• Podle výzkumů volebních preferencí je rozdíl v počtu hlasů pro Občanskou demokratickou stranu a Českou stranou sociálně demokratickou malý. Pohybuje se kolem pěti procent, což je množství, které lze v závěru kampaně odbourat či zvětšit.
• Informace od jednotlivých agentur pro výzkumy veřejného mínění se dramaticky liší. Navíc si každý vzpomene na minulé volby, kdy se agentury do volebního výsledku netrefily.
• Stále narůstá počet těch, kdo se neúčastní voleb. S poklesem či růstem účasti se ale mění poměry volebních zisků jednotlivých stran. V této chvíli lze dokonce mluvit o tom, že demokracie v Česku -- ale i na Slovensku a v jiných postsocialistických zemích -- prochází krizí: stále více lidí se domnívá, že jejich účast ve volbách nemůže nic ovlivnit. Tuto skutečnost znázorňuje tabulka číslo 1.

Tabulka č. 1: Volební účast v České republice

(údaje v procentech oprávněných voličů)

	1990	1992	1994	1996	1998	2000	2002	2004
Poslanecká sněmovna	96,78	85,07	-	76,41	74,03	-	58,00	-
Senát 1. kolo	-	-	-	35,03	42,37	33,72	24,10	28,97
Senát 2. kolo	-	-	-	30,63	20,36	21,56	32,55	18,41
kraje	-	-	-	-	-	33,64	-	29,62
místní volby	-	-	60,68	-	45,02	-	43,39	-
Evropský parlament	-	-		-	-	-	-	28,32

Poznámka: V letech 1990 a 1992 se jednalo o volby do České národní rady.

Pramen: Krejčí, Oskar: Nová kniha o volbách. Praha: Professional Publishing 2006, s. 433.

Věcný základ neurčitosti volebního výsledku, a tím i nejistoty ovládající českou politiku, pomohla týdeníku Ekonom a internetovému portálu iHned prozkoumat agentura Factum Invenio. Obrátili jsme se na ni, aby provedla exkluzivně pro náš časopis šetření volebního chování. Proběhlo koncem dubna a odpovídalo v něm 956 respondentů. Šlo o reprezentativní vzorek vybraný podle obvyklých pravidel -- nad 18 let, podle proporčního zastoupení pohlaví, věku, úrovně dosaženého vzdělání, velikosti místa bydliště a regionu. Otázky směřovaly k vysvětlení obtíží při předvídání výsledku voleb.

Jedním ze základních zdrojů neurčitosti volebního výsledku je to, že stejní lidé hlasují v jednotlivých volbách odlišně. Mění své favority, přebíhají od jednoho partajního praporu k druhému, nebo nakonec přestanou chodit k volbám vůbec. Náš výzkum odhalil, že více než polovina oprávněných voličů, kteří se už voleb zúčastnili, alespoň jednou změnila svou preferovanou stranu či tak hodlá učinit v současných volbách (graf číslo 1).

Graf č. 1

Pramen: Závěrečná zpráva Factum Invenio

Předpovědi komplikuje také neúčast ve volbách. Výzkum ukázal, že pouze třetina současných oprávněných voličů se zúčastnila více než třikrát voleb do Poslanecké sněmovny. Pozoruhodné je, že v případě věkové skupiny nad 32 let - tedy u těch, kdo měli tu příležitost - byla deklarována pravidelná účast pouze u necelé poloviny oprávněných voličů (45,4 %). Toto množství naznačuje, že složení skupiny, která nechodí k volebním urnám, se průběžně mění.

Výzkum potvrdil známou pravdu, že nejvěrnější voliče mají komunistická strana a lidová strana: pravidelnou volební účast deklaruje 69,5 % příznivců KSČM a 56,3 % přívrženců KDU-ČSL (tabulka číslo 2). Téměř tři čtvrtiny příznivců KSČM a KDU-ČSL volily vždy tutéž stranu, a toto rozhodnutí nehodlají změnit ani nyní. Skutečnost, že komunisté a lidovci mají nejvěrnější voliče, částečně souvisí s rodinou tradicí. Příznivci uvedených dvou stran uváděli jako důvod svého výběru preferované strany rodinou tradici nejčastěji: v případě KSČM to bylo 50,6 % dotázaných a u KDU-ČSL dokonce 53,7 %.

Tabulka č. 2: Účast ve volbách podle současných volebních preferencí
(sloupcová %)

	ODS	ČSSD	KSČM	KDU-ČSL	SZ
Ani jednou	14,2	1,3	3,3	10,1	23,0
Jednou	11,0	11,0	4,1	0,0	17,9
Dvakrát	17,6	19,6	7,3	11,0	18,6
Třikrát	16,4	18,6	9,5	14,8	16,2
Víckrát	36,7	44,0	69,5	56,3	21,1
Neví	4,1	5,5	6,2	7,8	3,2

Pramen: Závěrečná zpráva Factum Invenio

Naopak relativně vysoká je přelétavost příznivců Strany zelených, což potvrzuje předpoklady o nepříliš pevném voličském základě této strany. Příznačné také je, že je to právě tato strana, která významně oslovuje prvovoliče (23,0 %), tedy ty občany, kteří jdou prvně k volbám. Pozoruhodné je, jak málo prvovoličů dokáží získat levicové strany, tedy ČSSD a KSČM. Z těchto dvou stran se daří komunistům oslovovat prvovoliče výrazně lépe než sociálním demokratům. Také tento údaj můžete vyčíst z tabulky číslo 2, neboť skrývá i věkové složení voličské základny jednotlivých stran.

Proč voliči mění své favority? Téměř polovina z těch, kdo již preferovanou stranu alespoň jednou změnili, uvedla, že předchozí strana je zklamala. Druhým nejčastějším důvodem změny stranické preference bylo to, že se objevila jiná strana, která těmto voličům lépe vyhovuje (graf číslo 2).

Graf č. 2

Pramen: Závěrečná zpráva Factum Invenio

Výzkum agentury Factum Invenio umožňuje lépe pochopit volební základny jednotlivých stran:

ČSSD - Ze skupiny těch, kdo přeběhli k sociální demokracii, celých 43,0 % uvádí, že je předchozí strana zklamala. Dostali se tedy k ČSSD cestou negativního výběru. Pozitivní výběr najdeme u dalších 32,4 % dotázaných, kterým teď ČSSD vyhovuje více než předcházející strana. Ze zaniklých stran vytěžila mnohem méně, jako důvod přechodu k sociální demokracii to deklaruje 8,3 % dotázaných ze skupiny fluktuujících. Dalších 12,0 % uvádělo jiný důvod.

ODS -- Větší procento zklamaných z předchozí volby najdeme u nových voličů ODS (49,4%). Pozitivní volba je zde nižší (24,7 %). Více než ČSSD dokázala ODS získat ze zániku jiných stran (13,9 %). Dalších 6,7 % nových voličů deklaruje jiný důvod. Ukazuje se, že ODS získala zpět své dominantní postavení na pravé straně politické scény po krachu projektu Čtyřkoalice a rozpadu voličské základny ODA a US.

KSČM -- Nejvíce zklamaných z předchozí volby najdeme u nových voličů KSČM (58,2 %). Dalším 18,9 % komunistická strana více vyhovuje než strana, pro kterou hlasovali dříve. Je zřejmé, že KSČM dokázala poměrně úspěšně nasbírat hlasy lidí zklamaných z polistopadového vývoje politické scény. Zvláštní je, že také tady se našlo 10,4 % dotázaných, kteří jako důvod přechodu ke komunistické straně uvádějí, že dříve preferovaná strana zanikla. Asi 12,5 % pro to mělo jiný důvod.

KDU-ČSL -- Mezi novými voliči KDU-ČSL je 40,3 % zklamaných. Stejný počet nových přívrženců (40,3 %) našlo v KDU-ČSL lepšího reprezentanta. Méně je těch ze skupiny voličů v pohybu, kdo tu zakotvili po zániku preferované strany (8,3 %) nebo mělo jiný důvod (8,4 %).

SZ -- Největší podíl pozitivního výběru najdeme u nového voličstva Strany zelených, neboť tady více než polovina (51,1 %) uvádí jako důvod změny své přízně to, že se objevila jiná strana, která jim lépe vyhovuje. Ze zklamaných tu mají 31,5 %, po zaniklých zdědili 4,5 %, jiný důvod mělo 12,9 %.

Z celého výzkumu je zřejmé, že voliči poměrně snadno mění své favority. Tato skutečnost je výraznější, než ukazují volební výsledky, neboť pohyb se děje mezi všemi volebními tábory. To znamená, že se část těchto přesunů vzájemně »vynuluje«, skryje se ve vzájemné výměně. Je tedy vidět, že své malé identifikaci se stranou dávají voliči průchod v podobě změny stranické vlajky mnohem častěji, než se doposud zdálo.

Kolik lidí chová sympatie k více než jedné politické straně? To byla další otázka, na kterou se průzkum snažil odpovědět v souvislosti s hledáním hranic malé identifikace voličů s preferovanou stranou. Agentura Factum Invenio používá k měření rozšířených sympatií vlastní originální index, zvaný Mutual Affiliation Index (MAI). Pro každou dvojici stran se tak zjišťuje podíl potenciálních voličů, kterým jsou obě strany blízké. Index je vyjádřen v rozpětí od 0 (nenajde se nikdo takový) až po 100 bodů (všichni mají rádi obě strany). Výsledky znázorňuje tabulka číslo 3.

Tabulka č. 3: Vzájemný afilační index

Pramen: Závěrečná zpráva Factum Invenio

Zjištění jsou skutečně překvapivá. "Doslova nás fascinovala míra afilace ODS a ČSSD," říká Jan Herzmann, ředitel agentury Factum Invenio. "Netušili jsme, pro jak velkou část lidí může být relativně snadné přejít z jednoho tábora do druhého, přes hranici oddělující levici a pravici."

Pravdou je, že potenciální přelétavost voličů mezi ODS a ČSSD je přibližně stejná, jako přelétavost uvnitř pravice (tedy ODS a KDU-ČSL) či levice (tedy ČSSD a KSČM).

A pozoruhodným zjištěním není konec. Nejvyšší hodnota MAI byla zjištěna v případě příznivců ODS a Strany zelených. Ale hned druhý nejtěsnější je vztah mezi příznivci ČSSD a Strany zelených. To dokazuje, že Strana zelených je vnímána jako alternativní volba jak pro příznivce pravice, tak pro přívržence levice. Ideologická nečitelnost Strany zelených byla potvrzena i z tohoto zorného úhlu.

Naopak nejnižší hodnota MAI je patrná u příznivců následujících dvojic stran: ODS versus KSČM, dále KDU-ČSL versus KSČM, a také Strana zelených versus KSČM. Znovu se potvrdilo, že KSČM je málo přijatelná jako alternativa pro příznivce těchto tří stran. Za pozornost stojí, že odmítnutí KSČM voliči pravicových stran rozhodně není absolutní. Tabulku také můžeme číst i tak, že KSČM je negativní volbou vůči politice každé z těchto stran, což komunistické straně navyšuje přízeň.

Jaké jsou vlastně důvody, které voliče vedou k výběru nějaké strany? Výzkum potvrdil to, co signalizují prakticky všechny výzkumy z předcházejících voleb: Jako nejčastější důvod příklonu k preferované politické straně je uváděn program dané strany. Jak shrnuje graf číslo 3, podle programu se letos údajně rozhodlo 74,4 % respondentů. Je tu zřejmý určitý pohyb. Výzkum z roku 1992, při volbách do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, zaznamenal, že v České republice se tak tenkrát rozhodovalo 95 % dotázaných.

Graf č. 3

Pramen: Závěrečná zpráva Factum Invenio

Stále tak zůstává velká naděje pro strany, které ve volební kampani vsadily na racionalitu voliče a soustředily se především na prezentaci svého programu. Letos to bylo charakteristické především pro ODS s její Modrou šancí. Podrobnější pohled však ukazuje, že mnozí respondenti pouze předstírají snahu něčemu porozumět.

Předně, politické strany, koalice a hnutí, které kandidují ve volbách, na své programy spotřebovaly stovky hustě potištěných stran. To je příliš rozsáhlý text na to, aby jej průměrně angažovaný občan skutečně přečetl. Dalším velkým problémem uvedených programů je jejich skutečný obsah -- zpravidla literárně zpracovaná hesla, ze kterých nelze vyčíst, jak jsou proklamované cíle materiálně zabezpečeny a jaká je jejich věcná a časová hierarchie - co dřív, čeho víc. Pak ale není o čem rozhodovat.

Z uvedených údajů se nabízí jediný možný závěr: pokud se volič skutečně rozhodoval pro strany podle volebních programů, ještě předtím si vybíral program, podle kterého se chtěl rozhodnout.

Úsudku podle programu tak předchází úsudek o tom, který program číst. Rozhodování podle programu předchází ideologický předsudek: přečteme si program, než jdeme hlasovat, ale pro favorita se rozhodujeme ještě dřív, než začneme číst. Logické hodnocení -- bylo-li jaké -- tak vychází z ideologického axiómu.

Navíc stranického favorita prostřednictvím programu většinou vybírají jen kmenoví či tradiční voliči strany. To jsou takoví příznivci stran, kteří jsou rozhodnuti pro vybranou stranu hlasovat bez ohledu na kampaň a často i nezávisle na její aktuální konkrétní politice a představitelích. Podle dřívějšího výzkumu CVVM, v roce 2002 představovala tato skupina 64 % dotázaných. Bitva se vede o ten zbytek.

V této souvislosti se nabízí otázka, jak volební rozhodování ovlivňují ekonomické výsledky země. Nejsou to pouze vládní strany, které tvrdí, že se této zemi ekonomicky daří. Také tabulky Eurostatu uvádějí, že od roku 1996 zaznamenala Česká republika v loňském roce největší růst HDP, nejvyšší produktivitu práce, nejvyšší příjmy zaměstnanců či nejvyšší výdaje domácností. A přesto mají tři vládní strany podle výzkumů volebních preferencí menší prestiž než strany opoziční -- a především ODS stále vede před ČSSD. Výzkum, který agentura Factum Invenio prováděla pro týdeník Ekonom (o jeho první části jsme informovali minulém čísle), byl příležitostí zeptat se, proč tomu tak je.

Zvláštní baterie otázek výzkumu měla za cíl zjistit, do jaké míry se voliči rozhodují podle ekonomické situace. Na přímou otázku, zda je růst ekonomiky důvodem k volbě některé ze stran vládní koalice, pouze 15,4 % dotázaných odpovědělo, že je to vážný důvod. Dalších 26,4 % připustilo, že možná přihlédne k růstu ekonomiky při svém rozhodování o osudu stran vládní koalice. Na první pohled tedy jen 41,8 % dotázaných připustilo, že jejich hlasování ovlivní ekonomický růst (viz graf číslo 4). Pro zajímavost: jenom 3,4 % nezaměstnaných rozhodně pokládá dobrý stav ekonomiky za důvod dát svůj hlas pro nějakou stranu vládní kolice, zatímco v příjmové skupině nad 40 tisíc měsíčně tento důvod uvedlo 17,5 % dotázaných. Jako důvod hlasování pro některou stranu vládní kolice uvedlo dobrý stav ekonomiky 25,1 % dotázaných Pražanů, ale v Karlovarském kraji to bylo 61,4 % respondentů.

Graf č. 4

Pramen: Závěrečná zpráva Factum Invenio

Z tabulky číslo 4 vyplývá, že nejčastěji jako důvod svého rozhodnutí volit stranu vládní koalice uváděli růst ekonomiky příznivci ČSSD. V součtu těch, kdo uváděli ekonomický růst buď jako vážný nebo jako možný důvod, se jedná o 71,9 % dotázaných. Málo takovýchto přívrženců nemá ani KDU-ČSL: 59,7 %. Z parlamentních opozičních stran nejméně příznivců má tato volební motivace ODS - 36,7 %, u KSČM to je 37,7 %. Téměř imunní vůči argumentu týkajícího se vztahu ekonomického růstu a vládní koalice jsou voliči Strany zelených -- pouze 28,3 % z nich je ochotno brát při výběru volební strany do úvahy problematiku ekonomického růstu.

Tabulka č. 4: Vliv růstu ekonomiky na volbu strany vládní koalice podle současných volebních preferencí
sloupcová %

Pramen: Závěrečná zpráva Factum Invenio

Z těchto údajů by se dalo odvodit, že většina příznivců ČSSD a KDU-ČSL bere při svém rozhodování v úvahu ekonomický růst, zatímco většina přívrženců ODS, KSČM a Strany zelených nikoli. Jenže tak jednoduché to není. Při neutrálně položené otázce, týkající se důvodů, pro které si voliči vybírají své favority, byla odpověď poněkud jiná. Jak ukazuje tabulka číslo 5, větší část přívrženců všech zmíněných politických stran uváděla, že preferované strany vybírá mimo jiné podle celkové ekonomické situace země.

Tabulka č. 5: Důvody příklonu voličů ke svým stranám podle současných volebních preferencí
údaje v %, součet odpovědí "rozhodně ano" a "spíše ano"

Pramen: Závěrečná zpráva Factum Invenio

Když přívrženci jednotlivých stran uvádějí jako důvod své volební motivace ekonomickou situaci, je jejich pořadí velmi podobné jako u předcházející otázky -- jenom KSČM a KDU-ČSL si prohodily místo --, ale podstatné je množství. Například v případě přívrženců ODS pouze 36,7 % dotázaných uvádělo, že růst ekonomiky by měl být důvodem při výběru některé ze stran vládní koalice, ovšem ekonomickou situaci jako důvod výběru strany uvádělo 77,4 % přívrženců občanských demokratů. U lidí se základním vzděláním nevyučených je tato část motivace blízká 58,7 % dotázaných, mezi vysokoškoláky 81,3 %. Výše příjmů měla na tuto odpověď malý vliv, právě tak jako fakt, že někdo bydlí v Praze či v Ústeckém kraji.

Nejdůležitější příčiny tohoto rozdílného pohledu na význam ekonomiky při výběru preferované strany jsou pravděpodobně tři:

• Ideologický rozštěp veřejnosti. Jako nejčastější důvody výběru preferované strany dotázaní uvádějí, že jim vyhovuje program strany a to, že se jimi zvolené straně dá věřit. Ekonomika země je uváděna až na třetím místě. Je ale zřejmé, že výběr podle programu je předstíraný -- budoucí voliči si oblíbenou stranu vybírají podle ideologické orientace. Protože výběr podle ideologické orientace předchází výběru podle ekonomiky, lze předpokládat, že hodnocení stavu ekonomiky podléhá ideologickému předsudku.
• Malá srozumitelnost makroekonomických údajů. Údaje o růstu HDP či o vývoji produktivity práce jsou data, která jsou zajímavá více pro intelektuály a vrstvy, které jsou přímo závislé na celkových ekonomických výkyvech. Většina občanů vnímá stav ekonomiky podle své životní úrovně a tomu přizpůsobuje svoji volbu. Této obecné zákonitosti však na první pohled odporují výsledky výzkumu, podle kterých při výběru strany přihlíží k sociální situaci rodiny o 5,7 procentního bodu méně dotázaných než k ekonomické situaci země. Podle tabulky číslo 5 se zdá, že pouze přívrženci KSČM uvádějí, že sociální situace jejich rodiny pro ně má větší význam při výběru volené strany než ekonomika země. Pro ideologicky orientovaného voliče může být cennější obecné tvrzení, že může být lépe -- a proto ve své volbě upřednostňuje stranu, která není u moci. Nemluvě o tom, že oficiální výklad makroekonomické situace volič přijme jen tehdy, když jeho ideologická orientace odpovídá orientaci vládních stan.
• "Nevděčnost" některých středních vrstev. Z analýz volebních výkyvů ve Spojených státech je znám jeden velmi důležitý jev. Sociálně slabší střední vrstvy se ve volbách orientují na levicové politické strany, které mají rozsáhlý státní sociální program a státní ekonomické projekty. Poté, kdy takováto vláda pomůže těmto vrstvám zlepšit jejich sociální status, v dalších volbách už se orientují na pravicové strany, které omezují státní programy -- a tedy i daně, jež by tyto vrstvy musely platit ze svých vyšších příjmů.

Zmíněné úvahy však potřebují určitou korekci. Předně, citované tabulky, uvádějící preference přívrženců stran, mají menší vypovídací hodnotu než souhrnné grafy v této a minulé Sondě Ekonoma, protože skupina přívrženců stran je menší (a méně reprezentativní) než celkový vzorek použitý ve výzkumu. Tyto tabulky tak mají pouze orientační význam.

Politická hodnota výpovědí z tabulek zároveň může být odlišná od obecného hodnocení. Analytik konstatuje, že 55,1 % přívrženců ODS nepokládá ekonomický stav země za významný z hlediska vztahu k vládní straně; volební manažer ČSSD může chápat oněch 11,0 % přívrženců ODS, kteří ekonomickou situaci země pokládají za mimořádně významnou pro vztah k vládní straně, jako vhodný terč své kampaně. Pak již není 11 % přívrženců ODS málo, ale velmi mnoho.

Obdobně je tomu v případě odpovědi na otázku, zda se budoucí voliči při výběru svého stranického favorita rozhodovali i podle toho, jaké problémy a skandály měla strana v minulosti. Překvapivé je, že tento motiv se umístil až na předposledním místě v pořadí zkoumaných důvodů výběru stranického favorita. Největší citlivost k tomuto motivu vyjadřovaly ženy v domácnosti; Pražané v 51,6 % a dotázaní z Ústeckého kraje v 83,9 % případů. Naopak nepřekvapuje, že největší význam přikládají skandálům opoziční strany a z nich nejméně ODS -- dotyk z výkonem moci je nejčastějším předpokladem vzniku skandálu. ODS již sice osm let nevládne a nové skandály jsou vždy zajímavější než ty staré, ale zcela zapomenuty nejsou.

Nejmenší význam skandálům připisují přívrženci ČSSD. Tedy strany, která je nejsilnější vládní stranou a je též skandály momentálně nejčastěji zasahována. Jenže oněch 45,0 % příznivců sociální demokracie, kteří této otázce přisuzují velký význam, je velmi vděčným terčem pro kampaně jejich protivníků a konkurentů.

Z výzkumu vyplynulo, že výběr strany podle osobní sympatie k vedoucímu představiteli strany zohledňuje 51,9 % dotázaných. Není bezvýznamné, že tento sklon má v Praze, kde kandiduje předseda ODS Mirek Topolánek a kde tradičně po listopadu 1989 vítězí pravice, 34,1 % dotázaných. Naopak v Ústeckém kraji, kde kandiduje předseda ČSSD Jiří Paroubek, se k této motivaci volby hlásí 67,7 %. Nejnižší citlivost na tento důvod vyjádření sympatie ke straně uvedli nejvyšší příjmové skupiny. Naopak význam vzdělání byl mizivý -- k tomuto důvodu volby se přihlásilo 48,0 % dotázaných vysokoškoláků a 49,6 % dotázaných se základním vzděláním a bez vyučení. Skeptický názor v podobě tvrzení, že nehledá nejlepší stranu, ale tu, která by mu vadila nejméně, vyjádřilo 49,4 % respondentů; pozoruhodné je, že tento postoj zaujímají častěji lidé se základním vzděláním a nevyučení ( 58,8 % dotázaných) než vysokoškoláci (40,3 %).

Výsledky výzkumu agentury Factum Invenio by mohly napomoci stranám při orientaci závěrečné fáze volební kampaně. Pomáhají přesně vydělit vlastní slabá místa, ale i slabiny protivníka. Problémem je, že strany nejsou jediným aktérem kampaně.

Moderní politické strany vznikly v zastupitelských systémech ve druhé polovině 19. století, aby zprostředkovaly vztah voličů a jejich reprezentantů. Ve své první vývojové fázi sloužily hlavně jako kluby pro podporu poslanců. Ve druhé fázi, u nás v době Rakouska-Uherska po přijetí všeobecného volebního práva a za 1. republiky, se změnily v masové strany, kdy na funkcionáře, aktivisty a členy strany byly napojeny podpůrné spolky, stranické odbory, někdy milice a většinou i partajní tisk. Dnes jsou strany v Česku mnohem menší, nejsou obklopeny nejrůznějšími převodovými pákami -- a hlavně nemají vyhraněnou sociální základnu. Změnila se sociální struktura společnosti a objevily se elektronické masové sdělovací prostředky.

Vztah mezi politickou stranou a většinou voličů je zprostředkován masovými sdělovacími prostředky. To, čemu se říká volební kampaň, je smíšený produkt snažení stran a činnosti masmédií. V okamžiku, kdy většina stran nemá vlastní masový tisk, jsou strany do značné míry odkázány na dobrou či zlou vůli, schopnost či neschopnost soukromých či veřejnoprávních médií. Ty se řídí jinými zákonitostmi a zájmy, než je snaha politických stran promyšleně ovlivnit co nejvíce voličů a uspět. Proto mají konkurenční výhodu politici jako Silvio Berlusconi v Itálii - a dříve Vladimír Železný u nás nebo Pavol Rusko na Slovensku --, kteří vlastní televize.

Čelit účelovému či chaotickému tlaku masmédií může strana jen v delším časovém horizontu, a to v návaznosti na životní zkušenost voličů. Proto ani při sebelepším pochopení zákonitostí volební kampaně či znalosti cílových skupin nemusí strana v rozhodující fázi kampaně uspět: ve hře je příliš mnoho nahodilých faktorů, malá znalost činnosti konkurence a nevyzpytatelné mediální prostředí. V závěrečné části kampaně rozhodne více politické umění stranických vůdců než informace ze sociologických výzkumů.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom (první část byla publikována minulý týden)