Většinou je tam slušný příběh vyprávěný někým, kdo slušně přemýšlel a ví něco o životě a o lidech, výborná - i když dobově pojatá - psychologie postav, i odpovídající styl a bohatost jazyka. Nevím, co z dnešní české literatury by - připočteme li to, co se mezitím autoři mohli nebo spíše měli naučit - obstálo.

To, co jste předvedl v BL z knihy I. Douskové nejspíše ne. To, co bylo jako nejzajímavější z knížky vybráno, není nic jiného než chytře dělaná ideologická publicistika - Kott např. nemá žádný psychologický rozměr - jeho drbání varlat je převzaté klišé, které - už nevím kde, nestálo si to za to pamatovat, ale byl to myslím mužský autor - mělo primitivně charakterizovat odpuzujícího člověka.

Pasáž, kterou vy považujete za obzvlášť zdařilou - (co na ní viděl - nejspíš ty kozy) je feministická konstrukce mužské představivosti založená na té ubohosti ducha, kterým tyto dámy vládnou.

I špatný spisovatel by negativního hrdinu nejspíš trochu zplastičtěl tím, že by mu dovolil, aby si alespoń letmo přivolal vzpomínku na dívčinu, kterou asi měl proč milovat. Jestli si ji vzal pro něco jiného, bylo by to tím zajímavější, ale ne tak, jako to Dousková opsala z nějaké příručky grafomanů.

Tady to charakterizuje ani ne tak postavu, jako autorku, skládající z toho co slyšela z omezených okruhů duchovní spřízněnosti (pracoval jsem vždycky mezi ženami, v posledním období jen v ženském kolektivu, a vždycky bylo mezi nimi módou předstihovat se ve shazování manželů nebo partnerů) jednostranné a dost nenávistné mozaiky.

Opravdu si myslíte, že něco stejně omezeně odpudivého by se nedalo napsat o nějaké paní Kottové? Cožpak by kdokoliv i z podprůměrných mužských spisovatelů, který ví o ženách alespoń něco, by nedokázal napsat stejnou záležitost v opačném gardu?

Proč myslíte, že to nedělají, když by to byla podle vás tak skvělá literatura? O postkominismu to vypovídá jen to, že se tu přemnožili duchovní protežé života neznalých intelektuálů spíše tzv. intelektuálek.

Neříkejte, že by se podobné postavy obého pohlaví v odpovídajících souvislostech nedaly najít v Rakousku nebo Německu. Ale nestálo by to za to - pokud jim ovšem nedáte ideologické posvěcení. Duchovní prázdnota, pánská a dámská o to víc, byla popsána mnohokrát lépe - pokud chcete případ té druhé, přečtěte si třeba Vesnický román Karoliny Světlé - také feministky, ale z generace těch ještě myslících.

K črtě Maminka

Maminka, to je tedy třída. A ten nechápavý přitroublý zlobivý taťka - do jehož staré flanelové košile autorka maminku oblékla, aby vyvolala dojem útulného odříkání - ale proč - to neměla ta ubohá maminka nic jiného na sebe ani ze svých starších věcí?

A není přes ulici secondhand? Neodskočila si sem z nějaké povídky Jeníka Nerudy?

Nejhezčí je ovšem maminka, která při dělání vánočního cukroví připomíná malému Míšovi sochu - to je opravdu hezký obraz, který nejspíše ukazuje na to, že se buď u Douskových cukroví přes maminku nepeklo, nebo malá Dousková nedávala pozor anebo nejspíš - chce být svými přirovnáními zajímavá - ale v zájmu nástěnkového hesla, které hodlá sdělit - musí realita dostat do nosu, aby neviděla.

Maminka válí cukroví, sní o tom, že ji muchlá nějaký šohaj a její jasné, že ten odpudivý hlupák manžel - i když asi svým neobratným ňufákem něco tuší - nebude mít pro jemné záchvěvy jejího duchovního klitorisu ani to nejmenší porozumění. Dokonce ani není schopen pořádně zareagovat - to ona, kdyby to bylo opačně, by to jinak rozsvítila, Vánoce Nevánoce.

Pane Čulíku, to je přece rafinovaně maskovaná červená knihovna. Pravda, autorky tohoto typu si mezitím udělaly vysokou školu, zvýšily nároky od manželství s továrníky na právo na řízení továren a přestože složily akademické sliby, používají těmi odpornými chlapy vytvořené a nabyté vědomostmi nízce a jednostranně ve svůj prospěch. Ale ta ubohost fantazie, chabá, na obě nohy kulhající myšlenka, zato o to čilejší ze všech těch cárů se deroucí Sladké Sdělení, je možné, že ho tam znalec nenašel?

Ještě ke srovnání M.Viewegha s autorkou ve ve prospěch jí a její iluzorní hloubky. Myslím, že sem nepatří - je to spisovatel - nepotřebuje uměle živenou ideologii nenávisti, aby měl co říci, nikde také není tak neobratný a frázovitý jak v myšlenkách, tak ve stylu. To bude asi to dobré z rutiny, co by si měla osvojit i oblíbená autorka BL.