Zdají se mi velmi zábavné, téměř děsivé, ale pravděpodobně z jiných důvodů než lidem, které je rozesílají, píše Petr Kuča a pokračuje: Jestliže se budete chtít vysmívat lidem, kteří jsou proti hromadnému vraždění iráckých civilistů, budete se muset vysmívat skoro všem zemím světa. I včetně Britů, kteří jsou na rozdíl od svého premiéra proti válce.

Vím,. že je Saddám Husajn strašlivý tyran (je až komické, že dlouho poté, co začal páchat svá první zvěrstva, ho podporovaly Spojené státy, dostal spoustu antraxu a zbraní). Existuje mnoho způsobů jak Saddáma odzbrojit. Válka je nejméně přijatelným řešením, protože součástí té války je vybombardování města. Města, v němž žijí lidé jako já a vy, kteří nenávidí Saddáma Husajna stejně jako vy, až na to, že to nesmějí říct nahlas.

Nemám antiamerické postoje. Ale viděl jsem hodně, a tak jsem proti válkám. Měly by být posledním možným řešením.

A jsem proti vládě, která tvrdí, že neposlechne OSN, pokud OSN neučiní, co ona chce. To je nebezpečné a nemorální.

Stalin říkával, kdo není s námi, je proti nám.
Stalin usmrtil 20 milionů lidí.
Irák naštěstí 20 milionů lidí nemá.

John Randall, poslanec Konzervativní strany v britské Dolní sněmovně a činitel konzervativního stranického klubu pro poslaneckou disciplínu (tzv. "party whip") v pondělí rezignoval na tuto svou poslaneckou funkci a vrátil se mezi řadové poslance. Konstatoval, že ho nepřesvědčily argumenty, že je válka proti Iráku nutná. Je to první britský opoziční poslanec, který učinil toto rozhodnutí, i když konzervativní poslanci jako bývalý ministr financí Kenneth Clarke a bývalý náměstek ministra zahraničních věcí Douglas Hogg se ostře a hlučně stavějí proti válce v Iráku. Randall uvedl, že chce mít jako řadový poslanec parlamentu možnost volně vyjadřovat své názory, protože nesouhlasí s válkou proti Iráku.

Pod titulkem "Pistole, lži a video" přinesl americký měsíčník článek Karen Wrightové, který měl odpovědět na otázky, zdali sledování televize vede k násilí a zdali jsou video hry ještě horší. V roce 1992 zjistila jedna americká studie, že průměrný žák opouštějící základní školu viděl jen v televizi více než 8,000 vražd a více než 100,000 napadení, znásilnění a jiných násilných činů. Mnoho amerických dětí sleduje televizi dokonce 28 hodin týdně.

Dovolil bych si upozornit, ze v jednom z poradu BBC, Outlook, ktery pripravoval Frederick Dove, byl rozhovor s autorem knihy o temze masakru. Autor je spoluzakem obou nestastniku, jeden z nich ho dokonce pry povazoval za sveho nejlepsiho pritele a varoval ho, aby ten den nechodil do skoly. Tento clovek je presvedcen, ze pricinou masakru byla nezvladnutelna sikana na stredni skole. V neformalni hierarchii byli dva pachatele masakru na nejnizsi urovni a nemeli nasili na nich pachane komu "vratit".

Vyjadrovat se v souvislosti s timto masakrem o "posedlosti zbranemi " by asi bylo ponekud zavadejici, vzdyt zoufaly clovek zahnany do kouta by si nasel prostredek k uniku i kdyby nemel k dispozici zrovna palne zbrane, argumentuje Jindřich Vavruška

Pozn. JČ: Michael Moore se v podstatě tímto tématem ve svém filmu zabýval. Interviewoval jednoho absolventa columbineské školy, který svědčil o tom, že jako žák v té škole byl pod neustálým tlakem učitelů, že jestliže nebude mít dobrý prospěch, stane se absolutním odpadkem společnosti. "Pro ty kluky stačilo, aby to vydrželi už jen pár měsíců, a po absolutoriu školy by bývali zjistili, že je pro normální život školní zkušenost naprosto bezvýznamná. - Avšak je zajímavé, že frustraci či obavu, že se v životě neuplatní, řešili oba chlapci tímto pro Evropu poněkud nezvyklým způsobem...

Jděte se podívat na film Bowling for Columbine, který měl minulý týden premiéru i v České republice a hraje se v současnosti - kupodivu - v českých multiplexech. Na Západě je tento film už celou řadu měsíců nesmírně populární, spíše však v intelektuálních kruzích, a promítá se tedy hlavně v kinech filmového umění, kde na něj lidé stojí fronty. V multiplexu u Anděla na Smíchově v Praze bylo kino poloprázdné, ale byl pátek pozdě večer.

Bowling for Columbine (Hra v kuželky pro zmasakrovanou školu; titul odkazuje k tomu, že dva chlapci, kteří bezdůvodně v americké Columbine High School zastřelili dvanáct žáků a jednoho učitele, si před masakrem šli v rámci tělocvičné hodiny ve škole zahrát kuželky) je - dokumentární -- film známého amerického investigativního televizního reportéra Michaela Moora, který ostře kritizuje posedlost Američanů střelnými zbraněmi i to, že je každoročně v Americe zavražděno těmito zbraněmi neuvěřitelných 11 000 osob.

Zvolenie Václava Klausa za prezidenta Českej republiky zmenilo pomer síl na jej politickej mape. Následky týchto zmien však nebudú viditeľné okamžite.

Druhým prezidentom Českej republiky sa stal politik, ktorý má najväčší podiel na jej vzniku. Bol to predsa Václav Klaus, kto sa v roku 1992 na českej strane zaslúžil o sporné rozdelenie Česko--Slovenska. Zároveň však prispel k tomu, že rozdelenie prebehlo maximálne kultivovane. Rovnaký postoj môžu dnes zaujať i kritici jeho ponímania ekonomickej transformácie. Napriek tomu, že k jej priebehu i dôsledkom možno mať výhrady, pre dané historické obdobie sa táto otázka dá pokladať za uzavretú. Vláda sociálnej demokracie ukázala, že nijaké zásadné zmeny neprichádzajú do úvahy. V tejto chvíli je transformácia ukončená a na miesto ekonóma Václava Klausa prichádza politik Václav Klaus. A nejeden z kritikov nového prezidenta tvrdí, že je lepší politik ako národohospodár -- z ideologizujúceho ekonóma by mohol byť pragmatickým prezidentom. Klaus už tiež verejne vyhlásil, že nebude ignorovať nijakú časť spoločnosti -- čo bolo, samozrejme, poďakovanie tej časti ľavice, ktorá mu odovzdala vo voľbách hlas.

Tak jsme se rozloučili s naším tlumočníkem Francesem a přiznám, že mi tu schází. Jeho tlumočení bylo skvělé nejen pro jeho dobrou znalost angličtiny, což je tu velmi vzácné, ale i pro dobré znalosti rozhlasu a jeho mimořádnou inteligenci. Frances je mladý chlapec, který se svou pílí vypracoval. Lyndal o něm natočila zajímavý televizní dokument "Frances se vrací". V pohnutých dobách roku 1999 objevila tohoto mladičkého chlapce v Oecussi a zdálo se, že je sirotkem, v chaosu té doby ztratil totiž veškeré kontakty s rodinou.

Dopisem Britským listům reagoval Milan Šmíd na můj včerejší článek o Balvínově knize Nepohodlný muž ZDE, v němž jsem konstatoval, že jsem zjevně nebyl daleko od pravdy, když jsem dne 12. září 2001 v Britských listech vyjádřil svou frustraci, že jsem předchozího odpoledne nenalezl na ani jednom z okruhů České televize mimořádné vysílání ČT k útoku na WTC, přestože tou dobou už mezinárodní rozhlasové a televizní stanice mimořádné pořady vysílaly.

Česká televize v Britských listech do 1. 10. 2001 ARCHIV

Zmatenost mysli ohledně novinářského aktivismu vyjádřil jeden čtenář, který poněkud neinformovaně vyjádřil názor, že výroční pořad britské televize BBC "Children in Need" je snad totéž jako "Člověk v tísni", "novinářsko-humanitární" nadace, která má sídlo v České televizi.

Akce Children in Need je to jednorázový, každoroční celovečerní televizní pořad, kdy jednou do roka (nedlouho před Vánocemi, většinou někdy v listopadu) věnuje televize BBC celý večer apelu vůči veřejnosti, aby diváci dali, případně přislíbili finanční prostředky na pomoc dětem v nouzi. Celovečerní pořad je zábavné show s celebritami, které přesvědčují diváky, aby televizi přislíbili pro děti příspěvek, a pravidelně se oznamuje, kolik se už vybralo. Prostředky pak jdou na potřebné děti.

Odkaz na stránky pořadu, organizující tuto každoroční jednorázovou sbírku ZDE

V žádném případě není akce Children in Need novinářskou institucí, která by vedle toho, že organizuje humanitární akce, se věnovala politické novinářské práci v oblastech, v nichž působí a od níž by snad dokonce vysílání BBC přebíralo publicistiku a zpravodajství!!

Mezinárodní humanitární organizace si dávají velký pozor, aby zůstaly svým chováním striktně nepolitické a neutrální. Vědomí o jakékoliv politické zaujatosti by je zdiskreditovalo a znemožnilo by v nebezpečných zemích jejich činnost, protože by rozdělovatelé humanitární pomoci byli okamžitě označeni za agenty cizí mocnosti. Je však fakt, že kritikové poslední dobou stále více poukazují na to, že v dnešním polarizované světě začínají některé mezinárodní organizace dělat nebezpečné politické kompromisy, například s americkou vládou.

Více o tom např. ZDE

Velmi zajímavě na toto téma argumentuje irácký exulant Faleh A. Jabar, výzkumník na School of Politics and Sociology, Birkbeck College, University of London.

---

Dovolim si cosi pripomenut a zaroven sa na cosi spytat, píše Edo Velecký a pokračuje:

Pred zhruba 18 mesiacmi som v BL uverejnil clanok Tragedia Britskych listov. V jeho texte som konstatoval, ze nech urobime so Saddamom hocico, redaktori BL budu vzdy proti. V kratkom komentari pripojenom k mojmu clanku ste napisal, ze USA mohli Saddama porazit, atd, atd ..... a teda oslobodit iracky lud z pod jeho tyranie.

Cas plynul, plynul, plynul a kedysi malo pravdepodobne sa stava necakane silnou realitou.

Proč je vytvářen takový tlak na prosazení nové rezoluce RB OSN, která by umožnila užít vojenskou sílu, jako kdyby válka byla tím nejlepším a ne tím nejhorším řešením?

Je velmi ironické a naivní věřit, že válka proti Iráku odhalí zbraně hromadného ničení, které nebyly deklarovány, když zbrojní inspektoři tyto zbraně nemohou najít, a to i se vší podporou, která je jim poskytována.

Jsme hluboce znepokojeni možností masakrů palestinského lidu, ničením jejich domovů a jejich nucených odsunů ve stejné době, ve které by zuřila válka v Iráku.

Z arabštiny podle znění publikovaného dne 8. 3. v syrském deníku Tišrín přeložila Ivana Bošinová.

Začiatok 21.storočia sa nesie v nepokojnom ovzduší. Ohrozuje nás vraj nová hrozba -- globálny terorizmus. Terorizmus pritom nie je ničím novým. Za jeden z prvých prejavov terorizmu na našom území možno považovať postup nitrianskeho biskupa Wichinga voči slovienskym diakonom. Husitské hnutie i rekatolizácia v 17.storočí sa vyznačovali fanatizmom i terorizmom. Atentáty na uhorských kráľov Karola Róberta a Karola Malého, na Františka Ferdinanda d'Este či na ministra financií Aloisa Rašína sú dôkazy terorizmu takpovediac z domácej kuchyne.

Jan Pavel II. vyzval katolíky na celém světě, aby se během Popeleční středy 5.3. postili a modlili za mír ve světě, především pak na Středním východě. "Již řadu měsíců žije mezinárodní společenství v obavách z války, která by destabilizovala poměry na celém Středním východě a zesílila tak napětí, které zde již bohužel existuje," řekl Svatý Otec během pravidelné modlitby Anděl Páně v neděli 23. 2.

"Zejména my křesťané jsme povoláni k tomu, abychom byli strážci míru všude, kde pracujeme a žijeme. Musíme být bdělí, aby naše svědomí nepodlehlo pokušení egoismu, lži a násilí," dodal Jan Pavel II.

Papež požádal všechny katolíky, aby se během Popeleční středy postili a v modlitbách prosili Boha za mír ve světě. "Budeme prosit Boha především o konverzi srdcí a o prozíravost volby spravedlivých rozhodnutí, která by s použitím adekvátních a mírových prostředků vyřešila spor, který představuje překážku na současné cestě lidstva."

Jan Pavel II. zároveň vyzval k tomu, aby se v průběhu Popeleční středy modlila farní i rodinná společenství na úmysl zachování míru modlitbu růžence.

Na závěr svého projevu Svatý otec připomněl skutečnost, že starobylou praxi postu sdílejí křesťané s příslušníky mnoha jiných náboženství, kteří se stejně jako my snaží tímto postem vyvarovat pokušení pýchy a uschopnit sebe sama k přijetí Božích darů, mezi které patří i dar míru.

Čeští a moravští biskupové se připojili k výzvě papeže Jana Pavla II. a vyzvali všechny věřící, aby se na Popeleční středu věnovali se zvláštní intenzitou modlitbě a postu za mír, zejména na Středním východě.

Poselství Svatého Otce ke Světovému dni míru 2003 BL

Jan XXIII. a Pavel VI. byli postaveni před zcela nový problém: zajištění světového míru, který byl v šedesátých letech ohrožen mocenským bojem. Encyklika Pacem in terris byla uveřejněna brzy po kubánské krizi a po stavbě berlínské zdi. Obracela se ke světu, který si byl vědom nebezpečí atomové války. Její optimistický tón vzbudil u katolíků i nekatolíků živý ohlas.

Encyklika odmítá násilí a diskriminaci, vyzývá k toleranci, porozumění a spolupráci v mezinárodních vztazích a k důslednému dodržování lidských práv. Požaduje dále zákaz atomových zbraní, ukončení závodů ve zbrojení a zahájení odzbrojovacího procesu pod mezinárodní kontrolou. Mír bude podle jejích slov zajištěn jen tehdy, bude-li založen na pravdě, vybudován na zásadách spravedlnosti, oživován láskou a uskutečňován ve svobodě.

V lidských právech můžeme vidět parafrázi a aplikaci zlatého evangelijního pravidla: Všechno, co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte i vy jim (srov. Mt 7,12). Toto pravidlo bylo známé jak v antickém světě, tak u židů i křesťanů; tvoří tedy etické jádro, které může sloužit jako univerzální základ morálky.

Od 19. století se dostává do popředí otázka národnostních menšin. Je však důležité, aby zdůrazňování etnických zvláštností nevedlo k tomu, že se tyto hodnoty budou klást nad hodnoty obecně lidské. Zdůrazňování národních specifik vytváří nebezpečí přeceňování vlastní identity a vede k nepřátelství a mnohdy i k nenávisti vůči druhým národům. Křesťan by měl respektovat a tolerovat každého, protože před Bohem jsme si všichni rovni. Začarovaný kruh nepřátelství, nenávisti a zášti lze rozetnout jen obrácením, usmířením a novým začátkem vzájemných vztahů. Jsme zde jen přechodně, pravý domov u Boha nás teprve čeká. Tím je relativizována národnost i etnická příslušnost.

Sarah Allenová, anglická matka čtyř dětí, onemocněla před třemi lety agresivní formou rakoviny prsu. Obávala se toho nejhoršího; v současnosti se stala symbolem biotechnologického úspěchu, který zřejmě navždy promění způsob, jak se budou léčit nemoci. V neděli o tom psal britský týdeník Observer.

V súvislosti s iracko-americkou krízou znejú na medzinárodnej politickej scéne ostré slová. Americký minister "obrany" Donald Rumsfeld hovorí o "starej" a "novej" Európe.

Toto označenie nie je celkom presné. Skôr by sa dalo povedať, že Francúzi a spol. predstavujú skupinu obhajujúcu súčasnú podobu medzinárodného práva, založeného na Charte OSN, ktorej základnou ideou je princíp mierového riešenia sporov. Charta vyslovene zakazuje použitie sily vrátane hrozby jej použitia.

Za legitímnu možno podľa Charty považovať iba vojnu vedenú v sebaobrane -- pri napadnutí útočníkom, pričom sa ráta i s možnosťou solidárnej pomoci vojenskými silami. O ich nasadení má rozhodnúť Bezpečnostná rada (BR) OSN. Účasť na kolektívnej obrannej akcii s cieľom pomôcť napadnutej krajine by sa potom de jure chápala ako súčasť obrannej vojny. I keby sa na nej zúčastnili aj ozbrojené zložky krajín, ktoré agresor de facto priamo nenapadol.

Realizácia európskych poľnohospodárskych reforiem v postkomunistických štátoch budí vďaka svojim špecifikám mnohé emócie. Pri jej posudzovaní je dobré uvedomiť si nielen konkrétne regionálne podmienky krajín, v ktorých má reforma prebiehať, ale aj fakt, že poľnohospodárstvo by nemalo byť na vidieku jedinou podporovanou cieľovou skupinou.

Snaha Jiřího Pehe v deníku Právo ZDE o zdůvodnění americko-britského angažmá v Iráku a jinde pomocí "mravního imperativu", který má být zakotven v anglosaských hlavách a který dokáže rozlišit, kde se právními předpisy řídit musíme, máme či ještě můžeme, je možná na první pohled pochopitelná a logická.

Pokud se ovšem nad jeho argumenty zamyslíme pečlivěji, odhalíme hned několik zásadních "slabin", které tuto teorii více než zpochybňují. Stranou ponechejme, že Jiří Pehe pomíjí stratregické, politické a hospodářské zájmy USA, Velké Británie, ale i Ruska, Francie a dalších zemí, a rovněž i mnohými přehlíženou skutečnost, že současné americké politice pod vedením Bushovy administrativy vládne klientelizmus takových rozměrů, který již i podle četných konzervativních analytiků ohrožuje podstatu právního státu a demokracie.

Stranou článek ponechává i negativní stanoviska k válce a konkrétní informace celé řady bývalých zbrojních inspektorů, koordinátorů a zplnomocněnců OSN pro Irák, ale i významných politiků a státníků (např. zkušeného Ramseye Clarka, bývalého ministra spravedlnosti ve vládě prezidenta L. Johnsona v letech 1967-1969), kteří ovšem jako svědkové k procesu přizváni nejsou. Je politovánihodné, že tyto skutečnosti pro analýzu politologa Pehe nemají zřejmě sebemenší relevanci. Zůstaňme ale u samotné materie práva.

Autor tuto svou polemiku zaslal do deníku Právo, kde však nevyšla, poznamenává Darius Nosreti.

"Nehrajte si na Dubčeka a nebrečte mi tady, pane Janošíku," řekl nesmlouvavým hlasem strážmistr cizinecké policie, když sepisoval protokol se slovenským národním hrdinou, proslaveným zbojníkem Jurajem Janošíkem, který se ucházel v Praze o povolení k pobytu. "Podle testu inteligence nevyhovujete přistěhovaleckým kritériím a shengenské dohody se na vás nevztahují. Za drobné krádeže jste byl právoplatně odsouzen v Liptovském Mikuláši. Kam chcete dojít s filozofií, bohatým brát a chudým dávat?" Přísně pokračoval: "Netřeste se jako sulc a raději se přiznejte. Kam jste schoval kouzelnou valašku? Kde máte zakopány dukáty? A jak to, že žádáte o podporu v nezaměstnanosti, když je o vás známo, že máte dobré styky se slovenskými politiky?"

Po krátkej odmlke sa predseda Pravej SNS Ján Slota opäť vyfarbil. Pred novinármi a televíznymi kamerami v mene strany predniesol návrh, aby štát ponúkol Rómom, ochotným podstúpiť sterilizáciu, dvadsaťtisíc korún.

Skutočnosť, že ide o absurdný návrh, azda netreba zdôrazňovať ani podrobnejšie rozoberať. Za zamyslenie skôr stojí fakt, čo Ján Slota svojím výrokom sleduje. Už pri jeho prezentácii si totiž musel, ak disponuje čo len štipkou inteligencie, uvedomiť, že jeho návrh nie je reálny. Primátor Žiliny sa zrejme od parlamentných volieb nevie vyrovnať so skutočnosťou, že sa jeho nacionalistická ministrana nedostala do parlamentu, a tak sa usiluje na seba pútať pozornosť za každú cenu. I vtedy, ak jeho výroky hraničia s rasizmom a sú na hranici ľudskej i politickej kultúry. Hlavne, že sa o ňom opäť hovorí a je na televíznej obrazovke.

SDKÚ v posledných týždňoch čelí novému škandálu. Po aférach, akými boli predaj akcií VSŽ, neudelenie licencie pre tretieho mobilného operátora a nákup ľahkých motorových súprav, je na svete ďalšia kauza -- podozrenie z korupcie. V prípade figuruje meno podnikateľa Jána Badžgoňa.

Premiér Mikuláš Dzurinda pristúpil k problému veľmi svojsky. Zaujal pozíciu mŕtveho chrobáka, tváriac sa, že nič nevidí a nepočuje: "Nikdy nebudem komentovať podvrhy a akože odpočúvanie. To je nonsens, voda na mlyn mafii a tým, ktorí chcú tento systém deštruovať, pretože ich ohrozuje."

Vzájemná propojenost umění a médií je již potvrzena. V minulosti bylo samo umění jednou z hlavních komunikačních forem, zobrazujícím prostředkem, který vedle literatury a divadla podával obraz tehdejší společnosti. Výtvarné umění bylo vizuální podobou světa, i když v sobě také transformovalo lidské představy a sny. Dnešní umění se dostalo v současné éře rychlých přenosů informací mimo pozornost a stalo se exklusivní záležitostí pro úzký okruh lidí.

Pred päťdesiatimi rokmi, 5. marca 1953, zomrel Josif Vissarionovič Stalin. Podľa vtedajších oficiálnych správ dostal v noci 2. marca výron krvi do mozgu a stratil vedomie. Napriek lekárskym zákrokom sa ho už nepodarilo zachrániť a po troch dňoch skonal. Zvesti, že smrť diktátora je spojená s niektorými neobjasnenými súvislosťami, sa zjavili po 20. zjazde Komunistickej strany Sovietskeho zväzu v roku 1956. Po 22. zjazde v roku 1963 sa začalo hovoriť o tom, že Stalin nezomrel prirodzenou smrťou.

Na 20. zjazde KSSZ hovoril Nikita Sergejevič Chruščov o tom, že ešte za Stalinovho života sa v ústrednom výbore sformovalo akési "leninské jadro". No keďže Stalin k nemu nepatril, vytvorilo sa proti nemu protistalinské sprisahanie. Hoci sa jeho existencia priznala už vtedy, čo sa vlastne stalo, ostáva aj po polstoročí záhadou. Stalin podľa všetkého zomrel neprirodzenou smrťou, za ktorou bezprostredne stál Lavrentij Pavlovič Beria.

Desať rokov nášho štátneho života nemožno oddeliť od zvratu v roku 1989, ktorý bezpochyby ukončil cestu veľkého dejinného pohybu Slovenska v priestore socialistického projektu 20. storočia (neposudzujem, prosím, jeho politicko-mocenské peripetie).

Zvrat bol dozaista vedený myšlienkou demokracie a dôstojného hmotného i duchovného života. Slovensko zasa vstúpilo do tohto nového projektu, ktorý priniesol dve slobody. Jednu v podobe priestoru boja, vnútorného boja alebo, ak chcete, otvorenosti, ktorá tento boj umožňuje. Lebo demokracia nie je nič iné len boj, s možnosťou jeho otvorenosti, verejnosti a iba táto otvorenosť dáva možnosť morality či amorality ako pohybu, ako vzostupu či úpadku.

V septembri 1999 získalo konzorcium Agua del Urnari, vedené spoločnosťou International Water, štyridsaťročnú koncesiu na distribúciu vody a na kanalizačný systém v Cochabambe, treťom najväčšom meste Bolívie. Pre jeho pol milióna obyvateľov vzrástli poplatky za vodu okamžite o dvesto percent. Po sérii protestov a policajnej represii, ktorej výsledkom bol jeden mŕtvy a niekoľko vážne zranených ľudí, sa ľuďom nakoniec podarilo prinútiť vládu, aby v apríli 2000 koncesiu spoločnosti odobrala. Mali šťastie. Ak sa podobný prípad stane o dva-tri roky, cesty späť už nebude.

Najviac kritiky sa na Svetovú obchodnú organizáciu (WTO) znáša pre to, že jej rokovania prebiehajú tajne. Za zavretými dverami sa zástupcovia krajín dohadujú o budúcnosti sveta, od ľudí ich delia policajné kordóny. Aj napriek tomu sa však niektoré informácie občas dostanú na verejnosť. Vtedy sa potvrdia obavy tých, ktorí nesúhlasia s jednostrannou ekonomickou globalizáciou.

Národnooslobodzovacie hnutia nie sú na zozname tých, ktoré by Washington podporoval. Považuje ich totiž za teroristické.

Zatiaľ čo prezident Bush maľoval vo Washingtone nádherné obrázky mieru a demokracie, ktoré zavládnu na Strednom východe po útoku na Irak, jeho administratíva doťahovala v Ankare posledné detaily na dohode, ktorá by nám dala celkom iný obraz o tom, koľko vlastne bude táto vojna stáť a aké bude výsledné usporiadanie regiónu.

Priame náklady predstavujú asi 30 miliárd dolárov na granty a pôžičky. Lenže znepokojivé sú nepriame náklady. Na začiatok je to presun asi 40 tisíc tureckých vojakov do severného Iraku. Majú zabezpečiť, aby o kurdskej samostatnosti nemohlo byť ani reči a aby nijakí irackí Kurdi neprenikli k tým v Turecku. Ešte znepokojujúcejšie je, že americká intervencia umožní tureckej armáde vyvíjať omnoho väčší nátlak na novú, demokraticky zvolenú, islamskú vládu. Približne 90 percent obyvateľov je proti vojne. Aj to je dôvod, prečo sú rokovania o dohode s USA v tureckom parlamente také zložité.

Začiatok roka 2003 znamenal pre Bolíviu naozajstné zemetrasenie v politických a sociálnych štruktúrach. Krízu, ktorá pripravila o život viac ako päťdesiat ľudí. Najprv to boli protesty roľníkov v januári a nedávno zasa zrážky medzi policajtmi a vojakmi, po ktorých nasledovalo drancovanie v najväčších bolívijských mestách.

Keď v júli 2002 zvolili za prezidenta republiky Gonzala Sáncheza de Lozadu s necelými 23 percentami hlasov, prichádzal do úvahy scenár určitého bezvládia. Taký rýchly kolaps systému si však predstavoval len málokto. To, čo sa začalo protestmi pestovateľov koky proti plánom na zrušenie plantáží tejto starobylej andskej rastliny -- bez akýchkoľvek dlhodobých ekonomických alternatív, sa rozrástlo do veľkých ľudových protestov rozličného charakteru.

Děkujeme všem, kteří dále podporují provoz Britských listů finančními dary. Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.