Co se zhatilo? Americká řeč o "osvobození" nikdy nebyla krystalicky čistá. Říká se, že existují dvě Ameriky, Amerika Deklarace nezávislosti a Amerika CIA a Pentagonu. Samozřejmě, všechny dobyvačné národy argumentují, že vyvážejí svobodu nebo civilizaci nebo obojí, a končí tím, že jich využívají a potlačují opozici jménem bezpečnosti. Francouzská ústava z roku 1946 tvrdila, že Francouzi nikdy nepoužijí síly proti svobodě žádného národa, a to v době, kdy Francouzi potlačovali nacionalistická povstání v Alžírsku, v Sýrii, ve Vietnamu a na Madagaskaru. Málokdo se nechá ohloupit rétorikou osvobození natolik jako Američani, kteří také nechápou, že okupovaný národ nevidí věci přesně tak jako oni.

Když neexistuje státní moc a pravidelná armáda, nacionalistické povstání začnou organizovat neformální skupiny a nepravidelné jednotky. Ti mohou být okupanty odsouzeni jako teroristé, sabotéři a bandité, ale koho jeden člověk považuje za teroristu, jiný považuje za bojovníka za svobodu. Byla taktika francouzské rezistence za druhé světové války jiná, než je taktika, kterou nyní užívají Iráčané proti Američanům? Francouzi sice neměli žádné ropovody, ale snažili se ochromit německou vojenskou mašinérii přeřezáváním komunikačních kabelů, vyhazováním elektrického vedení do povětří, bombovými atentáty proti železnicím a házeli bomby do restaurací, kam chodili němečtí vojáci. Byli oslavováni jako hrdinové.

Německé okupační jednotky reagovaly na útoky od francouzské rezistence krutou politikou kolektivní odplaty a vyhlazovali namátkově města a vesnice. Američané, kteří fungují jako okupační mocnost podle Ženevských konvencí, tuto možnost nemají.

Mohou se Američané poučit nějak z předchozích okupací? Přechod od okupace k osvobození ve Francii v roce 1944 byl relativně plynulý, ze dvou důvodů. Čistkami byly odstraněny jen vedoucí osobnosti loutkového vichystického režimu, ale komunální správa zůstala víceméně nezměněna. Osoby z hracích karet jsou v Iráku zatýkány, ale bylo by nemoudré čistkou odstraňovat všechny, kdo se identifikovali s předchozím režimem. Bude nutno uzavírat kompromisy s politiky a hodnostáři, kteří nejsou zrovna čistí, protože jen oni mohou poskytnout infrastrukturu, kterou země zoufale potřebuje. Zadruhé, slíbený přechod od diktatury k demokracii se musí odehrát co nejrychleji. Samozřejmě, že je riskantní uspořádat volby, ale demokracie, jak řekl Abraham Lincoln, je vláda lidu lidem pro lidi, nikoliv jménem lidí pro Američany, míní autor.