Allenová zjistila ve věku 43 let, že onemocněla zvlášť agresivní formou rakoviny prsu, která se jí rozšířila až do krku. Vyhlídky se zdály být velmi pochmurné.

Avšak pacientčin onkolog její pesimismus nesdílel. "Existuje jeden nový lék z Ameriky. Jmenuje se Herceptin," řekl jí. "Dáme vám ho okamžitě po operaci."

Herceptin jedním z nové generace léků, které se umějí zaměřit na konkrétní chybu v genetickém kódu pacienta, která způsobuje, že se nekontrolovatelně šíří rakovina. Lék funguje na principu, že vyhledá chyby v genetickém ustrojení organismu a odstraní je. Cílem je nalézt takové chyby v genetickém naprogramování pacienta, které by vyloučily možnost vzniku celé desítky nejrůznějších rakovin.

Pacientka Allenová trpí v důsledku genetické chyby nadprodukcí bílkoviny HER2, a v důsledku toho se stala obětí velmi agresivní formy rakoviny. Herceptin je monoklonální protilátka. Funguje tak, že ochromuje signály, které způsobují růst rakoviny. O dva roky po začátku této léčby je Allenová stále ještě naživu, i když nechce říci, že je vyléčena.

Allenová je jednou z mála britských žen, na nichž byl tento lék aplikován od rané etapy léčby. Jednou za tři týdny se dostavuje do nemocnice na injekci tohoto léku.

Minulý týden jednali ve Skotsku odborníci na rakovinu o tom, jak vzniká v důsledku biotechnologie úplně nový způsob léčby. Není však zatím jasné, kdy přesně k této revoluci dojde jaké budou její důsledky.

Čelný onkolog profesor Karol Sikora vysvětlil, že podle jeho názoru se do dvaceti let bude rakovina léčit úplně jinak než dnes. Dávno před tím, než onemocníte, budete takzvaným "předpacientem" -- bude se o vás na základě určitých testů vědět, že je pravděpodobné, že dostanete určitou rakovinu.

"Budoucností je malá černá skřínka," konstatoval Sikora, " přístroj, který bude obsahovat všechny informace o vašich genech a o vašem chování. Poskytne printout s instrukcemi, jaká léčba je pro vás správná, a ta se bude odlišovat u každého individuálního pacienta."

Spolupráce mezi biology, matematiky a lékaři nyní zcela proměňuje farmaceutické přístupy. Namísto toho, aby vědci nejprve vyvinuli určitý lék a zkoušeli ho, co udělá s nádorem, vědci nyní nejprve identifikují, jakou část rakoviny chtějí zasáhnout. Zjišťují, jaké nedostatky projevují bílkoviny pacientova organismu a pak vyvíjejí novou bílkovinu, jejímž účelem je tyto chyby opravit. Počítače se pak využívají k zjištění, jak tělo reaguje.

Je to úplně něco jiné ho než tradiční chemoterapie, kdy se útočí na rakovinu značně toxickými látkami, které však zároveň postihují i zdravé buňky.

Zjevně dojde také k podstatným změnám klinických testů pro nové léky. Už nebude trvat 10 až 15 let, než se nový lék dostane na trh. Nové testy znamenají, že je možno zvolit si určitou genetickou skupinu pacientů jako pokusná zvířata a prostřednictvím nových technik zjistit, zda u nich lék funguje, během pouhých několika hodin.

Jiní vědci předpovídají, že vzniknou speciální biočipy, elektronická zařízení velikosti pilulky, které se včlení do lidského organismu a budou schopny informovat lékaře měřením různých chemikálií v krvi, zda je daný lék účinný. Některé tyto biočipy se už vyvíjejí, mohly by být umisťovány do žaludku a do střev. Bylo by to bezbolestné, nebylo by třeba injekcí a rychle by to lékaře informovalo o veškerých změnách.

Určitým problémem je prý státem financované zdravotnictví, v jehož důsledku se omezuje užívání dražších léků, takže nebývají řádně klinicky vyzkoušeny. Kontroverzi vyvolala v Británii skutečnost, že se lék Glivec (Imatinib), pro pacienty s chronickou myeloidní leukémií, užíval jen u pacientů v pokročilém stadiu. Pod tlakem veřejného mínění musela britská vláda nedávno povolit jeho všeobecné užívání, přestože to stojí 11 milionů liber ročně.

Je pravděpodobné, že se celosvětové náklady na léčení rakoviny do roku 2010 ztrojnásobí a dosáhnou částky 64 miliard liber -- což je v současnosti roční rozpočet celého britského zdravotnictví. Sám Herceptin stojí až 40 000 liber ročně a dostává ho v současnosti více než 100 000 po celém světě.

Nové léky by ovšem vedly nakonec k tomu, že by lidé žili déle a déle by pracovali. Jenže zároveň by déle žili i důchodci, což by vyvolávalo větší tlak na starobní penze. Každý třetí člověk nakonec onemocní rakovinou.