Arnon Regular, kmenový redaktor předního izraelského listu Haaretz, píše ve svém článku "Mírová mapa je naší spásou" (Road map is a life saver for us) z 24. června 2003 o zákulisních vlivech, které působily při jednání o příměří mezi palestinským premiérem Mahmúdem Abbásem a představiteli Hamásu, Islámského džihádu a dalších hnutí.

Listu se totiž podařilo získat doslovný zápis z jednoho z těchto uzavřených jednání, který sám o sobě je pro zasvěcené nesmírně zajímavý, ale jeho poslední odstavec by měl vzbudit zájem i těch, kteří se o Blízký východ jinak nezajímají. Palestinský premiér totiž v něm cituje slova, která mu při jejich nedávném vrcholovém setkání v Akabě řekl americký president George W. Bush.

Vzápětí poté co Abbásovi slíbil, že si promluví s Arielem Šaronem ohledně Arafáta a ujistil ho o tom, že jedině Američané mají u Šarona slovo a mohou na něj vyvíjet nátlak, Bush prohlásil:

"Bůh mi řekl, abych udeřil na Al-Kajdu a já to učinil, pak mne pověřil tím, abych udeřil na Sadáma, což jsem také udělal, a nyní jsem rozhodnutý vyřešit problém Blízkého východu. Jestliže mi pomůžete, budu jednat a pokud ne, tak brzy přijdou volby a já se budu muset soustředit na ně."

Abbás je hluboce věřící muslim (viz jeho biografie) a jako takový by si nikdy nedovolil něco podobného si vymyslet. Na druhé straně, právě to mohlo Bushe zlákat k tomu, aby použil podobnou rétoriku. Ať byly jeho motivy jakékoli, domnívám se, že jako představitel nejmocnějšího státu na světě by si neměl dovolit podobná slova vůbec použít.

A pokud je myslel skutečně vážně, je situace daleko horší, než by si kdo mohl představit. Vždyť o svých rozmluvách s Bohem většinou hovoří chovanci psychiatrických léčeben nebo vyšinutí náboženští fanatici, kteří jsou všem pro smích.

Kam tedy zařadit George W. Bushe?

Je dost těžké uvěřit, že to vážně nemyslel, již vzhledem k jeho minulým výrokům. V době před presidentskými volbami, když se přetřásaly jeho hříchy z minulosti (opakované jízdy v opilosti, zařízení potratu své sekretářce), totiž na svoji omluvu prohlásil, že si jednou šel zaběhat a zjevil se mu Bůh, který mu řekl, že má skoncovat se svým hříšným životem, což jako dobrý věřící učinil a od té doby již nepije ani nehřeší.

Bushova manželka je fanatická věřící (říká se, že právě ona ho obrátila na víru) a oba patří, podobně jako Richard Cheney, k ortodoxní americké církvi -- Spojené metodistické, United Methodists. Ovšem ani členové této ortodoxní církve běžně nemluví o tom, že by dostávali příkazy přímo od Boha.

Napadlo mne, že kdyby lidé, kteří z pozadí manipulují George W. Bushe, nad ním chtěli získat absolutní kontrolu a zajistit přitom, aby si získal upřímné sympatie americké veřejnosti, využili by jeho náboženského šílenství a případně jej i působením vhodných prostředků zesílili.

Pak by již stačilo, aby si získali jeho naprostou důvěru předstíráním, že sami jsou hluboce věřící křesťané a přikyvováním jeho náboženským vizím, samozřejmě usměrněných podle svých vlastních cílů. To by pak vysvětlovalo i takovou úsměvnou záležitost, jako povinně dobrovolné ranní náboženské semináře pro zaměstnance Bílého domu.

Šílený George by pak při svých veřejných vystoupeních, v nichž se neustále ohání Bohem, působil naprosto přirozeně a věrohodně - tedy alespoň před bigotní americkou veřejností, především před republikánskými voliči, ale i před věřícími demokraty, zklamanými Clintonovými sexuálními skandály.

Nemluvě o velké části černošské a hispánské populace, která je rovněž hluboce věřící. Prostě v Americe je veřejně deklarovaná víra v Boha považovaná za důkaz slušnosti a věrohodnosti. Ačkoliv ani tam není běžné, že by někdo vyjma pokoutních kazatelů o sobě tvrdil, že je s Bohem v online spojení.

Zbývá ještě možnost, že Bush své náboženské přesvědčení jen hraje, ale tomu bych při jeho nevysoké inteligenci moc nevěřila. Vždyť k tomu by musel být opravdu dobrým a inteligentním hercem, a já pochybuji, že by tak náročnou roli zvládal bez zaškobrtnutí a s takovou přesvědčivostí, jakou nám předvádí.

Takže mám podezření, že Bushova nemoc je autentická. Ostatně, je o něm známo, že v mládí několik let holdoval kokainu a navíc byl i těžkým alkoholikem. O tom, jaké škody dokáže v mozku způsobit kokain a alkohol, snad vědí všichni. Zvlášť dlouhodobé a časté užívání kokainu je kriticky nebezpečným faktorem při vzniku těžkých duševních chorob.

Nebyl by to první případ v historii, kdy jedné z nejmocnějších zemí světa vládl šílenec, jen vzpomeňme na anglického krále Jiřího III., který v 18. století vládl ještě během 46 let poté co se u něj projevily první příznaky vážné duševní choroby. Jeho šílenství se nemálo podílelo na tom, že právě během jeho vlády se Amerika osamostatnila a anglická koruna přišla o svou nejnadějnější kolonii.

Jaký dopad mělo šílenství dalšího mocného -- Adolfa Hitlera -- na osud Německa a potažmo celého světa, snad ani nemusím blíže specifikovat. Prostě, plyne z toho závěr, že nechávat v čele jakéhokoli státu šílence se nevyplácí a dotyčná země to následně draze zaplatí. V moderní době to však již není jen země, kterou takový šílenec vede, ale i zbytek světa, pokud se jedná o největší světovou velmoc. Jaká asi bude cena pro Ameriku a celý svět?

Spojená metodistická církev se přitom od Bushovy válečné iniciativy ostře distancovala slovy svého čelního představitele Jima Winklera:

"Metodistická církev není pacifistická, ale odmítá válku jako běžný prostředek politiky státu. Metodistická náboženská doktrína válku považuje za poslední možnost, a především jako obranný prostředek. A pokud vím, tak Sadám Husajn nemobilizuje své síly podél hranic se Spojenými státy ani podél svých vlastních hranic, aby napadl okolní země a žádná z těchto zemí nás nepožádala o pomoc, a ani nemá zbraně hromadného ničení zamířené na Spojené státy."