11. 11. 2003
Lze měřit počet andělů na špičce nože?Na podobnou otázku ve slušivém postmoderně mediálním oblečku se pokoušeli odpovědět teoretici, dozorci, analytici, praktici a kecalové všeho druhu, včetně mne. Server Česká média uspořádal spolu s Českým rozhlasem 6, Vysokou školou J. A. Komenského Praha a uskupením Media Observatory ČR diskusní podvečer na téma LZE MĚŘIT NESTRANNOST (ZPRAVODAJSTVÍ)? Výsledek debaty se dal předvídat předem, i když se všichni snažili dělat, jako kdyby právě objevovali Ameriku. Výsledek odpovídající českým médiím... Zvukový záznam [MP3 12kHz mono 2:30:00 17,6 MB] DOWNLOAD |
Analytik Libor Mihalka (InnoVatio) tvrdil poměrně málo asertivně, že nestrannost je měřitelná, a snažil se řediteli zpravodajství TV NOVA vnutit jednu analýzu dokazující prohřešky jeho stanice, Zdeněk Šámal (Česká televize), Jiří Závozda (TV Prima), Martin Ondráček (TV Nova) se tvářili jako hoši od Bobří řeky, chválili sami sebe (proč ne, když je nikdo v sále nechválil) a novopečený radní Václav Žák (RRTV) se snažil vyučovat přítomné z profesních pravidel BBC a z historie českého mediálního dvorečku. "Na počátku 90. let došlo k selhání českých médií, která si myslela, že budou pomáhat budovat kapitalismus," tvrdil na počátku Žák a polemizovat s ním nešlo. Ivan Jemelka z Českých médií raději celý pořad pro jistotu promlčel a Radko Kubičko z ČRo 6 v roli moderátora propadl. Návodné a manipulativní otázky, které kladl diskutujícím, významové posuny při "převyprávění" předchozích příspěvků, snaha dotlačit diskutující co nejblíže svému vlasnímu názoru z něj dělala nikoliv moderátora, ale zaujatého účinkujícího. V této roli ale nebyl... "Nově bývá vytýkáno, že ty jejich experti často mají shodný názor jako politická strana, třeba ODS," uvedl Kubičko. "To je docela tvrdý, já tento pocit nemám. Řekněte mi kteří, a já se na to podívám," opáčil Ondráček a pak už jen poslouchal, jak to Kubičko vlastně myslel. Libor Mihalka musel jako analytik, zvyklý racionalitě a exaktnosti, trpět. Nedivil bych se mu, neboť jsem trpěl také - diletantismem, se kterým se diskuse vedla odnikud nikam. Co mne překvapilo nejvíce, bylo sdělení šéfa nováckého zpravodajství Martina Ondráčka o tom, že zpravodajství je součástí zábavy. Pro Novu typické, pro ostatní mohlo být motivem k polemice. Šámal v ní ale propadl, neboť nedokázal energicky polemizovat s nováckou demagogií infotainmentu. Ani nemohl, neboť profesní slepota a snaha po nováckém koláči je v České televizi lokální strategií - nejen celé "ótéenky", ale i celé dramaturgie. Soutěž na sousedově hřišti (soutěžení v komerčních a reklamních kritériích - sledovanosti - bez ohledu na veřejnou službu a poslání televize veřejné služby ze zákona) je zábava dramaturgů, která vyprazdňuje poslání České televize a sbližuje ji s televizemi komerčními. Výsledkem je logická úvaha zcela v duchu Železného demagogie, proč má divák platit koncesionářský poplatek za něco, co mu komerční televize dává zdarma. Česká televize tím, že přistoupila na hru reklamního trhu bez pravidel, se připravila o jedinou komparativní výhodu, kterou měla. Nedokázala čelit tvrdému nástupu v začátcích komerční televize NOVA dramaturgickou odlišností a zajímavostí, nedokázala to ani investiční mohutností. Místo toho se začala snažit Novu kopírovat. A zatímco komerční televize ve spojení se zadavateli reklamy získaly většinu příjmů z reklamy - virtuálního kolotoče prestižní spotřeby, zachraňujícího "značkovým" zbožím a "značkovými" lidmi současný kapitalismus, Česká televize se utápěla v politikaření, intrikách a dramaturgické bezradnosti za situace, kdy nebyl nikdo schopen definovat pojem veřejné služby a ustavit pevné instituce, které by na toto zvláštní plnění dané zákonem dohlédly. Namísto toho v ní vládly a mnohde ještě vládnou mafie napojené na PR struktury. Druhou šanci po deseti letech má Česká televize nyní. Komerční stanice si neví rady s digitalizací a pletou si interaktivní vysílání s interaktivitou diváckého zapojení do gamblerství SUPERMILIONÁŘŮ a podobných příšerností. To je první komparativní výhoda. Neznalost moderních technologií a neschopnost naplnit je obsahem o jiné kvalitě. Druhá tkví v tom, že komerční média si neumějí poradit kreativně s novými technologiemi a internetem jako médiem pro mladé a přitom poznání hledající diváky. Nechápou na prahu znalostní společnosti možnosti a potřeby interaktivního, permanentního distančního vzdělávání a možnou roli televize v něm. Třetí komparativní výhodou je možnost přijmout odpovědnost za vlastnictví a provozování nejen vysílacího multiplexu, ale celé digitální přenosové trasy, jejíž kapacita nejenže bude dostačovat pro média veřejné služby, ale část pásma se dá i pronajímat komerčním subjektům a mít z toho příjem, tolik potřebný pro další rozvoj. Namísto intenzivního a logického lobbingu ve sněmovně se někteří méně inteligentní dramaturgové a redaktoři snaží vyvolat konflikty a opět destabilizovat televizi pod otřepanou záminkou "ochrany demokracie". Přitom Parlament by mohl umožnit České televizi,. Českému rozhlasu a České tiskové kanceláři postupnou fúzi a mohl by poskytnout nově vzniklé multimediální společnosti veřejné služby nejen navýšení koncsionářských poplatků na zvýšené náklady, související se zvýšenými požadavky na obsah - programovou nabídku, ale i přímou účelovou finanční injekci na zajištění hardware - výstavby a provozování jednoho přenosového a dvou vysílacích multiplexů, datových linek, serverů pro digitální datová skladiště a další nutné zařízení pro profesionální zvládnutí technologického skoku. Protože podinvestovaná média, jejichž majitelé potřebují odčerpat z nich zisk a nikoliv jej vkládat do drahých technologií, nemají dostatek investic, které má či může mít stát na posílení pozice médií veřejné služby - služby pro své občany, pro své voliče... Namísto toho si nechává Česká televize vsugerovávat planou diskusi o nezávislosti a demokracii, jako kdyby nevěděla, že závislá je. Na státu a jeho strukturách, které ji buď pošlou ke dnu a dohodnou se s médii komerčními, a nebo z ní učiní lídra mediálního trhu. Pokud na to ještě má... Autor nehodlal psát reportáž či dokonce přepisovat celou diskuzi, jejíž znění bude zajisté věrně přepsáno pracovníky serveru Česká média, kde je i "zpravodajství" (střípky polemiky) o tomto večeru. Zdroj zvukového záznamu ČRo/ČM |
Media Tenor - obsahové analýzy médií | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
11. 11. 2003 | Lze měřit počet andělů na špičce nože? | Štěpán Kotrba | |
17. 6. 2003 | Media Tenor analyzuje televizní politickou diskusi | Iveta Havlíčková | |
29. 4. 2003 | Česká média si umějí vybrat (co se jim hodí) | ||
28. 11. 2002 | Dopis předsedovi Rady ČT Mrzenovi | Jiří Balvín | |
21. 11. 2002 | InnoVatio: O bezpečnost summitu NATO se média zajímají více než o jeho program | ||
11. 11. 2002 | Média veřejné služby: "intelektuálové" hledali smysl své další existence | Štěpán Kotrba | |
27. 3. 2002 | Milan Šíma, ČT: "Desetkrát položená otázka by diváky nebavila" | ||
27. 3. 2002 | Roman Bradáč, ČT: "Vazba mezi CIA a bin Ladenem je neprokázána" | ||
6. 11. 2001 | Cena udělená zpravodajství ČT: nebyla mezinárodní a byla za variabilitu | Libor Mihalka, Jan Čulík | |
2. 11. 2001 | Cena pro ČT a MfD: za "různorodost novinářské práce" v kategorii "Kdo ovlivňuje koho" | Jan Čulík, Štěpán Kotrba |