|
29. 8. 2003
Vyváženost ČRo 6? |
MetodikaZ celkového počtu 557 veřejně činných osob, sledovaných trvale analytiky NEWTON IT, zaznamenala agentura 161 osob v prvním pololetí, 157 osob v druhém pololetí, o nichž se zmiňovali či s nimiž hovořili redaktoři pořadu ČRo 6 v období od 1. srpna 2002 do 21. srpna 2003. Přepisy pořadu pocházejí z archivu NEWTON IT, primární data jsou ze stejného zdroje. Tak vznikl první soubor osob, tvořících 100% zkoumaných výskytů v příspěvcích. Pro další, podrobné zkoumání jsme vypustili osoby z komunální politiky a zahraniční diplomaty - celkem 16 % osob - a ponechali pouze čtyři skupiny českých profesionálních politiků - 139 osob. Členy a tiskové mluvčí vlády či jednotlivých resortů (vždy v politické barvě ministra toho kterého resortu, neb předpokládáme elementární politickou loajalitu mluvčího ke svému šéfovi); předsedy či funkcionáře parlamentních stran a jejich mluvčí; poslance Parlamentu; senátory; pracovníky, spolupracovníky a přátele prezidenta (pod poněkud efemérním označením "Hrad"). Třídícím elementem pro nás byla příslušnost k politické straně. Hradu Václava Havla jsme vytvořili samostatnou politickou entitu, i když prezident sám ji tvoří z 93 %. Virtuální politické straně "Hrad" jsme dali reálný počet lidí, kteří za ni většinou hovoří - 10. Vznikla tak entita s 5 % "zastoupením" v modelu politického etalonu. Celý datový soubor jsme rozdělili na dvě části, aby bylo možno posuzovat vývoj pořadu. První datový soubor tak tvoří období od 1. 8. 2002, druhý od 1. 2. 2003. Tyto všechny osoby pro nás tvořily personální model výkonné politiky. Radily, komentátory, publicisty, plkaly, mediální politology a jiné novináře bez vlivu na realitu jsme neměřili, neboť jejich "onálepkování" by bylo ryze subjektivní a neonálepkování by vedlo ke stejnému zkreslení, kterého se dopustily agentury pro výzkum veřejného mínění před komunálními volbami a po nich. Nejmocnější stranou v zemi bezmocných se po vzoru Jakešovy KSČ stali nezávislí kandidáti, jejichž závislost se ale projevuje dnes a denně v praxi. S nataženou rukou chodí do parlamentu, zvláště na podzim. Moc jsou peníze a peníze jsou moc. Proto jsme za kritérium mocenské rovnováhy vzali rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně Parlamentu po posledních volbách. Tato komora totiž rozhoduje o ekonomice země, zde se sbíhají veškeré mocenské nitky, sem chodí na kobereček i premiér. Poslanecká sněmovna řeší rozpočet státu. Výhrady a omezení
Uvědomujeme si zároveň, že komplexní zkoumání celého vysílání, včetně kvalitativního, není v našich personálních ani ekonomických silách a jiná metodika není k dispozici. A i kdyby byla, postrádalo by to logiku. Suplovali bychom činnost Rady ČRo. Protože ona má za úkol kontrolovat dodržování zákona a podávat o tom zprávu - nejen koncesionářům, ale i poslancům. A i o ní či o řediteli Českého rozhlasu a plnění veřejné služby ze zákona rozhoduje v té úplně konečné fázi Poslanecká sněmovna. Rozhoduje o schválení každoroční zprávy i o personálním složení Rady ČRo. A konečně poslední důvod - pořad Názory a argumenty je jedím ze stěžejních pořadů ČRo 6 , je vlajkovou lodí její "analytické publicistiky"... Zjištění
Jelikož v jednom pořadu se o některé osobě hovořilo i vícekrát, liší se údaje "výskyt" a "osoby". Celkem bylo zkoumáno v I. pololetí 233 výskytů (13,4 %) 87 osob (54,1 %), v druhém pololetí v této kategorii skončilo 147 výskytů (7,2 %) 76 osob (47,2 %). Tato čísla ukazují, že polovina těch, jejichž jména padla ve vysílání, zazněla v desetině z celkového počtu výskytů. O vyváženosti nemůže být řeč. Pěstují se totiž elity.
Méně potěšitelný je už výsledek počtu lidí (I. pololetí 27 osob, což tvořilo tehdy 16,8 % ze 161 zmíněných, II. pololetí 37 osob, což je 23,6% z celkového počtu 157 politiků, o nichž pořad referoval), i když i zde se projevuje příznivý trend demokratizace pořadu. Velmi pozvolna... Stejně pozvolna se prosazují do vysílání jména komunistů, i když i zde je patrný posun k lepšímu příštímu...
Celý vzorek měl v prvním pololetí 1741, v druhém pololetí 2037 citací. Množství lidí s frekvencí 400+ 300+ či 200+ totiž vypovídá o radikálně se zužujícím hrdle, svědčícím o nedemokratičnosti komentátorů či jejich neznalosti politiky. Omílat stále dokola čtyři jména umí každý. Frekvence 100+ by se v období jednoho pololetí neměla prakticky objevit, anebo by měla zůstat maximálně v parametru 100 - 120. Nikoliv ale 150+ či 200+ za půl roku, což je prakticky denně. Tento počet bych osobně připustil v přípdě vyhlášení stanného práva či mimořádného stavu. Kolovrátek nikdo nemá rád. Radiopřijímač má vypínač, na to by redaktor neměl nikdy zapomínat. Kdysi dávno se vyprávěl vtip o Husákovi, Rudém právu, rozhlase, televizi a konzervě, kterou se bojí autor vtipu otevřít. 2,5 % osob obsadilo v uplynulém půlroce 35 % citací ve veřejnoprávním, tedy vyváženém pořadu ... To se dá nazvat pouze - okupací mediálního prostoru. Nikagda nězabudněm, bráťja zachvátčiki... Sumarizace
U jiné sumarizace - poměry zmíněných osob (včetně Hradu) - se ukazuje snaha o instinktivní nápravu do proporcí, daných etalonem. Počet výskytů v této kategorii je však stále nevyvážený ve prospěch US-DEU a ČSSD... V sumarizované podobě vyjde najevo také největší disproporce - trvalá ignorace pořadu vůči KSČM. Ignorace, nikoliv kritičnost k jednotlivým představitelům. Oproti tomu ČSSD je přímo pod drobnohledem Přitom se nedá říci, že by ČRo 6 sociální demokracii "fandila". Není to náhodou tedy tak, že jí příliš často "nemůže přijít na jméno" ???
Závěr
Nezazlívám (kupodivu) současnému vedení stanice či odpovědnému redaktorovi nevyváženost, i když ani výsledky této "letmé" analýzy nepřipouštějí mnoho odlišných výkladů. A to přesto, že analýza neoplývá výjimečnou přesností - primitivní klíč (příjmení politika) v sobě nezahrnuje například množství prostoru, který politik dostal, či kolik mu bylo věnováno komentátorem, členění na přímou řeč či komentář, kvalitativní ukazatele kladného či záporného hodnocení - minimálně třístupňovou, lépe pětistupňovou indexací. Vedení stanice či redaktoři nemohou za vše. Mohou ale za to, že nepožadují jakékoliv analytické nástroje jako zrcadlo, do kterého se každé ráno podívají. Neví o této nutnosti. Neví nic o duševní hygieně každodenního pohledu na vlastní podobu. Problém není jen v šéfredaktorovi stanice či v jeho nepoučitelných autorech, problém tkví v systému, který postrádá jakoukoliv racionální zpětnou vazbu. Neexistuje jakákoliv analytika, která by byla důsledná, s otevřenou metodikou i výsledky, permanentní, detailní. Neexistuje totiž žádná analytika. A tudíž nikdo nemůže nikomu nic vytknout a rozhodovací procesy jsou povětšinou instinktivní. Nebo žádné. Prvovýstupy jsou vždy problematické. Nikdo netuší, jak zkoumat "vyváženost". Nikdo netuší, jakou metodu použít, nikdo ani netuší, co se všehno dá v rámci "vyváženosti" zkoumat. Frekvenční analýza není jako jazykovědná metoda v mediálních kruzích vůbec známá, přitom dovoluje jak managementu, tak redakci samé učinit si rámcový obrázek dle základní propagandistické teze, pravící, že opakovaná lež se stává pravdou. V podrobné podobě umožňuje zjistit i to, o čem nechce zkoumaná osoba mluvit - podle rozdílu četnosti slov, slovních spojení či typických obratů oproti vzorku jinému či průměrné hodnotě za určité období. Podvědomí v tu chvíli pracuje proti nám. Stačí mít dostatečné množství textu. Frekvenční analýzu používají kryptoanalytici, zpravodajští analytici na dálkový psychoportrét protivníka, literární vědci při zkoumání vývoje jazyka, v modifikované podobě pak biologové a exobiologové, biochemici pro zjišťování výskytu organismů či projevů jejich činnosti, chemici při opakovaných analýzách složitých směsí. V reklamě ji využívají stratégové jako nejjednodušší metodu kontroly rozsáhlých reklamních operací, kde by podrobnější kvalitativní metody byly příliš náročné. Ve Spojených státech se tato metoda používá někdy při interní kontinuální analýze kampaní k volbám. V hudební dramaturgii je běžným nástrojem, dle kterého se zjišťují "hity" - poslouchanost skladeb. Vyhledávač Google ji používá k podrobným výzkumům a nastavování priorit své služby. Mohl jsem se mýlit a článek, který jste dočetli je "celý špatně". Možná jsem nepostupoval dostatečně "vědecky", možná jsem zjednodušil až příliš problém "vyváženosti" jen na jednu výseč - jména politiků. Možná jsem vyšel z nesprávné premisy mocenské pyramidy jako etalonu "vyváženosti". Možná... možná jsem neměl šťourat do vosího hnízda. Protože začíná hrozivě bzučet, zvláště ve vyšších patrech. Zazlívám totiž vedení Českého rozhlasu neprofesionalitu. Zazlívám mu, že nesleduje pořady vlastním analytickým útvarem, podřízeným přímo řediteli (a nikoliv pofidérnímu marketingu, který sice utratí ročně spoustu peněz, ale měřitelné výsledky jeho práce příliš vidět nejsou). Zazlívám vedení Českého rozhlasu, že nesleduje všechny stanice a všechny pořady. Že nenabaluje na podobné primární kvantitativní analýzy podrobnější metody kvalitativní. Protože by je mohly zajímat i tyto výsledky. Kterak se utrácejí peníze a vysílací čas. Dnes si může vedení Českého rozhlasu pouze myslet, že něco ví. To ovšem nic neznamená. Příště (co nejdříve) se vám pokusíme přinést ještě dle stejné metodiky analýzu Studia STOP, pak bychom vybrali z historie jednoho pořadu metodou "první pondělí v prvním měsíci, druhé úterý v druhém měsíci, třetí středa v třetím měsíci" sedm pořadů, u nichž bychom provedli dle možností podrobnou kvalitativní analýzu. Třeba na něco přijdeme. Třeba na to, jak vědět a ne si myslet. Data: archiv NEWTON IT, analýza: Britské listy ANALÝZA: ČRo 6 neví, pro koho vysílá ZDE | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Uvědomujeme si, že metodika průzkumu je nahodilá, uvědomujeme si že výzkum jednoho pořadu je nereprezentativní pro vysílání celé stanice. Frekvenční analýza postrádá zkoumání kvalitativní - neposuzuje nic víc než frekvenci výskytu jména politika té které strany. Nic neříká o tom, jak je tento politik redaktorem hodnocen. O hodnocení dvou "titánů" není ve vysílání ČRo 6 pochyb. Václavu Klausovi "pečení holubi do úst" nelétali a Miloš Zeman "na růžích ustláno" neměl. Opoziční smlouva procházela denodenní zdrcující kritikou - a prochází dodnes. O něčem však analýza přes své nepřesnosti vypovídá. Protože jak tvrdila jedna postarší holywoodská herečka, je jedno, jak o vás mluví, hlavně když o vás mluví... Reklamní kampaně na prací prášky či vložky tyto zákonitosti znají.
V první etapě hledání logiky v datech jsme rozčlenili celkový výskyt jmen na čtyři skupiny: Výskyt v četnosti 1-4 za půl roku tvoří náhodné zmínky, nevybočující z průměrného "šumu" a postihující většinou věcnou problematiku spojenou s tím kterým politikem. Pro tuto skupinu "opomíjených, nikoliv odmítaných" je frekvence natolik malá, že praktický význam postrádá. Ale přesto i v tomto souboru se projevují odchylky od etalonu. Výrazně v prvním pololetí převažuje ODS na úkor KSČM a ČSSD. Favorizovaný se dlouhodobě jeví pouze konglomerát stran "čtyřkoalice", zejména Unie svobody-DEU. Oproti provní polovině zkoumaného období se převaha výskytu ODS v dalším období zmírnila. Stýskat by si mohli vytrvale pouze komunisté, jejichž lidé a jejich témata mají na ČRo "vstup zakázán". 
Minorizování pozice KSČM na úkor ODS a zejména liberální US-DEU je ve skupině náhodného výskytu 1-4 frekvence za samostatně sledované pololetí pravděpodobně jediný poznatek, vybočující z možné tolerance, dané událostmi všedního dne. Současně je vidět, jak postupně zastiňují jména politiků ČSSD a US-DEU stále slábnoucího koaličního partnera, u něhož se projevuje ve větší míře "demokratický centralismus" - hovoří pouze někteří z některých. Vzhledem k preferencím US-DEU se frekvence výskytu jeví jako pokus o "záchrannou operaci". 
V druhé skupině skončily výskyty s četností 5-19. Tato skupina obsahuje v I. pololetí 27 osob(16,7%) , v II. pololetí 37 (23,6%) nepreferovaných, ale rutinně připouštěných politiků, kerří nevynikají kontroverzností či jinou mediální proslulostí. Dalo by se říci - průměrný prací prášek. Jiný už je ale výsledek. Do průměru má daleko. Jazýček vah se vychýlil opět - ale kupodivu na druhou stranu. Jednoznačné preference pro konglomerát US-DEU stále vévodí nevyváženosti, v této kategorii přibyla ale nevyváženost opačná. Frekvence výskytu jmen politiků nejsilnější vládní strany - ČSSD výrazně převyšuje sílu této strany ve Sněmovně na úkor opoziční ODS... Je potěšitelné, že preference věnované frekvenci politiků US-DEU se zmenšily z 26% na 14%, do očekávaných 5% (etalon, daný 10 poslanci v dvousetčlenném parlamentu) jim hodně zbývá... Nicméně trend je pozitivní a je pozitivní i vůči komunistům.
Polovina sociálních demokratů, to je buď vlnka Lidového domu, nebo naopak silná zaujatost vůči 9 (14) politikům ČSSD. Naštěstí kvalitativním výzkumem se v této chvíli nezbýváme. Čím menší vzorek osob (v I. pololetí 18, ve druhém 30 osob), tím zkreslenější výsledky oproti etalonu. Zde se již projevují naplno osobní preference jednotlivých autorů pořadu. Tady je již markantní orientace na špičky lidovců. A zde se projevují už témata vlády, respektive jednotlivých resortů. Biti jsou tentokráte komunisté, z nichž se do této kategorie probojoval pouze Miloslav Ransdorf s 20 výskyty, a "bůh rudého zla" Miroslav Grebeníček s 39 výskyty svého jména. A to pouze v druhé půli období, kdy embargo už částečně povolilo. Paradoxně v této kategorii se borci US-DEU hledají těžko a tak Petr Mareš - vicepremiér pro vědu výzkum a "lidské zdroje" zůstal osamocen (13, 27), a to pouze v druhé půli období. "Mediální mág" Vladimír Mlynář do této kategorie neprošel (7, 5 výskytů)... První polovina období byla věnována zejména Haně Marvanové a Ivanu Pilipovi - rozpadu Koalice, krizi rozpočtového hlasování a neveselým vyhlídkám na budoucnost Unie svobody. Snaha minorizovat opozici je patrná i z malého počtu výskytů i lidí v první půli období.
Poslední je kategorie "titánů" a do ní se probojovali pouze čtyři politici. Oba prezidenti a oba premiéři. Právě zaujatost, až umanutost vrcholkem mocenské pyramidy, "osobnostmi" vypovídá o schematičnosti a nevěcnosti komentářů, protože ani Miloš Zeman, ani Václav Klaus své strany neřídili do té míry autoritativně a autokraticky, aby si podobnou pozornost zasloužili. Prezident Havel je už důchodce a v ČRo 6 na něj vzpomínají dodnes. Stejně jako na Miloše Zemana, objímajícího dnes celou Vysočinu... Zajímavé je pořadí "osobností".
Tristní situace však nastává, když začneme data sdružovat při použití těch nejobecnějších kritérií - výběr všech výskytů rozdělený na koalici a opozici (bez Hradu). Tehdy nerovnováha vynikne ve všech sledovaných parametrech - u výskytu osob i u četnosti citací.
Na obrázku vidíte část tabulky s primárními daty, ze které jsme vycházeli. Sloupce jsou osoby, řádky reprezentují dny. V polích je číslo, které označuje počet zmínek v pořadu. Pro přehlednost jsme si jednotlivá pole obarvili. Ukázka je z prvního sledovaného pololetí - od 1. 8. 2002 do 31. 1. 2003. Detail ukazuje období poloviny září 2002 - zájem redakce o Hanu Marvanovou, Jana Kavana a Ivan Pilipa. Šipku dole označují místa výskytu "titánů" - Miloše Zemana, Stanislava Grosse, Václava Havla, Václava Klause a Vladimíra Špidly.
