Přes své příjmení je Češka jako poleno a zná mentalitu svých spoluobčanů. Ví, že ta hustá atmosféra poškozuje nejen ji, ale i stranu, za niž kandiduje.

Takže proč to všechno?

Protože úlet pochůzkáře Čermáka se náramně hodil do krámu předsedovi vlády, který si vzal poučení ze zaváhání při CzechTeku a jen čekal na vhodnou příležitost, aby si u veřejnosti napravil reputaci. Ta přišla v ideální dobu -- měsíc před volbami. Ne tedy kvůli Kateřině Jacques, ale kvůli volebním preferencím sociální demokracie se v základech otřásá policejní prezidium a tam kde se mušinec najde, lejno objeveno. Je to vymyšleno dobře -- sociální demokracie v tom přímo nehraje úlohu žádnou, Jiří Paroubek se zastal nebohé a jeho spravedlivý hněv dopadl jako železná pěst (tvrdé ruky je třeba!), nicméně ta nebohá (jak již bylo řečeno) určitě není bez viny ("sehrála pěkné divadlo," pravila svědčící policistka), takže sečteno plus minus předseda vlády zachoval se státnicky.

Petr Kužvart, jehož si jinak velmi vážím, ve svém článku "Policejní zmlácení paní vrchní ředitelky" roli Kateřiny Jacques při ochraně lidských práv zpochybňuje a ironizuje její působení. Tady se bohužel mistr utnul; znám dotyčnou ze sekce lidských práv Strany zelených a vím, že se v řadě případů podepisovala pod stanoviska, které oficiální politice příliš pod nos nelezou.

Ano, žádnému zmlácenému z policejních akcí konaných za vlád sociální demokracie se nedostalo takové pozornosti, jak K. J. Strana zelených vydala k incidentu tiskovou zprávu, byla přirozeně pobouřena. Nebyla to však ona, kdo působil k tomu, aby se kolem této záležitosti rozpoutal politický a mediální humbuk, který se soustředí jen na oběť ulítlého policajta, aby se na ty předchozí zapomnělo.

Kateřina Jacques na ně nezapomíná.

Autor je členem Strany zelených