Britský premiér Tony Blair otevřeně riskoval svou další politickou kariéru, když v sobotu znovu energicky argumentoval, že je z morálního hlediska důležité vést válku proti Iráku, a varoval mírové demonstranty, že "za následky bude nutno zaplatit krví", jestliže nyní prokáže Západ slabost.

Poprvé Tony Blair přiznal, že jeho premiérský úřad je ohrožen, pokud se mu nepodaří udržet se v čele státu během této politické bouře. Zdůraznil, že ustoupit nyní tváří v tvář hrozbě terorismu by znamenalo konec projektu Nové labouristické strany. Ve vášnivém projevu na jarní konferenci Labouristické strany ve skotském Glasgow zdůraznil britský premiér Tony Blair, že existují "silné morální důvody" proč svrhnout Saddáma Husajna silou. Přitom přiznal, že zbrojní inspektoři by měli dostat více času na další inspekce.

Blair konstatoval: "Na morální argumentaci proti válce existuje morální odpověď. Je to morální imperativ, že je nutno Saddáma odstranit. Není to důvodem, proč musíme jednat, musíme jednat podle mandátu OSN ohledně zbraní hromadného ničení. Ale je to důvod, proč, upřímně řečeno, musíme-li jednat, měli bychom tak činit s čistým svědomím.

Žádám demonstranty, aby to pochopili. Neusiluji o nepopularitu jako o odznak cti, ale někdy je to cenou, kterou je nutno zaplatit za úsilí vést a za osobní přesvěddčení". Dodal, že počká na další zprávu, která má být předložena OSN 28. února.

Blair ve svém projevu citoval ze dvou dopisů od iráckých exulantů, které dostal v sobotu ráno, a oba požadovaly vojenský zásah proti režimu Saddáma Husajna z humanitárních důvodů. Občas ve svém projevu Blair při řeči zaklopýtal, odchyloval se od připraveného textu, a varoval, že jestli bude důsledkem míru, že Saddám Husajn zůstane u moci a ponechá si zbraně hromadného ničení, "za důsledky se bude platit krví".

"Tyto oběti nebude nikdy vidět. Nikdy nebudou na našich televizních obrazovkách, aby inspirovaly miliony lidí k tomu, aby se vydaly do ulic. Avšak přesto ty oběti existují.

Zbavit svět Saddáma Husajna by bylo aktem lidskosti. Je nelidské nechat ho u moci. Proto nevylučuji vojenskou akci, pokud to bude nutné."

Blair připustil, že by ve válce zahynuli nevinní lidé, ale poukázal na to, že už nyní umírají stovky iráckých dětí na léčitelné nemoci a že by Irák mohl a měl být bohatou zemí.

Downing Street má nyní vážné obavy o osud Blairova premiérského úřadu i o osud Labouristické strany v důsledku jeho současné politiky.

Činitelé britské vlády konstatovali, že si jsou dobře vědomi, že kdyby nyní hlasovalo pět permanentních členů Rady bezpečnosti OSN, Británie a Spojené státy by byly poraženy.

Prezident Bush dále podporuje útok na Irák a činitelé britské vlády se obávají "katastrofického scénáře", kdyby se Bush rozhodl zaútočit na Irák sám a kdyby tím vtáhl Blaira do konfliktu, který britská veřejnost nepodporuje.

Blair se v Glasgow odchýlil od posledních tří stran svého připraveného projevu a spatra vášnivě hájil politiku své strany. Opakovaně hovořil o "nutnosti mít odvahu učinit to, co je obtížné" - z čehož bylo jasné, že jde nyní o mnoho.

Premiér Blair učinil celou řadu ústupků svým kritikům; už neopakoval zdiskreditovaná tvrzení o stycích mezi Saddámem Husajnem a al Qaedou, tvrdil namísto toho, že teroristické státy a terorismus jsou "dvojčaty chaosu" a spojuje jen obdobná touha destabilizovat Západ.

Blair zdůraznil, že demonstranti "zcela právem odmítají válku". Dodal, že "opravdu nechtěl" vyslat britské vojáky do války, do Kosova a do Afghánistánu, ale že to bylo nutné.

Nebudeme-li jednat teď, umožníme hrozbě, aby se "posilňovala a rostla z naší slabosti". Připomněl, jak Společnost národů v třicátých letech nezasáhla proti italské invazi do Habeše, což vedlo k druhé světové válce.

Jeden činitel britské vlády přiznal, že Blair ví, že se o možnostech jeho přežití či nepřežití jako premiéra nyní volně diskutuje v britském tisku. "Není imunní vůči tomu, co se každý den píše v novinách," řekl. "Ví, že pravý státnický postoj je však dělat to, co je správné, nikoliv jednat tak, aby se někomu zavděčil."