17. 5. 2006
Květnová nostalgieTak jako každoročně se blíží maturitně přijímačková vlna. Příval pro většinu mladých lidí blahodárný, každopádně přenášející je do jiných dimenzí. Část absolventů středních škol bude dál studovat na vysoké či jiné škole, začasté ve větším městě, odlišných dimenzích. Jiní po složení tzv. zkoušky dospělosti vstoupí do pracovního procesu. Je fakt, řečeno s herečkou Simonne Signoretovou, že nostalgie už není, co bývala. Kvůli reformě armády například zahynula branecká epizoda života, na rozdíl třeba od zvojanštěléného Izraele pamatujícího i na neprovdané ženy, zkrátka zmizelo další pojítko, ale také kontrola občana nad státem. |
Zpátky k maturitám. Jedna z nejvýsostnějších lidských oblastí, vzdělání, se stala faktickým zbožím, zápasem o duše. To si však rozradostnělí studenti bloudící ulicemi většinou neuvědomují a ani to po nich nelze chtít. Zajímavější mi připadá jiné, byť související zjištění: naše maturitní třída (a není to tak dlouho) chodila se stejnou bujarostí centrem starobylého sídla vybírajíce od kolemjdoucích peníze na oslavu zkoušky dospělosti. Laskavé dárce jsme častovali přiměřeně pošetilou "protihodnotou", čímž myslím ty nejbláznivější úbory a válečná malování. Z nahastrošeného chumlu mladých lidí zněl navíc sborový zpěv a hra na kytary. Ačkoliv se hudební úroveň následkem vzrůstající konzumace alkoholických nápojů postupně horšila, dlouhou dobu bylo poznat, že vyluzované zvuky pocházejí z hrdel a nástrojů, jež v patřičném rozechvění svíraly paže občanů maturujících z příslušných múzických nauk. A zde právě vidím rozdíl. Nedávno mne překvapil výjev dvou studentek ze závěrečného ročníku, který do velikých košů žebral na autobusové zastávce. Obě děvy zašly ještě dál. Kombinovaly slušivé růžky čertic, nápaditě potrhané silonky s realisticky vyhlížejícími replikami zbraní, jaké dnes poskytnou průměrně vybavená hračkářství. Každý jsme dítě své doby a tyto děti modelují pro život v nejširším smyslu slova mravy a estetika éry čtvrté světové války, známé bezobsažným sloganem (zostřujícího se) "boje proti terorizmu". Samozřejmě, neradno vidět ve studentské recesi bůhvíco, generalizovat, nota bene vkládat do zážitků, co v nich není. Pozorovatelé, kteří zároveň tvrdí, že mládež je stále stejná, a druhou větou "důrazně apelují" na vzrůstající agresivitu a akulturnost klipové estetiky i strojovou racionalitu dneška, snad úmyslně zapomínají tento rozpor rozplést. Pod pojmy svoboda, individualismus, ambice a nezávislost se u dnešních mladých skrývá spíše pocit osamělosti, následná neochota převzít odpovědnost za skutečnou osobní svobodu. Právo, jež jejich nedospělí otcové mnohokrát směnili za mísu čočovice čili jistoty být veden "láskyplnou" autoritou. Zvláště před volbami tento fakt nabývá na významu. |