"Věřili jsme, že politická změna přinášející demokratický systém nastolí i v tomto směru zlepšení. Bohužel se tak nestalo a většina plastik ve veřejném prostoru je ještě horší než za totality. Oslovujeme Magistrát hlavního města Prahy, který považujeme spolu s úřady městských částí za tento stav zodpovědný," píše se v prohlášení, které podepsal profesor Milan Knížák a jeho dva odborní asistenti Jan Mach a Milan Perič.

Situaci ale lehce zkomplikovala sama předsedkyně Sdružení kritiků a teoretiků Vlasta Čiháková-Noshiro, když organizátorům odpověděla: "Vážení, promiňte, ale jde-li o akci celého ateliéru, postrádáme ve vaší výzvě ohodnocení betonové plastiky prof. Milana Knížáka ve veřejném prostoru před Veletržním palácem. Toto ohodnocení by mělo být předpokladem k protestu či demonstraci proti ostatním, níže jmenovaným sochařům, jinak je vaše výzva subjektivně podjatá".

Potíž ovšem je, že ze subjektivní podjatosti lze v oboru výtvarného umění v podstatě označit každého, kdo veřejně vystupuje. Subjektivně podjatá by musela být i sama Vlasta Čiháková, která se veřejně kriticky vyslovuje proti Nadaci Českého fondu umění a přitom s ní NČFU před časem nepodepsal další smlouvu na pronájem Mánesa. Podstatná je tedy z hlediska podjatosti vždy úroveň a kvalita argumentů.

Ta sice není v případě výzvy proti sochám příliš vyčerpávající, nicméně organizátoři mají na mnoha místech pravdu. Nejde totiž jen o Pomník obětem komunismu od Olbrama Zoubka, který je prý panoptikálním divadlem, které uráží důvod svého vzniku, ale i o další plastiky. Odstrašujícím příkladem oficiálně tolerovaného nevkusu je například sousoší od Anny Chromy, na Senovážném náměstí v Praze."Její sochy jsou kýče, se sklonem k latentní pornografii", píší výstižně v protestu.

Podle pořadatelů ani rádoby modernistický pomník bratří Čapků na Náměstí Míru od Pavla Opočenského nesplňuje umělecké a významové nároky na plastiku ve veřejném prostoru. Možná nevědí, že komise se původně chtěla i v tomto případě rozhodnout pro Olbrama Zoubka (!!!), avšak jedna členka poroty, která nechce být jmenována, tuto možnost zvrátila. Velmi diskutabilní je také umístění pomníku TGM na Hradčanském náměstí, kde prý politická hlediska zcela převálcovala profesionální parametry.

Organizátoři dodávají, že pokleslost nově instalovaných plastik podmiňuje pokleslost architektonických řešení v Praze a že v historicky cenné městské struktuře je průnik takovýchto pokleslých a kýčovitých artefaktů její totální degradací. Začátek demonstrace s průvodem je v úterý 18.2.2003 v 11.00 na Mariánském náměstí před budovou pražského magistrátu a celá akce skončí cca ve14.00 Na Újezdě, před Pomníkem obětem komunismu.