15. 2. 2003
Z pražské demonstrace: Válka není řešení, válka je problém"Přijal jsem vaše pozvání, abych se mohl postavit jednoznačně proti útočné válce, avšak zároveň na obhajobu té Ameriky, která mi čtyřicet let byla domovem.
Naprosto odmítám politiku prezidenta Bushe a jeho petrolejářských a zbrojařských přátel. Odmítám jeho ekologickou nezodpovědnost, jeho sociální bezohlednost, jeho ekonomickou nehoráznost a jeho imperiální přístup k mezinárodním vztahům. Jenže znám i jinou Ameriku, která krvácela za naši svobodu, byla útočištěm našim štvancům, zastánkyní našich lidských práv. Znám Ameriku prostých lidí, přímých a otevřených, Ameriku Marshallova plánu a hnutí za rovnoprávnost, Ameriku Martina Luthera Kinga, prezidentů Harryho Trumana a Jimmyho Cartera. Ti pro mě jsou tou nejvlastnější duší Ameriky, která vyznává víru ve svobodu a spravedlnost." |
"Když tu dnes protestuji proti úsilí Bushovy vlády o rozpoutání války za ropná pole, neprotestuji proti Americe, ani z nějakého "anti-amerikanismu." Protestuji proti politice Bushovy vlády ve jménu té pravé Ameriky, ve jménu amerických ideálů svobody a lidských práv. Válka v oblasti již dnes zoufale zbídačené dlouhým embargem by znamenala humanitární katastrofu pro miliony prostých lidí i pro všechno, co mají rádi. K rozpoutání tak hrůzné katastrofy by bylo třeba opravdu naléhavých důvodů, ne jen záminek. Dnešní americká vláda nabízí jen záminky, jako že Irák na svém odzbrojení spolupracuje sice plně, avšak ne dost dychtivě. Kvůli tomu mají padat bomby a umírat tisíce lidí? Dovídáme se, že Saddám Hussajn je ohavný diktátor. Nepochybně je. Jenže to jsou i četní spojenci Bushovy Ameriky. Někteří mají na svědomí genocidu. Od Saddáma se liší jen tím, že nemají ropu. Co zdůvodňuje útočnou válku právě v případě Iráku? Pokud Bushově vládě tolik záleží na demokracii, proč se o ni nezasadila v Kuwaitu a v Saudské Arábii? Proč podporuje vojenské diktatury v Latinské Americe -- a podporovala i Saddáma, ale teď je ochotná riskovat humanitární katastrofu? Šlo by v této válce o lidská práva -- nebo o ropu? Dovídáme se, že Saddám Hussajn by mohl do pěti let vyvinout zbraně hromadného ničení. Jenže Severní Korea je má už dnes. Mají je také Pakistan, Israel a India - a ostatně i Spojené státy. Saddám se tu liší jen ochotou odzbrojit pod dohledem inspektorů OSN. Co si vyžaduje útočnou válku právě v jeho případě? Ovšem, irácké střely mohou doletět někdy i o patnáct kilometrů dál, než povoluje resoluce Rad bezpečnosti. Jenže pokud bychom jednou stáli nad zničenými městy, kdybychom měli utěšovat plačící matku nad zabitým dítětem a plačící dítě nad mrtvou matkou -- a ve válkách jich bývá dost a dost -- stačilo by k čistému svědomí to, že Irák nespolupracoval dost dychtivě na svém odzbrojení? Imperiím takové záminky obvykle stačily -- Britům v jižní Africe, Rakušanům v Srbsku, nacistům v Rusku, Sovětům v Československu a Afganistanu, Rusům v Čečně. Jenže smyslem Spojených národů, původně americké iniciativy, bylo přece budovat svět, kde by jedna velmoc nemohla svévolně rozhodovat, jakou vládu má mít ta či ona malá země, tak jako Brežněv rozhodl o Československu. Pro odpovědnost tak hrůznou jako je moderní válka záminky nestačí. Ostatně obvykle nevystačily ani prostým Američanům. Američané se vzbouřili proti imperiální politice své vlády ve Vietnamu. Mnozí se bouří i dnes, ve jménu amerických ideálů spravedlnosti a svobody. Dnes neprotestujeme proti Američanům. Protestujeme s nimi, ve jménu amerických ideálů, proti zastáncům útočné války. Jsme Americe mnoho dlužni. Avšak vděčnost a věrnost Americe znamená věrnost tomu, co je na ní nejlepší -- a to není útočná válka. Takovou válku nemůžeme ospravedlnit. Nepodílejme se na ní! Žádejme svou vládu, aby se postavila s námi na stranu amerických demokratických ideálů proti mocenským ambicím Prezidenta Bushe. Jedna rozená Američanka, americká občanka a americká vlastenka mi tu stojí po boku. Předám jí závěrečné slovo." Dorothy Mills Koháková: "Drop Bush, not bombs!" [Svrhněte Bushe, ne bomby] |