republice jsou výsledkem násilného vývoje po Bílé hoře, má-li římsko-katolické církev odvahu žádat o tehdy nabyté, či znovu nabyté majetky, pak by měl mít stát odvahu k jasným krokům. Před rokem 1000 v Evropě mnozí čekali konec světa a tak houfně odkazovali své majetky církvi, které vzniklé situace zneužívala. Později našel osvícený německý císař Jindřich II. odvahu do nezdravých poměrů zasáhnout. Naše dnešní situace je podobná...

V této souvislosti jsem přesvědčen, že by stát měl mít odvahu "ochudit" církev o předměty patřící k národnímu kulturnímu dědictví a ponechat jí jen to, co ke své náboženské činnosti bezprostředně potřebuje. Tento radikální postoj je patrně neprosaditelný, ovšem na tom, že je stávající stav nezdravý, to nic nemění...

Je jasné, že přítomnost je následkem minulosti. Je ale nepřípustné přijmout postoj, který ze strany církve občas zaznívá, že sice za protireformace církev chybovala, že ale na majetkových poměrech z ní vycházejících trvá!