Uběhlo 18 let. Uhl, dnes kandidát za Stranu zelených v Praze, už od začátku 80. let svůj marxismus, ovlivněný Trockého kritikou stalinismu a prokládaný lidskoprávní tématikou, zmírnil a kombinuje ho s politickým liberalismem. Kojzar za tu dobu změnil jen zaměstnání. Z Rudého práva, kam nastoupil Uhl a kterému komunisté začali říkat "žluté", odešel rozkrývat do rudějších Haló novin, kdo a co se za politickými kulisami skrývá. Myšlenkový vzorec u něj zůstal i po těch 18 letech stejný: cokoliv je aspoň zčásti levé nebo se to v blízkosti levice pohybuje, musí být odhaleno jako pravé či pravicí manipulované a k jejímu prospěchu stvořené. Kojzarovi, dokonce i když vtipkuje o jihočeských matkách a "kuchtách" jako nedávno v článku Zelení jsou všude, se prakticky do každého odstavce derou ony síly z pozadí, které to všechno platí a řídí.

Tentokrát to jsou Euro a rakouské peníze, společnosti a zájmy, které vedou kroky mladíka, agitujícího neúspěšně v jihočeské vesnici. Bodrý lid zastoupený štamgasty v hospodě si ťuká na čelo, když poslouchá teoretické zkazky zeleného agitátora o velrybách ve Středozemním moři. Študentovi pak přijde na pomoc další zelený, navlečený do drahého obleku. Dvěma příchozím odkudsi zdaleka jsou zájmy a život obyčejných lidí samozřejmě ukradené, vše, co navrhují, má tvrdé asociální dopady a užitek z toho budou mít Rakušané, nebo klamavá média, která se na ty dva zelené naivky-zlotřilce žádostivě lepí.

Kojzar ve svém odlehčeném víkendovém povídání nepřímo oslavuje sepětí s rodnou vsí, půdou, prostým životem v uzavřené komunitě a neskývá averzi k cizině, městu, modernitě, elitám a k mladým. V jeho optice, ale též v úvahách několika dalších autorů z Kojzarova gerontostalinského okruhu, je tato směska xenofobie, sociálního konzervatismu a plíživé paranoie vlastně jedinou čistou levicí. Z čehož plyne následná úvaha, že zelení jsou tudíž namodralá pravice, produkt ODS, nasazený k obalamucení mladých pomocí prodejných médií. A řadoví komunisté se pak diví, proč jsou u nás zelení praví, když na Západě jsou leví, a proč s KSČM nechtějí nic mít.

Ale co když je to trochu jinak? Co když byly a jsou v západní Evropě s výjimkou Portugalska a Řecka všechny ostatní komunistické a postkomunistické strany, s nimiž tamní zelení vládli, spolupracovali nebo se z nich dokonce vyvinuli, k Moskvě kritické či na ní úplně nezávislé? Co když většina českých zelených a jejich stoupenců, po zkušenostech s výše popsanou českou "levicí", zatím dává raději -- podle autora chybně - přednost nálepce "středu" či heslu "ani levice, ani pravice"? A co když menšina zelených, která tradiční pojmy nezavrhla, považuje zelené za levici, zato některé skupiny v KSČM v jistých otázkách spíš za ultrapravici? Ultrapravici, schovanou pod maskou levicové fráze.