Přes 60 let stará kniha je velmi nebezpečná věc. Je dokonce tak nebezpečná, že se někdo rozhodl za mne rozhodnout, že ji raději nemám číst. Jsem slabomyslný a potřebuji, aby mi NĚKDO JINÝ ZA MNE rozhodl, co raději nemám číst. Já vím, že si mohu dojít někam do knihovny, a pokud bych hodně chtěl, asi bych se ke knize nakonec dostal. To se mi ale nelíbí, ta kniha mi za to nestojí. Já jsem takový podivín, že pro sebe požaduji svobodu si v normálním knihkupectví koupit JAKOUKOLI knihu, která komusi stojí za to, aby ji vydal. Jsem takový podivín, že pro sebe požaduji svobodu, a to nekompromisně až do té míry, kdy začne omezovat svobodu někoho jiného. Já chci mít svobodu si knihu koupit a doma si ji přečíst. To slovo doma je zde důležité, protože pokud bych si s knihou stoupl např. před synagogu (což já bych ale samozřejmě nikdy neudělal, nejsem hovado), je podle mého názoru zcela pochopitelnou svobodou -- ještě přesněji přirozeným právem - návštěvníků synagogy mi pořádně rozbít hubu a ani bych je za to nešel udat.

Já bych třeba i rád napsal přímo O KNIZE a nikoli pouze o svobodě knihu koupit. Třeba bych v tom článku knihu odsoudil -- pokud by mi nějaký hlupák neomezoval moji svobodu knihy kupovat, respektive někomu jinému knihy vydávat. Mám zde i malý soukromý zájem. Vždycky jsem chtěl nějak pochopit, zda německý národ (a to včetně východní, slepými náboji střílející, části) -- tedy nepochybně historicky vzdělaný a kulturní národ -- vehnala do strašné, nesmyslné a podle mne zcela zjevně sebevražedné války, ve které se dělo tolik hrůz, nějaká historická nutnost nebo naopak pouze jednotlivec, pan Hitler. Byla by druhá světová válka a byla by jaká byla, pokud by např. Adolf Hitler zemřel z náhodné příčiny v mladém věku? Čím více lidí pochopí, proč k té válce došlo, tím spíše se to nebude opakovat. Z Mein Kampfu bych se o tom asi něco dozvěděl. Já vím, že mi o tom asi spousta lidí v diskusi k článku napíše. To ale není ono, já jsem podivín, já bych si to, vážený český státe, chtěl přečíst sám.

Měl jsem z dnešního pohledu trochu bizarního známého, za komunistů býval učitelem občanské výchovy, a přesto byl normální. Řekl mi jednu z nejchytřejších věcí, které jsem v životě slyšel: "Kahoune, nikdy nečti "o někom", aniž by sis před tím přečetl přímo toho "někoho"". Díky této radě jsem si přečetl originální nekomentovaný Komunistický manifest. Zajímalo mne, co že za dílo to ovlivnilo půl světa a na tak dlouho. Vidíte to, to je něco, přečetl jsem si to sám. Žádné komentáře někoho o něčem. Přímo originál - asi nikde nablízku nebyl cenzor, který by mi tuto brožurku zakázal. Vím tedy, co si o Komunistickém manifestu myslím a možná o tom někdy napíšu článek. O Mein Kampfu nenapíšu článek nikdy. Pouze bych v něm žvýkal názory, které přede mnou předžvýkal někdo jiný. Mám 99,999 procentní jistotu, že moji předžvýkavci nebyli hlupáci a o knize psali pravdu. Těch 0,001 procenta, že bych si já myslel něco třeba i o jen malý kousíček jiného, mi ale zásadně chybí.

Ve svých dosavadních článcích pro Neviditelného psa se občas -- marně -- pokouším něco trochu i vyřešit. Moje první reakce po vyslechnutí TV zpráv byla, že si Mein Kampf seženu a demonstrativně dám jeho text na své internetové stránky jako svou šokově demonstrativní podporu svobodě šíření informací (pro vyvážení bych tam samozřejmě dal také antifašistické a antirasistické texty) a svůj obecný protest proti trestněprávním procesům proti vydavatelům za vydávání knih. Inu, raději ne. Jednak s tím textem asi (moc se omlouvám, ale opravdu sem MUSÍM napsat to "asi", přečíst si to přece, vážený český státe, teď jednoduše díky tobě nemohu) nesouhlasím a také, co práva autora knihy? Nevím to jistě, ale platí myslím ještě 50 let po jeho smrti. A kdo z nás si může být jist, že Hitler je opravdu mrtev už od konce války. No, soudit se s někým z jeho dědiců se ani při své zvrhlosti teda nechci. Mám ale, český státe, jiný nápad. V třídílné sérii svých článků o znásilnění, které mi vydal Neviditelný pes, já také přece vybízím k násilí proti skupině obyvatel, přímo k jejich zabíjení. Jsou to sice násilníci, nicméně třeba nějakou skopovou hlavu napadne mne udat a geniální český stát mne bude soudit. Škoda jen, že na rozdíl od pana Zítka, jsem na vydání nic nevydělal a nebudu si moci dovolit, aby mne u soudu zastupoval bývalý ministr vlády a nad tímto úhlem pohledu je jistě vhodné se také zamyslet.

Tento článek je o svobodě, NENÍ o Adolfu Hitlerovi a NENÍ o knize Mein Kampf. O panu Hitlerovi zde úmyslně nenapíšu nic víc než jednu drobnost. On v zodpovědnou svobodu jednotlivce myslím moc nevěřil. Nevěřil v ní stejně, jako v ní nevěří náš trestněprávní systém. Pan Hitler by ze zákazu své knihy měl radost ...

Psáno pro Neviditelného psa a Britské listy