Když začalo Maďarsko koncem osmdesátých let demokratizovat svůj systém, mohlo použít celou řadu ekonomických alternativ. Avšak naivní a důvěřivá maďarská vláda přijala tvrzení západních mocností, že prý neexistuje žádní jiná alternativa než přijmout politiku Mezinárodního měnového fondu.

Pokud neschválí hospodářskou politiku určité země Mezinárodní měnový fond, ta země nemůže získat zahraniční kapitál. Postkomunistické Maďarsko potřebovalo zahraniční kapitál jen z jediného důvodu: potřebovalo splatit svůj obrovský zahraniční dluh. Maďarsko mohlo, stejně jako to učinily mnohé jiné země, zažádat o úlevy při splátkách, ale MMF, navzdory důkazům o opaku, varoval maďarskou vládu, že by to odradilo zahraniční investory. Jedinou alternativou bylo realizovat politiku, kterou doporučoval MMF.

MMF vždy doporučuje jedinou politiku. Vlády musejí omezit objem peněz a úvěrů, otevřít dveře zahraničnímu kapitálu, zprivatizovat státní majetek a omezit veřejné výdaje. MMF ospravedlňuje tyto požadavky tak, že přesvědčuje země, na něž se zaměřil, že trpí nezvládnutelnými dluhy a rychle rostoucí inflací.

Tak v roce 1990 Mezinárodní měnový fond oznámil Maďarsku, že se stalo obětí inflační krize. Ceny stouply v roce 1989 o 17 procent! Ve skutečnosti však tento cenový vzrůst nezpůsobila inflace (tj. poptávka převyšující nabídku), ale hlavně politické změny, jako zavedení DPH a zrušení dotací. MMF trval na tom, že k zvýšení cen došlo v důsledku přemíry poptávky.

Nejlepším způsobem, jak omezit poptávku, tvrdil MMF, je omezit množství peněz, které mohou půjčovat banky. Tak v letech 1990 -- 1996 zajistila maďarská ústřední banka, aby se objem úvěrů, který byl k dispozici podnikatelům, snížil o padesát procent. Okamžitým a předpověditelným důsledkem bylo, že úrokové míry radikálně stouply (na 50 procent!) a po celém Maďarsku začaly podniky krachovat. Zaměstnanci byli propouštěni a platy byly snižovány. MMF, píše Nagy, "uměle uvrhl maďarské hospodářství do největší hospodářské deprese, jakou kdy země zažila v době míru". V letech 1990 -- 1993 poklesl maďarský HDP o 18 procent.

Tato léčba ovšem inflaci nevyléčila, naopak ji způsobila. V letech 1993 -- 1996 stouply ceny o 130 procent. Nebylo to proto, že stoupala poptávka, ale prostě proto, že neklesala tak rychle jako nabídka. Avšak MMF znovu začal "řešit" tento problém, jako by byl způsoben nezvládnutelně velkou nabídkou. Požadoval další hospodářské restrikce, které přirozeně uvrhly Maďarsko hlouběji do hospodářské deprese.

Aby Maďarsko mohlo splácet své dluhy, MMF požadovalo, aby zlikvidovalo většinu veřejných služeb a zprivatizovalo skoro veškerý státní majetek. Celé hospodářské sektory byly prodány rychle a za babku, důsledkem bylo to, že nad nimi zahraniční korporace získaly kompletní kontrolu. Maďarsko pak bylo nuceno zavést snad nejregresivnější daňovou politiku na světě -- 43 procent státních příjmů pocházelo z daní ze spotřeby, jen 20 procent z daní z příjmu a 14 procent z podnikatelských daní.

Všechno toto se odehrávalo v naprosté tajnosti -- všechny programy MMF jsou přirozeně tajné. MMF šíří lži: tvrdí, že prostě jen schvaluje "vládní ekonomický plán", který vypracovala samotná vláda dané země. Tento plán však ve skutečnosti píše MMF a postižené vlády ho jen podepisují. Tento plán je rozsáhlý a nesmírně podrobný a řídí hospodářský život země po dobu jednoho až tří let. Je stoprocentně tajný.

Půldruhého milionu lidí (téměř třicet procent pracovních sil) přišlo v Maďarsku o zaměstnání. Platy těch, kteří si zaměstnání udrželi, poklesly o 24 procent, důchody poklesly o 31 procent. Roku 1996 žila většina lidí na hranici chudoby. V letech 1989 - 1998 stoupla v Maďarsku zločinnost o 166 procent. Byl to proces, který byl všeobecně chválen jako "triumf kapitalismu".

Pak, v roce 1996, najednou, bez jediného veřejného oznámení či vysvětlení, se politika změnila. Bankám bylo znovu dovoleno začít poskytovat úvěry a hospodářská recese tedy okamžitě skončila. Během následujících čtyř let stoupla průmyslová výroba o 45 procent a HDP o 21 procent.

Experiment měl jasný výsledek, argumentuje autor: Aplikujete recept MMF a vaše ekonomika se rozloží. Přestanete a vaše ekonomika zaznamená ozdravění. Opakovalo se to mnohokrát: v Thajsku, v Jižní Koreji, v Indonésii, v Rusku, v Argentině. Finanční liberalizace a nucená restrikce, diktovaná MMF, vždy vyvolala hospodářskou krizi, která skončila, jakmile byla tato omezení zrušena. Země, které odmítly přijmout medicínu MMF (Malajsko, Čína, Polsko) prosperovaly, zatímco jejich sousedé se potýkali s potížemi.

Proč tedy aplikuje MMF stále tentýž recept na katastrofu? Velmi to vyhovuje jeho sponzorům. MMF působí většinou v chudých zemích a plně ho ovládají západní bohatí. Jak tvrdí ekonom Joseph Stiglitz, programy MMF odrážejí "zájmy a ideologii západní finančnické komunity".

Desmond Tutu jednou poznamenal: "Když přišli misionáři do Afriky, měli bibli a my jsme měli půdu. Řekli nám: 'Zavřeme všichni oči a modleme se.' Když jsme je otevřeli, my jsme měli bibli a oni měli naši půdu."

Maďarům předložili po pádu komunismu západní ekonomičtí misionáři bibli hospodářské ortodoxie. Prostřednictvím tajnůstkářství a podvádění zajistil MMF, aby Maďaři zavřeli oči. Když je otevřeli, jejich hospodářství vlastnily zahraniční banky a korporace, státní sektor ustoupil zahraničnímu kapitálu, strukturní nezaměstnanost vytvořila poslušné a zoufalé pracovní síly. MMF, jinými slovy, zorganizoval rozkradení celého státu. Kolikrát se to musí stát, než si uvědomíme, co se vlastně děje, uzavírá britský autor v renomovaném deníku.