Spojené státy v neděli odmítly sobotní protiválečné demonstrace milionů lidí po celém světě i úsilí vedoucích evropských politiků odložit vojenský konflikt s Irákem. Konstatovali, že takové protesty a postoje posilují Saddáma Husajna a v jejich důsledku bude válka pravděpodobnější.

Condoleezza Ricová, hlavní poradkyně prezidenta Bushe pro zahraničněpolitické otázky, konstatovala, že americké rozhodnutí zda zahájit útok proti Iráku zůstává otázkou "týdnů, nikoliv měsíců". Ricová, poradkyně pro národní bezpečnost řekla v televizi NBC, že evropské naléhání na to, aby byla válka odložena, "hraje do rukou Saddáma Husajna".

Tony Blair zdůraznil, že je rozhodnut dál prosazovat svou dosavadní strategii navzdory neúspěchům v OSN i doma. Po obrovské sobotní protiválečné demonstraci, která se konala v Londýně, zdůraznil, že jeho vláda "překoná tuto krizi tím, že se bude pevně přidržovat toho, v co věříme," konstatoval deník Financial Times.

Listu Guardian řekl jeden vysoce postavený "zdroj": "[Demonstrace] nezměnily nic. Čím rychleji se to provede, tím lépe. Kdybychom teď ustoupili, byl by to ten nejhorší výsledek. Neměli bychom vůbec žádnou důvěryhodnost, kdyby zůstal Saddám Husajn u moci."

V neděli zorganizovala britská vláda veřejná vystoupení několika ministrů, kteří veřejně obhajovali a podporovali postoj Tonyho Blaira. Navzdory veřejnému sebevědomí britské a americké vlády, poznamenává list Guardian, existují známky, že obrovský rozsah víkendových protestů, spolu s páteční zprávou Hanse Blixe, ochromily americké a britské diplomatické plány. Společná americko-britská rezoluce, která měla být rozeslána o víkendu členům Rady bezpečnosti OSN, rozeslána nebyla a Washington a Londýn nově promýšlejí svou taktiku.

Bývalý ředitel podal v neděli večer na redaktora Marka Wollnera trestní oznámení pro podezření z trestného činu výtržnictví a násilí proti jednotlivci...

Přitom byl po televizní rebellii o vánocích 2000 považován Balvín kandidáty za "jejich člověka" - ovšem až do doby, kdy se pokusil televizi řídit. Zpráva ČTK líčí docela neuvěřitelnou scénu... Fascinuje mě to, protože Jiří Balvín se vždycky choval nesmírně pokojně a uměřeně a spíše se soustřeďoval na "jednání" v zákulisí... Jestliže i on se dostane do fyzického konfliktu, pak...

Opravdu nevím, proč se lidé na tu funkci generálního ředitele České televize hlásí a co od toho očekávají, kromě pochybné "slávy". Jan Štern nedávno konstatoval v rozhlase něco v tom smyslu, že on právě potřebné reformy může provést, protože je se zaměstnanci ČT jedna ruka... Skutečně?

Toto konstatoval v nedělním satirickém pořadu britské komerční televize Channel Four Rory Bremner. Tyto informace jsou přesné, viz tento zdroj v češtině ZDE

Začátkem ledna jsme citovali ze satirického pořadu Bremner, Bird and Fortune speciálně věnovaného problému Iráku komický dialog o potížích britské armády na manévrech na Blízkém východě; česky viz ZDE. Citace vyvolala velký ohlas čtenářů a ptali se nás, zda nemůžeme zprostředkovat video. Celý pořad je nyní k dispozici na internetových stránkách Channel Four ZDE, zmíněný rozhovor je v jeho čtvrté části.

Sobota, podvečer: V Londýně se protestů proti válce účastnil v sobotu odpoledne obrovský počet lidí. Podle organizátorů přesáhl dva miliony (inzerovali to při přímém televizním přenosu obřím elektronickým displayem na pozadí pódia), jiné odhady hovořily o půldruhém milionu či milionu, policie odhadla počet účastníků na "více než tři čtvrtě milionu".

Obrovský dav se shromáždil v Hyde Parku a množství průvodů prošlo londýnskými ulicemi. Trvalo to čtyři a půl hodiny, než prošli všichni demonstranti. Podle živého vysílání televize BBC z místa protestů to byla zřejmě největší demonstrace, jaká se kdy v Londýně konala v době míru.

Projevy na shromáždění pronesli americký aktivista za občanská práva reverend Jesse Jackson, bývalý labouristický poslanec Tony Benn a šéf britských Liberálních demokratů Charles Kennedy. Dramatik Harold Pinter pronesl velmi ostrý projev, v němž charakterizoval Spojené státy jako "zemi, jíž vládne skupina zločinců s Tonym Blairem jako s najatým křesťanským násilníkem". Dramatické byly i projevy ostatních řečníků. Komentátoři začínají hovořit o tom, že je možná zpochybněna budoucnost Tonyho Blaira jako premiéra. Účastníci mj. požadovali, aby se v britském parlamentu konala o přípravách války proti Iráku řádná parlamentní debata, která byla zatím znemožňována.

Demonstrací se dále účastnili hudebníci Damon Albarn a Ms Dynamite, modelka Kate Mossová, mírová aktivistka Bianca Jagger a londýnský primátor Ken Livingstone.

Britské železnice musely zorganizovat zvláštní vlaky na dopravu demonstrantů do Londýna. Aktivisté z celé Británie nosili placky s nápisem "Make tea, not war" (Vařte čaj, neválčete! - název CD britské anarcho-punkrockové skupiny Omega Tribe; současně připomenutí hesla hippies z doby vietnamské války - Make love, not war).

Mezi demonstranty byla například i skupina taxíkářů z města Bedfordu, která si dala název Britons versus Bush, a skupinka diskžokejů s názvem Ravers against the War.

Londýnské demonstrace zorganizovala Stop the War Coalition, Campaign for Nuclear Disarmament a Muslim Association of Great Britain. Demonstrace podporu více než 450 dalších organizací, včetně Greenpeace, Liberálnědemokratické strany, welšské strany Plaid Cymru a Skotské nacionální strany. Někteří členové židovské komunity v Británii vyjádřili obavy, že je spojován protiválečný protest s kapaní za "svobodu Palestiny". (Ten transparent byl také na pódiu.) Někteří židovští a arabští demonstranté však pochodovali společně.

Asi 61 000 demonstrantů se v sobotu účastnilo protiválečných demonstrací v největším skotském městě Glasgow, kde byly mimo trasu průvodu ulice a obchodní střediska ve srovnání s běžným sobotním ruchem nezvykle tiché, a v několika dalších britských městech.

K velkým demonstracím došlo v mnoha jiných významných světových městech, např. v Paříži (800 000), v Římě (2.5 milionu) Berlíně (500 000), ve Washingtonu, v Melbourne (200 000), Barceloně (1 milion), v Madridu (1 milion), v New Yorku (500 000), Seville (250 000), v Athénách (200 000) španělském Oviedu (200 000), v Montrealu (150 000), v Dublinu (100 000), v Bruselu (100 000), v Lisabonu (100 000), ve španělském Las Palmas (100 000), v Cádizu (100 000), v Amsterdamu (80 000), v Torontu (80 000), Stockholmu (80 000), v Los Angeles (75-100 000), v Glasgow (50-60,000), v Oslu (60 000), v Seattlu (55 000), v Montevideu (50 000), v německém Stuttgartu (50 000), v Thessalonikách - v předsedající zemi EU Řecku (40 000), v Copenhagenu (35-40 000), ve švýcarském Bernu (40 000), v brazilském Sao Paulu (30 000), ve španělské Gironě (30 000), v kanadském Vancouveru (30 000), ve švédském Göteborgu (30 000), v Tokiu (25 000), v Budapešti (20 000), australském Newcastlu (20 000), ve Vídni (20 000), v Lyonu (20 000), v australském Perthu (20 000), v baskické Iruneji (20 000), ve francouzském Montpeilier (15-20 000), v Luxemburgu (15-20,000), v Buenos Aires (15 000), v Rio de Janeiru (15 000), v Helsinkách (15 000), v Mexico City (10-15 000), v australské Canbeře (10-15 000), norském Trondheimu (11 000), indické Kalkatě (10 000), v Johannesburgu (10 000), Minneapolis (10 000), v Záhřebu (10 000), v San Diegu (10 000), Filadelfii (10 000), kanadském Edmontonu (10 000), v novozélandském Aucklandu (8-10 000), v Tel Avivu (1500), Adelaide, Bellingenu, Bregenzu (1500), v Bratislavě, Cape Townu (5000), Christchurchu, Dunedinu, Durbanu (3000), Irakliu (4000), Maine, Patrasu (3500), v Praze (2200), Quitu (250), Rethimnu (2000), na Rhodu (2000), Santiagu (3000), v Taipei, v Tampere (2000), Tudele (5000), Turku (5000), Volos (3000), ve Varšavě, Wellingtonu a stovkách dalších měst...

Demonstrovalo se i v Antarktidě - na stanici McMurdo...

Zatímco statisíce lidí demonstrovaly v Londýně proti válce, jeden muž s transparentem se postavil před irácké oddělení jordánského velvyslanectví v Londýně a demonstroval za vojenský zásah proti Iráku. James More, 44, spisovatel z londýnské čtvrti Croydon, konstatoval: "Válka je nejzazší možné opatření, ale je nutná tam, kde vládou zločinní diktátoři a vraždí své vlastní lidi."

Zprávy ČTK o demonstracích v jiných částech světa > > > >

165 fotografií ze 110 měst, ve kterých se odehrávaly protiválečné protesty >

Vážený pane Čulíku,

píšete ve svém sloupku, že Češi podporují Bushovo tažení proti Saddámovi z bigotních důvodů, z nedostaku hlubší informovanosti a vlastního názoru, který by je zřejmě měl dovést k opačnému postoji. Jak je toto obecně o českých postojích pravda, jsem hluboce přesvědčen, že existuje řada zásadních důvodů proč by Česká republika měla podpořit Spojené státy v jejich akci proti Saddámovi.

Přinášíme podstatné části z projevu londýnského primátora Kena Livingstona na sobotní protiválečné demonstraci v Hyde Parku. Transkript podle přímého přenosu televize BBC ze sobotní demonstrace.

Pozoruhodná byla na sobotní londýnské demonstraci proti válce v Iráku její neuvěřitelná demografická rozrůzněnost, napsal v neděli pravicový týdeník Sunday Times (jehož majitelem je tiskový magnát Rupert Murdoch, mezinárodní Vladimír Železný). Demonstrovali zazobaní venkovští příslušníci vyšších středních vrstev; mezi nimi byli muslimští studenti se zelenými šátky na hlavě. Stárnoucí levicoví londýnští intelektuálové z Hampsteadu, kteří kdysi demonstrovali proti válce ve Vietnamu, se mísili s punky s propíchanýma ušima a obočím a s makléři z londýnské City v luxusních oblecích značky Armani.

Vybíráme z nich několik citací:

Britský premiér Tony Blair otevřeně riskoval svou další politickou kariéru, když v sobotu znovu energicky argumentoval, že je z morálního hlediska důležité vést válku proti Iráku, a varoval mírové demonstranty, že "za následky bude nutno zaplatit krví", jestliže nyní prokáže Západ slabost.

Poprvé Tony Blair přiznal, že jeho premiérský úřad je ohrožen, pokud se mu nepodaří udržet se v čele státu během této politické bouře. Zdůraznil, že ustoupit nyní tváří v tvář hrozbě terorismu by znamenalo konec projektu Nové labouristické strany. Ve vášnivém projevu na jarní konferenci Labouristické strany ve skotském Glasgow zdůraznil britský premiér Tony Blair, že existují "silné morální důvody" proč svrhnout Saddáma Husajna silou. Přitom přiznal, že zbrojní inspektoři by měli dostat více času na další inspekce.

Blair konstatoval: "Na morální argumentaci proti válce existuje morální odpověď. Je to morální imperativ, že je nutno Saddáma odstranit. Není to důvodem, proč musíme jednat, musíme jednat podle mandátu OSN ohledně zbraní hromadného ničení. Ale je to důvod, proč, upřímně řečeno, musíme-li jednat, měli bychom tak činit s čistým svědomím.

Žádám demonstranty, aby to pochopili. Neusiluji o nepopularitu jako o odznak cti, ale někdy je to cenou, kterou je nutno zaplatit za úsilí vést a za osobní přesvěddčení". Dodal, že počká na další zprávu, která má být předložena OSN 28. února.

Blair ve svém projevu citoval ze dvou dopisů od iráckých exulantů, které dostal v sobotu ráno, a oba požadovaly vojenský zásah proti režimu Saddáma Husajna z humanitárních důvodů. Občas ve svém projevu Blair při řeči zaklopýtal, odchyloval se od připraveného textu, a varoval, že jestli bude důsledkem míru, že Saddám Husajn zůstane u moci a ponechá si zbraně hromadného ničení, "za důsledky se bude platit krví".

"Tyto oběti nebude nikdy vidět. Nikdy nebudou na našich televizních obrazovkách, aby inspirovaly miliony lidí k tomu, aby se vydaly do ulic. Avšak přesto ty oběti existují.

Zbavit svět Saddáma Husajna by bylo aktem lidskosti. Je nelidské nechat ho u moci. Proto nevylučuji vojenskou akci, pokud to bude nutné."

Blair připustil, že by ve válce zahynuli nevinní lidé, ale poukázal na to, že už nyní umírají stovky iráckých dětí na léčitelné nemoci a že by Irák mohl a měl být bohatou zemí.

Downing Street má nyní vážné obavy o osud Blairova premiérského úřadu i o osud Labouristické strany v důsledku jeho současné politiky.

Činitelé britské vlády konstatovali, že si jsou dobře vědomi, že kdyby nyní hlasovalo pět permanentních členů Rady bezpečnosti OSN, Británie a Spojené státy by byly poraženy.

Prezident Bush dále podporuje útok na Irák a činitelé britské vlády se obávají "katastrofického scénáře", kdyby se Bush rozhodl zaútočit na Irák sám a kdyby tím vtáhl Blaira do konfliktu, který britská veřejnost nepodporuje.

Blair se v Glasgow odchýlil od posledních tří stran svého připraveného projevu a spatra vášnivě hájil politiku své strany. Opakovaně hovořil o "nutnosti mít odvahu učinit to, co je obtížné" - z čehož bylo jasné, že jde nyní o mnoho.

Premiér Blair učinil celou řadu ústupků svým kritikům; už neopakoval zdiskreditovaná tvrzení o stycích mezi Saddámem Husajnem a al Qaedou, tvrdil namísto toho, že teroristické státy a terorismus jsou "dvojčaty chaosu" a spojuje jen obdobná touha destabilizovat Západ.

Blair zdůraznil, že demonstranti "zcela právem odmítají válku". Dodal, že "opravdu nechtěl" vyslat britské vojáky do války, do Kosova a do Afghánistánu, ale že to bylo nutné.

Nebudeme-li jednat teď, umožníme hrozbě, aby se "posilňovala a rostla z naší slabosti". Připomněl, jak Společnost národů v třicátých letech nezasáhla proti italské invazi do Habeše, což vedlo k druhé světové válce.

Jeden činitel britské vlády přiznal, že Blair ví, že se o možnostech jeho přežití či nepřežití jako premiéra nyní volně diskutuje v britském tisku. "Není imunní vůči tomu, co se každý den píše v novinách," řekl. "Ví, že pravý státnický postoj je však dělat to, co je správné, nikoliv jednat tak, aby se někomu zavděčil."

Hlavní zbrojní inspektor OSN Hans Blix v pátek zpochybnil význam některých informací, které minulý týden předložil americký ministr zahraničí Colin Powell ve svém projevu Radě bezpečnosti OSN. Podle informací společnosti BBC prohloubila Blixova zpráva rozkol v Radě bezpečnosti OSN. Spojené státy dál požadují válku, Francie, Rusko a Čína chtějí, aby zbrojní inspektoři dostali ještě více času.

Ve své nové zprávě, kterou možná Spojené státy a Británie použijí jako zdůvodnění vojenského zásahu proti Iráku, sdělil Blix Radě bezpečnosti OSN, že jeho tým nenalezl žádné zbraně hromadného ničení, ale že nebylo vysvětleno, kam zmizelo množství zakázaného materiálu.

Blix ústředí OSN v New Yorku konstatoval, že dvě satelitní fotografie, které Powell ukázal Radě bezpečnosti dne 5. února, nedokazují, že Irák odstranil z těchto míst zakázanou munici.

Blix konstatoval: "Pohyb munice na tomto místě mohla být stejně tak dobře normální, pravidelná činnost, stejně jako odstraňování zakázaného materiálu před inspekcí."

Blix dodal, že neexistují důkazy, že Irák předem věděl, na jakých místech se inspektoři chystají provést inspekce, jak tvrdil Colin Powell ve své prezentaci.

Blix přivítal informace od vlád, jako jsou Spojené státy, avšak konstatoval: "Inspektoři musejí vypracovat své zprávy jedině na základě důkazů, které oni sami mohou prozkoumat a veřejně předložit. Bez takovýchto důkazů nevznikne důvěra."

Blix dodal, že zbrojní inspektoři "nenašli žádné takové zbraně, jen malý počet prázdné chemické munice, která měla být deklarována a zničena."

Uvedl však dále, že je velmi důležité, že nebylo vysvětleno, kam se poděly mnohé zakázané zbraně a materiál, "antrax, plyn VX a rakety dlouhého doletu".

Dodal: "Nesmíme bez důkazů přijímat závěr, že tyto zbraně existují. Avšak není vyloučeno, že by mohly existovat.

Blix také konstatoval:

Německý ministr zahraničí Joschka Fischer zahájil páteční jednání informací, že Irák požádal, aby mohl u stolu sedět jeho zástupce, což bylo povoleno. Irácký zástupce seděl jen ob jedno křeslo od Colina Powella, ten udělal grimasu, když si tam irácký zástupce sedal.

Prezident Saddám Husajn učinil symbolické gesto, které však už dlouho požadovala OSN, a vydal dekret, jímž zakázal jakoukoliv výrobu zbraní hromadného ničení.

Spojené státy a Británie začnou příští týden naléhat na schválení druhé rezoluce, umožňující invazi do Iráku. Rusko, Čína a Francie požadují, aby dostali inspektoři OSN více času.

Vatikán v pátek uvedl, že náměstek iráckého premiéra Tariq Aziz přislíbil papeži, že Irák bude spolupracovat s mezinárodním společenstvím ohledně všech požadavků týkajících se odzbrojení.

Očekává se, že se v sobotu účastní po celém světě protiválečných demonstrací miliony lidí.

Po překvapivě optimistické zprávě Hanse Blixe, přednesené v pátek v OSN, se vláda USA a Británie, podporující útok na Irák, dostává do stále větší mezinárodní izolace. Přesto však plánují Británie a USA vypracovat druhou rezoluci, požadující útok na Irák.

Projevy francouzského a ruského ministra zahraničí, které požadovaly více času pro inspekce, byly v OSN v pátek neočekávaně odměněny potleskem, zatímco iritovaný projev Colina Powella, zdůrazňující, že už není více času, byl přijat v mrazivém tichu. Francouzský ministr zahraničí Dominique de Villepin konstatoval, že Francie nepodpoří rezoluci OSN schvalující válku.

Zprávy od Hanse Blixe a Mohameda El Baradei, jak se zdá, dále prohloubily rozkol v Radě bezpečnosti OSN.

Blix překvapil Radu bezpečnosti daleko mírnější zprávou než před 17 dny, kdy obvinil Irák, že odmítá odzbrojit. Tentokrát se Blix soustředil na kroky, které Irák podnikl pro zlepšení spolupráce.

V důsledku nejnovější zprávy Hanse Blixe se octl britský premiér Tony Blair přesně tam, kde nechtěl být: na straně amerického Bílého domu, podporujícího vojenský zásah v Iráku, zatímco britské veřejné mínění a většina světa odsuzuje plány na vojenský zásah proti Iráku.

Druhá Blixova zpráva angloamerické věci příliš nepomohla. Blair sdělil už ve čtvrtek zasedání britské vlády, že tomu tak bude. Avšak domnívá se, že se mu stále ještě podaří získat souhlas od Rady bezpečnosti OSN pro vojenské akce.

"Byl to velmi tvrdý týden, ale jsem přesvědčen, že ani Francie nepoužije nakonec své veto, pokud nebudou Američani příliš tvrdě prosazovat svou linii," řekl po Blixově projevu jeden britský ministr. Britská vláda si dosud udržuje svůj optimismus, protože navzdory agresivním postojům Donalda Rumsfelda prezident Bush dosud neustoupil pravicovým unilateralistům ve své vládě.

Vyšlo najevo, že Blairovo setkání s Bushem v Bílém domě minulý týden bylo nesmírně složité. "Blair musel Bushe nesmírně energicky přesvědčovat, aby Spojené státy podpořily potřebu druhé rezoluce," uvedl jeden britský ministr. Také Blair získal od Bushe ujištění, že Spojené státy budou vyvíjet tlak na Izrael, aby se postavil konstruktivněji vůči mírovému procesu na Blízkém východě, aby bylo možno získat na svou stranu muslimské veřejné mínění.

Avšak když i proválečný britský list Daily Mail otiskl mapy s instrukcemi čtenářům, jak se připojit k sobotním protiválečným demonstracím a když těmto demonstracím vyjadřují podporu i konzervativní poslanci, je zjevné, že je to pro Blaira vážnou zkouškou jeho premiérské funkce. Britský premiér se setkává se stále tvrdším odporem od členů své strany a s absolutní frustrací, že šéf Labouristické strany riskuje tolik pro amerického spojence, jemuž svět tak silně nedůvěřuje, a to ve věci plánovaného vojenského útoku na zemi, která je tak daleko od Británie.

Informace z tiskové konference po ukončení káhirského jednání ministrů zahraničních věcí zemí Arabské ligy při přípravě mimořádného zasedání Arabské ligy 16. 2. 2003 připravila Ivana Bošinová, Latakie, Sýrie.

Ještě že jste, pane Čulík, přidal k tomuto článku svůj dovětek, píše Petr Kuča. Už jsem se začínal bát, že se nám BL nějak rozskřípaly. Pana Petrlíka osobně znám a vím jen to, že než ten by pracoval v zájmu nabyvatele Spolany, to by už radši polykal hřebíky.

Hlavní je ale to, že, jak říkáte, že není nic divného poukázat na možné snížení tržní hodnoty podniku. Jistě to nepokládám za "přímý důkaz o propojení skrytých ekonomických zájmů", ani v čistě formálním smyslu. Možná by se měl pan Kotrba panu Petrlíkovi omluvit.

Poznámka ŠOK: Nehodlám se v žádném případě nikomu omlouvat, protože se narozdíl od šéfredaktora nedomnívám, že by činností ekologických organizací a jejich mluvčích mělo být fušování do řemesla privatizačním ekonomům či státním agenturám. Pro mne je to naprosto nepřijatelným křížením zájmů a diskreditací (jinak záslužné) ekologické činnosti. Ať již učiněno z hlouposti, bezbřehé naivity nebo výsledkem (třeba i ekonomicky podpořených) zájmů. Já netvrdím a nikdy jsem netvrdil, že kterákoliv z variant je ta pravá. Ale jako varianty existují. Výrok mluvčího byl vyřčen, stejně jako má kritika. A žádné vyřčené slovo ani párem volů - i když omluvných - stejně nevrátíš... Jen činy - hlavně ty příští - prokáží čistotu úmyslů. I těch minulých.

Různorodost názorů a postojů je to, co Britské listy dělá Britskými listy. Jinak bychom mohli být i lidovými novinami...

Poznámka JČ: Já si naopak myslím, že by bylo absurdní, kdyby ekologická organizace měla zatajovat některá fakta či informace, jen proto, že by to snad mohlo urazit vládu či vedení podniku, které se o odstranění ekologických škod měly postarat dávno. Pokud má ekologická organizace důkazy o ekologickém znečištění nějaké firmy, kterou se snaží komusi prodat stát, je její povinností ve veřejném zájmu, aby poukázala na to, že toto ekologické znečištění právem povede k poklesu tržní hodnoty tohoto podniku. Bylo by absurdní zakazovat novinářům či občanským aktivistům, co nesmějí říkat...

Citace z knihy Petra Štěpánka o českých médích, která vychází tento týden. Ve čtvrtek 20. 2. 2003 v 15:00 hod. proběhne v Paláci knih Luxor křest a autogramiáda knihy. Kmotrem Ukradené televize má být přededa ODS Mirek Topolánek - a pak že existuje nějaká mediální nezávislost :)) KOŠ

Tajná zpráva z pražských demonstrací proti válce

Stydím se. Za své spoluobčany, kteří se bojí. Souhlasit i nesouhlasit. Souhlasit činem i nesouhlasit činem, nebo i slovem. Stydím se za ty, kteří se bojí si i něco myslet. Stydím se za ty spoluobčany, kteří věrni tradici českých veksláků jen čekají, co jim to hodí a jaký z toho pro ně bude prospěch. Nevidí, že někde jinde budou díky jejich pohodlnosti či zbabělosti umírat lidé, nezajímá je, že jejich talíř může být plný jen tehdy, když jej někdo jiný bude mít prázdný. Nezajímá je, že ona "demokracie" bude s přítomností cizí armády v Čechách zase o kousek menší. Neznají pojem demokracie, který si pletou s bezuzdným chaosem, neznají pojem solidarita, který je pro ně synonymem k "socialistickému" pojmu obohacení se na úkor těch druhých.

Pojem solidarita nechápou ani čeští odboráři, kteří dodnes netuší, proč by měli protestovat proti válce. Ti samí "odboráři" - pány Štěcha i Falbra nevyjímaje - nedávno nechali na holičkách své "soudruhy" z pražského Dopravního podniku, aniž se ze solidarity k nim připojili. Jedni odboráři nechali bez odporu zmlátit najatou ochrankou druhé odboráře a nevadilo jim to.

projev Gwendolyn Aubertové a Mirka Vodrážky >
Projev profesora Erazima Koháka >
Názor Miroslava Grebeníčka na válku v Iráku >

Miroslav Vodrážka: Dříve než Vám představím Gwendolyn Aubert, která bude hovořit za skupinu International Peace Marches International (Mezinárodní mírový pochod) sestávající především z Američanů žijících v Praze, chtěl bych v souvislosti s hrozícím válečným konfliktem jako feminista zdůraznit dvě důležité věci.

Za prvé, že "válka je mužská instituce - ostatně jako všechny instituce ve společnosti -- a jako taková je jednoduchým prodloužením koloniální politiky podmaňující si nejen ženskou kulturu, ale činí 'slabšími ' i jiné mužské nebo národní kultury." A že válečné konflikty plánují staří političtí harcovníci, realizují ji mladí muži, ale její následky a dlouhodobé důsledky musí nést právě ženy a děti.

Za druhé, když Václav pár dnů před koncem svého prezidentství nakvap podepsal proválečnou deklaraci, bylo to právě v době kdy nad Hradem ještě svítilo neonové srdce. Na druhé straně polokoule se ale už připravovaly stovky žen, aby ze svých nahých těl vytvořily obrovské srdce a uvnitř něho vlastními těly vepsali nápis NO WAR -- ŽÁDNOU VÁLKU ! Není to metafora o konci Havlovy politiky, která se vyznačuje politicky prázdným srdcem?

Naprosto odmítám politiku prezidenta Bushe a jeho petrolejářských a zbrojařských přátel. Odmítám jeho ekologickou nezodpovědnost, jeho sociální bezohlednost, jeho ekonomickou nehoráznost a jeho imperiální přístup k mezinárodním vztahům.

Jenže znám i jinou Ameriku, která krvácela za naši svobodu, byla útočištěm našim štvancům, zastánkyní našich lidských práv. Znám Ameriku prostých lidí, přímých a otevřených, Ameriku Marshallova plánu a hnutí za rovnoprávnost, Ameriku Martina Luthera Kinga, prezidentů Harryho Trumana a Jimmyho Cartera. Ti pro mě jsou tou nejvlastnější duší Ameriky, která vyznává víru ve svobodu a spravedlnost."

V posledních dnech vláda USA požádala spojence prostřednictvím NATO o další možnosti využití jejich území i o jejich vojenskou účast při okupaci Iráku.

Je nepochybné, že o přípravě války bylo rozhodnuto dříve, bez ohledu na rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1441 a činnost mise inspektorů, bez ohledu na vstřícná opatření vůči požadavkům OSN, která v této souvislosti podniká Irák. Je stále zřejmější, že připravovaná válka sleduje cíl vojensky kontrolovat strategickou oblast, získat ropu a ovládnout trhy. Jde zároveň o pokus vlády Spojených států amerických překlenout ekonomickou krizi a řešit vlastní problémy na cizí účet.

Mená ako Nepela či Sabovčík sú už dávno len pojmy vo svete krasokorčuľovania. Po nich akoby tento šport prestal na Slovensku, čo sa týka výsledkov na medzinárodnej scéne, existovať. Istým zadosťučinením nám mohlo byť aspoň Sabovčíkovo otvorenie posledných zimných olympijských hier. Susedná Česká republika zase akoby mala patent na dobré nápady a využitie korčuliarskeho potenciálu. U nás totiž nepatrí korčuľovanie medzi dobre platené športy, a tak ich človek robí skôr zo záujmu ako pre svoje finančné obohatenie sa. Ale vráťme sa na úvod. Boli to totiž práve Česi, ktorí sa rozhodli pre jedinečnú vec: urobiť muzikál na ľade.

Úplným a naprostým vítězstvím Dalibora Pecha skončil soudní spor o jeden 1 000 000 korun, ve kterém jej Vodárna Plzeň v roce 1999 žalovala za poškození jejího dobrého jména. Ihned po zahájení jednání totiž právní zástupce vodárny vzal celou žalobu zpět a na místě se i vzdal práva odvolání. Pech o vodárně tvrdí, že zveřejňuje zkreslené a nepravdivé informace o svém hospodaření a že v Plzni nezákonně předražuje vodné a stočné.

Na pomoc im možno prídu mierové zbory OSN, ktoré by sa mohli podieľať na odzbrojovaní. Projekt zatiaľ získal podporu desiatich z pätnástich členov BR vrátane troch stálych členov s právom veta. Podľa predsedu Valného zhromaždenia OSN (VZ) Jána Kavana predstavuje nový návrh dvere, ktorými možno dôjsť k mierovému riešeniu.

Ve Vietnamu nechtěli zákazníci CIA v Americe slyšet, co jim úřad sděloval. V Íránu byl CIA příliš krátkozraká na to, aby viděla pravdu a pochopila, co znamená pro budoucnost nebezpečí islámského fundamentalismu. Dnes shrneme informace o americkém angažmá ve Vietnamu.

Ano, je to možné! Válku je možné zastavit na náměstích a v ulicích.

67 % občanů odmítajících dobyvačnou válku plánovanou administrativou presidenta Bushe představuje takovou sílu, že ji žádná vláda ani parlament nemohou ignorovat. Přesněji řečeno, nemohou ji ignorovat, pokud svůj nesouhlas dáme dostatečně důrazně najevo.

Pokusím se nyní blíže objasnit, co mám na mysli. Zúčastnil jsme se jednoho místního zápasu s většinou obecního zastupitelstva, v němž šlo o investici za asi 60 milionů, která jako svůj vedlejší produkt měla výrazné zhoršení životního prostředí místních občanů. Velice lukrativní záležitost pro řadu bezprostředně zainteresovaných. Zpočátku se vše zdálo jednoduché a jelikož rozhodnutí bylo v rukou zastupitelů samých i nezvratné. Ostatně umí si nikdo představit účinnější motivaci, než jakou představují peníze? Místní občané byli v nevýhodné a jak se zdálo i v beznadějné situaci.

Dnes je vše právě naopak. Občané triumfují a zastupitelé jsou v beznadějné situaci.

Už samotný názov jednotky ochrany Slovenskej republiky v možnom preventívnom útoku na Irak vzbudzuje pochybnosti. A je ich veľa. Toľko, že dnešné medzinárodné spoločenstvo zažíva najťažšiu krízu po druhej svetovej vojne. Svet sa už nedá rozdeliť na bielu a čiernu stránku.

Všichni spolupracovníci časopisu na něm pracují ve veřejném zájmu zadarmo, případně ho dotují z vlastních zdrojů, někteří velmi podstatně. Finanční dary nám umožní dělat více práce ve veřejném zájmu s větším počtem spolupracovníků a profesionálněji.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.