K "výzvě českých vědců":

Ano, bylo by jistě přesnější a objektivnější napsat "výzva části/některých/skupiny/etc. českých vědců". V otevřených zdrojích (internetu a médiích včetně odborných časopisů) jsem nicméně stanovisko žádného akademického pracoviště, které by kácení v prvních zónách NP podporovalo, nenalezl (mohl jsem, přirozeně, hledat špatně).

Menší část mimoakademických odborníků, kteří se v minulosti ke kácení vyjadřovali, zásah proti kůrovci skutečně podpořila (včetně mnou váženého a ctěného Ivana Dejmala). Tyto hlasy však (nikoliv překvapivě) zaznívaly především z rozpočtových a příspěvkových organizacích podřízených Ministerstvu životního prostředí, které v té době kácení v prvních zónách aktivně podporovalo.

Proti kácení se oficiálně postavila i některá odborná pracoviště Akademie věd ČR (v paměti mi uvízly ústavy entomologie a botaniky). Podporu kácení od odborných institucí nezávislých bezprostředně na MŽP jsem nezaznamenal.

1. K původnosti šumavských pralesů:

Máte zčásti pravdu, na Šumavě byste "původní ekosystém" hledal skutečně marně. Zákon však hovoří i o "lidskou činností málo ovlivněných ekosystémech", a to už na většinu šumavských prvních zón platí. V našich podmínkách se pak za prales již od devatenáctého století označuje i les, ve kterém člověk nehospodaří, nikoliv pouze les původní (to platí např. i o Boubínu).

Protože téměř nikde ve střední Evropě původní ekosystémy nenajdeme (všechny jsme je zničili nebo pozměnili), máme snad na ochranu těch stávajících rezignovat? Podle literatury dochází k dosažení klimaxu (zjednodušeně řečeno ekologicky stabilního stavu včetně druhové skladby), po cca 500 letech sekundární sukcese (například po vypálení nebo vykácení lesa). V některých oblastech Šumavy včetně Trojmezné už jsem měli od posledního velkého kácení skoro čtvrtinu za sebou... Pokud budeme začínat stále znova, nedosáhneme ekologické stability šumavských lesních ekosystémů nikdy, souhlasíte?

K smrkovým monokulturám na Šumavě:

Právě ve vrcholových oblastech Šumavy jsou smrkové "monokultury" (přesněji třtinové smrčiny) přirozeným lesním porostem. Se snižující se nadmořskou výškou postupně narůstá přirozený podíl ostatních dřevin, ale např. na Trojmezné je geograficky původní podíl smrku skoro stoprocentní. V nížinách samozřejmě nemají smrkové plantáže co dělat (alespoň z hlediska ekologické stability), o tom jste však, jestli tomu správně rozumím, nepsal.

Ke genofondu šumavských lesů:

Máte nespíš pravdu, genofond šumavských lesů naši předkové asi opravdu změnili. Co navrhujete? Celou Šumavu postupně vykácet a nahradit novou výsadbou z vybraných lokalit? Mám jiný nápad: starý dobrý přírodní výběr. Trvá to sice déle, ale vyjde to podstatně levněji a nemůžete se splést. To samozřejmě pouze za předpokladu, že se nám mezitím nepodařilo nositele "užitečných" genů vyhubit. Pokud ano, zajímalo by mne, co ale chcete v tom případě sázet na místě vykácených stromů a proč je chcete kácet plošně (resp. ne Vy, ale Správa NP Šumava).

K hranici kleče a smrku:

Jak už jsem psal, smrková "monokultura" je na Vámi zmiňované Trojmezné přirozeným (klimaxovým) ekosystémem. Jistě, člověk zde v minulosti zasahoval, věřím i těm přímočarým rozhraním mezi klečí a vysokým lesem (ačkoliv ani ty nemusejí být nepřirozené). Nemusíte mít ale obavy -- pokud zde přestanete hospodařit, "kosovka" nakonec smrky ze stanovišť, kde mají menší šanci, vytlačí (což samozřejmě platí i obráceně). Máte nějaký lepší nápad?

K vědcům podepisujícím petice podporující kácení:

Pokud podle Vás "bez problémů najdete stejný počet českých vědců, kteří se podepíší pod petici v opačném smyslu", pusťte se do toho. Naleznete-li jich aspoň patnáct, máte u mne balík recyklovaného papíru (1000 listů). Ale vzhledem k tomu, že o totéž se v posledních deseti letech marně pokoušela již Správa NPŠ, moc velkou naději Vám nedávám :)

Váš výrok "Jsem laik, nechci hledat pravdu" ze stejného odstavce komentovat nebudu, komentuje se sám.

K "ekologickým iniciativám" kopajícím za německé týmy:

Zmíněné pracovníky Akademie věd ČR z práce za německých třicet stříbrných, jak alespoň doufám, neviníte (pokud je mi známo, financuje provoz české akademie věd převážně český, nikoliv německý stát).

Máte samozřejmě právo na libovolný dojem, ale cítíte-li potřebu sdělit jej veřejnosti, jistě by se hodilo uvést nějaké argumenty. Zatímco v případě jaderné elektrárny Temelín je rakouská podpora části českých ekologických organizací nepochybná, v případě Šumavy slyším tento argument poprvé a, upřímně řečeno, nějak zde postrádám ono obligátní qui bono.

Zatímco v případě Temelína je nasnadě, že Rakušané se naší elektrárny bojí a proto se snaží bránit jejímu provozu, u Šumavy mi podobný motiv schází.

Navíc nemám informace o tom, že by se německá strana ve věci výrazněji angažovala; z článků v českých médiích lze naopak usoudit, že vedení německého parku komentuje situaci za hranicemi jen opatrně a na vyžádání.

Nevím, kde brali informace o evropských parcích autoři výzvy. Loňskou kritickou zprávu mezinárodní asociace IUCN o stavu NP Šumava však nepsali ani Němci, ani Rakušané, ale mezinárodní komise odborníků.

Dokáži tedy sice pochopit Váš pokus zahrát na národní strunu, ale v téhle skladbě příliš neladí :).

Spor o způsob ochrany (nejen) prvních zón NP Šumava je nicméně doopravdy naše věc, musí ho skutečně vyřešit Češi "na svém a po svém", jak píšete (nevím o nikom, kdo by to mohl udělat za ně). Nicméně doufám, že alespoň většina čtenářů Britských listů by kácení v prvních zónách našich národních parků a masivní vyvážení dřeva ze zón druhých odmítla jako škodlivé i v případě, že by se v národním parku Bavorský les dřevo těžilo ostošest...

Autor studuje právnickou fakultu Západočeské university, v letech 1992 -- 2002 byl členem občanského sdružení Děti Země, v současnosti se věnuje environmentálnímu právu a ochraně netopýrů.