Jak rozpoznat tuneláře od pučisty

V návodu pro přibližné rozeznání demokratů-tunelářů od pučistů-reformistů už ve frontě u šatny by mělo stát, že:

Demokrata-tuneláře zdobí oblek, má malou firmu nebo sedí na úřednické či manažerské židli, je mu mezi padesáti až sedmdesáti, blokádníci od Temelína ani jiné Děti Země, nesehnutí či duhoví aktivisté ho na svých akcích ani na stránkách novin nikdy nespatřili. Když promluví, zdá se občas, že si spletl partaj a víc by zapadl mezi kultivovanější republikány, případně národovce z České strany národně sociální, i když své mnohaleté formální členství zdůrazňuje, stejně jako dosažené tituly v technických vědách či funkce v zaměstnání. Tedy šedivé politikaření v byrokratickém brnění, natřeném na zeleno.

Pučista-reformátor je dost často také pučistka-reformátorka mezi osmnácti až pětatřiceti, za níž se nelze neohlédnout. Ještě před pár měsíci by ji (ho) do jakékoliv partaje bylo nutné táhnout heverem, má však za sebou řádku ekologických a "lidskoprávních" akcí, studuje environmentalistiku či drží nad vodou ekologické nakladatelství a zeleně alternativní komunita ji (ho) zná už léta. Tedy zelená politika zdola, nesvázaná procedurální šněrovačkou, někdy trochu naivní a chaotická.

A mezi tím řada tápajících starších i nových členů SZ, kteří přijeli, aby zjistili, co se vlastně děje, upřímní i vypočítaví přeběhlíci ze staré SZ, fandící tmavozeleným a naopak tmavozeleným odporující undergroundovití hippies ze severu Čech či bizardní humpolácký klan z vesničky Zdice, kde hospodští chasníci vždy před sjezdem platí příspěvky a vytváří tak početnou lobby (Zatímco loňského března proseděla velká část zelených agrárníků sjezd ve Zlenicích v místním baru, v Brně se "válcovací autobus Zdice" zdržoval v sále mnohem častěji).

Puchernovci zleva, Patočkovci zprava

Z nahlášených 370 delegátů, reprezentujících kolem 740 členů, jich do Brna nakonec dorazilo 280 (V březnu 2002, před zahájením spolupráce s Brandýským fórem, zviditelněním v parlamentních volbách a Tmavozelenou výzvou, v SZ zbývalo 249 členů převážně staršího věku). Že by výsledek článku uveřejněného den předtím v pátečních Lidových novinách, který označil za místo konání sjezdu Karlovy Vary? Nebo obava některých členů z očekávaného tvrdého střetu či snaha označit sjezd za nelegitimní?

Delegátům chyběl nejvíc ten, který se kontaktu vyhýbal už dlouho a nenašel odvahu otočit se na sjezdu ani na vteřinu - Dalibor Vachulka, ještě donedávna manažer SZ, obdarovaný spřízněným starým předsednictvem SZ skoro dvěma milióny korun z volebního příspěvku za aktivitu, která nepřinesla prakticky jediný ohlas v médiích.

Sobotní ráno rozčlenění na tuneloidní a reformní proud zpřehlednilo. Zatímco dosavadní pseudozelení funkcionáři Václav Pucherna, Jan Dytrych, Emil Zeman, Dušan Oslej starší a mladší, celý víkend nepřetržitě žbrblající Bohumil Bednář a jejich severo-, středo- a západočeské organizace usedli paradoxně v levé polovině sálu, především v Brně a na Moravě koncentrovaní tmavozelení až na výjimky dostali místa vpravo. Většina z nich byla se SZ spojena až díky Tmavozelené výzvě několik měsíců či dní. Kromě iniciátorů tmavozeleného náboru Jakuba Patočky a Jana Beránka nešlo přehlédnout např. bývalého šéfredaktora Listů, chartistu Jiřího Vančuru, spoluzakladatele německých Zelených Milana Horáčka, někdejší aktivistku Duhy a Amnesty International a pozdější televizní moderátorku Janu Ulbrychovou, Petra Uhla, jeho syna Michala a dceru Sašu, ekologického disidenta a bývalého ministra životního prostředí Ivana Dejmala, spoluorganizátory Havlova Fóra 2000 Petra Lebedu a Ondřeje Lišku či veteránku ČSOP Janu Drápalovou.

Mnoha zvědavým pohledům musel čelit nejtmavější z tmavozelených Ahmed Mohamud Mohamed ze Somálska, první a prozatím jediná černošská kapka v bílém moři českých zelených. Naproti tomu jen zasvěcenějším byl znám hlubinný ekolog a majitel nakladatelství Dharma Gaia Lumír Kolíbal, capkající po sále bos a zarostlý, jen zapráskat Bičem božím. Stejně tak Petr Hrdina, jeden ze dvou zelených straníků ze čtyřicetičlenné Arniky, odštěpené od Dětí Země, aktivista Nezávislého sociálně ekologického hnutí Martin Ander nebo bývalý člen Levé alternativy Dušan Lužný. Na sjezd nedorazil a členem SZ se kvůli stanovám dosud nestal další tmavozelený, publicista Milan Daniel. I když spolupráci s StB přislíbil tento někdejší disident pod nátlakem při dlouhodobém věznění a po propuštění vše oznámil P. Uhlovi, na něhož měl donášet výměnou za zkrácení trestu, figuruje v seznamech agentů StB paradoxně stejně jako skuteční udavači. Do SZ nevstoupil ani tmavozelený předseda ekologické skupiny Přátelé přírody Marián Páleník kvůli nesouhlasu s aktivitami tmavozelených, zaměřených proti invazi USA do Iráku.

Koncert mohl začít. Byly svižně zvoleny pracovní orgány, do nichž většinou v poměru 2 : 1 ve prospěch tmavozelených procházeli jejich zástupci. Sjezd pak řídili Jana Ulbrychová a Petr Lebeda. Dvoutřetinová přesila tmavozelených a jejich spojenců ze "staré" SZ kopírovala daný poměr sil a přehlasovávala zbývající třetinu po dobu celého sjezdu. To se od počátku snažila brzdit hlavně skupinka Pucherna, Oslej, Dytrych a Bednář, z níž tryskaly gejzíry připomínek, návrhů a pochybností. "Dejte do zápisu i smích a pískot," požadoval Pucherna, když někteří delegáti reagovali na jeho návrhy po svém.

Danny Cohn-Bendit a hosté posvětili proevropskou změnu SZ

Na řadu přišli hosté. Gabriela Szubová zastupovala polské Ekologické fórum Unie svobody (FE-UW), které jako vnitřní frakce jinak pravicově liberální UW patří k pozorovatelům v Evropské federaci strany zelených (EFGP). Szubová však hovořila také za EFGP. Jménem lídra společného poslaneckého klubu Zelených a regionalistické Evropské svobodné aliance (G-EFA) v Evropském parlamentu, symbolu pařížského pouličního "května 68" Daniela Cohn-Bendita, přečetla rezoluci, v níž se Cohn-Bendit omluvil z brněnského sjezdu a zároveň uvedl, že "více než kdy jindy vidí ve Straně zelených člena evropské rodiny". "Přeji vám plodné setkání se zeleným výsledkem a těším se, až budu moci pogratulovat novému předsednictvu," vzkázal do Brna Cohn-Bendit. Szubová poté označila SZ za nejsilnější stranu zelených v postkomunistických zemích a blahopřála k "jejím pokrokům". Podle ní půjdou evropští zelení do evropských voleb příští rok pod společným logem, se společnou kampaní prováděnou společným týmem.

Poslankyně rakouských Zelených-Zelené alternativy (G-GAL) Ulrika Lunaceková uvedla, že otázku Temelína by Česko a Rakousko měly řešit společně a ne odděleně. "Pokud mluvíme o porušování lidských práv, tak bychom se každý měli zaměřit hlavně na vlastní zemi. Zeleným jde hlavně o budoucnost a o to, jak bude žít generace, která přijde po nás. Rakušanům trvalo 40 let, než si uvědomili, že jsou nejen oběti nacismu, ale také pachatelé," prohlásila Lunaceková v narážce na zpochybňování Benešových dekretů stranou Svobodných.

Rakušan Gerhard Jordan, zastupující G-GAL na vídeňské radnici, uvítal sblížení mezi SZ a neziskovými organizacemi, doporučil jim rozšířit spolupráci na lokální a regionální bázi a vyzval k intenzivním kontaktům mezi vídeňskými a brněnskými zelenými.

Předseda Strany zelených na Slovensku (SZS) Pavol Petrík vysvětlil situaci SZS, jejíž preference klesly na 0,8 %, požádal SZ o spolupráci a popřál jí, aby "si zvolila vedení, které ji bude reprezentovat".

"Patřím 25 let k německým a týden k českým zeleným," zahájil svoje vystoupení Milan Horáček. "Proč jsem vstoupil do SZ? Dosud jsme si každý hráli na vlastním písečku, teď si budeme hrát na evropském. Vážně bych stál o to, aby jezd pracoval dobře, dopadl dobře a vyslal signál," sdělil šéf pražské pobočky Nadace Heinricha Bölla.

Za formalitu označila svoje týdenní členství v SZ Jana Drápalová. "Deset let za ni kandiduji a novináři mě s ní stejně spojují. To, co se děje v SZ teď, vnímám pozitivně. Přeju si, aby se SZ dostala na evropské politické scéně tam, kam patří," dodala.

Za nejbližšího partnera označil SZ olomoucký ekolog a předseda asi stopadesátičlenné Strany pro otevřenou společnost (SOS) Pavel Nováček. Centristická SOS navazuje na Občanské hnutí - Svobodné demokraty, jde jí o "otevřenou demokratickou tolerantní společnost, udržitelný rozvoj a globální spoluzodpovědnost". 21. století nebude podle Nováčka zápasem pravice proti levici, ale sporem mezi zastánci otevřené společnosti a stoupenci nacionalismu a xenofobie. Nováček vyjádřil přání, aby se SZ "stala stabilizovanou a věrohodnou".

Bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík, nyní poradce Libora Ambrozka, tvrdil, že "v politice je důležité umět přiznat chybu. Patřil jsem ke skupině domnívající se, že ekologickou politiku je možné provozovat napříč stranami. Po deseti letech je nutné říct, že to se z principu nemůže podařit. Současné politické strany za Stranu Zelených ekologii dělat nebudou". Podle Bursíka, jež patří k voličům SZ, by se nové vedení zelených nemělo "uzavírat ženám v politice, ale eliminovat konflikt zájmů a dbát o čistý štít, aby lidé věřili tomu, co strana říká".

Já nic, to Předsednictvo...

Poté, co hosté diplomaticky naťukli, na čí straně vnitropartajního konfliktu stojí, předstoupil před delegáty dosavadní předseda Miroslav Rokos. Podle něj před třinácti lety na zakládajícím sjezdu SZ v nedaleké brněnské hale Rondo jedna kapitola zelených začala a poté, co se kruhem vrátila na místo svého vzniku, tato kapitola opět v Brně končí. Rokos v osobní zpovědi vyjádřil potěšení z "průlomové" předvolební dohody SZ s Brandýským fórem před volbami roku 2002 a také z náboru nových členů Tmavozelenou výzvou, stejně tak ocenil výsledky komunálních voleb z listopadu 2002 tam, kde se SZ překryla s ekologickými iniciativami. Současně přiznal část zodpovědnosti za stav, v němž se SZ nachází.

V tu chvíli začal na Rokose dotírat Jaroslav Staněk z Prahy za jeho "typickou neslanost nemastnost" a ptal se, jak mohl být bývalý manažer Vachulka zároveň místopředsedou a jednatelem firmy, která měla zajišťovat SZ předvolební kampaň. Do diskuse vpadl ekologický aktivista Karel Jech otázkou, kde Vachulka vůbec je. "Dávno za hranicema", "na Havaji", odpovídaly mu výkřiky. Následoval výpad končícího místopředsedy SZ Oldřicha Lukáše proti Emilu Zemanovi kvůli zmanipulování senátorských voleb v Chebu, pseudozelený Oslej starší označil Tmavozelenou výzvu za pamflet. Oslej se zároveň obořil na Ondřeje Lišku z Mládeže pro interkulturní porozumění s tím, že zmařil šanci ústecké SZ uspět v komunálních volbách: "Liška napadl tvrdě pana Puchernu v médiích," stěžoval si Oslej a tak nepřímo podpořil nápad tehdejšího "zeleného" náměstka primátora v Ústí nad Labem Pucherny řešit problémy s asociální částí Romů jejich vystěhováním za město.

"Peněz pro Vachulku mělo být ještě víc, než dostal. Netušil jsem, že v demokratické straně je něco takového možné. Na podzim 2002 na nás pan Vachulka vyzkoušel fintu a nabídl nám ze své odměny 300 000 Kč," sdělil Tomáš Bräuner, člen SZ od roku 1990.

O finančních praktikách v SZ už od počátku 90. let promluvil taktéž končící místopředseda SZ Alois Mach: "Do parlamentu se v roce 1992 dostal za SZ inženýr Raška, který stranu vytuneloval. Z toho, co měl být u řady podnikatelů sponzorský dar pro stranu, se najednou stala půjčka, kterou si nechali několikanásobně vrátit." Starší člen SZ Pavel Brzobohatý se podivil nad tím, že SZ dostala už v roce 2001 pět milionů Kč, ovšem na loňském sjezdu ve Zlenicích o těchto penězích tehdejší vedení vůbec nehovořilo. Bývalý předseda Jiří Čejka popisoval, jak firma Abatis česko-německého podnikatele Kotála poskytla straně směnku na 900 000 Kč, časem je chtěla zpět a pak darovala kanceláři SZ židle, reformistický člen "staré" SZ Plaček se tázal, kdo pořídil straně vůz Hyundai. Sálem přitom proplouval sem a tam hlavní tmavozelený Jakub Patočka v tmavozeleném obleku a jeho spolupracovnice Daniela Matějková v křiklavě světlezelených šatech. Opřen o dveře hleděl do sálu Milan Horáček, podobný režiséru Zdeňku Troškovi, a občas měl výraz, že by stejně jako čerchmanti z Troškových pohádek některé účastníky sjezdu lapil do pytle a v oblacích sirného dýmu stáhl do pekla.

V čím dál nepřehlednější vřavě ze starších řadových členů SZ padaly zábrany a pak si dovolovali na bývalé šéfy tak, jak činili na minulých sjezdech většinou pouze Tomáš Bräuner z Prahy (společně s Martinem Soukupem organizátor sekce Mladí zelení, která narážela na odpor starého vedení strany) a Viktor Hubert z Ostravy. Mezitím sálem začala kroužit obluda. Měla chapadla jako chobotnice, ale podobu proměnnou, létala z rohu do rohu. Jmenovala se Předsednictvo, byla strašlivá a mohla za všechno. Většina členů dosavadního předsednictva totiž obviňovala ze všeho špatného hlavně Předsednictvo. To Předsednictvo bránilo, nezajistilo, bojkotovalo, nekomunikovalo, nekontrolovalo, nepracovalo... Já nic, to Předsednictvo...

Kromě nepřítomného Vachulky nepromluvil nakonec už jen jeden člen předsednictva, k němuž se v dusivé atmosféře zlověstně stáčela pozornost - Emil Zeman z Karlových Varů, v 90.letech jmenovaný podle Bräunera předsedou SZ za příslib, že straně finančně vypomůže. Právě on měl být mj. zodpovědný za převedení 6 milionů Kč patřících SZ na jiný účet, který sice zněl na jméno "Strana zelených," s nímž ale mohl disponovat jen on. Zachroptí Zeman a trefí ho šlak, vyběhne před sál a položí hlavu na koleje před tramvaj? Ale kdež, proč tolik morbidní fantazie. "Byl jsem mezitím na policii, tam jsem přislíbil mlčenlivost, pošlu to písemně," vyřešil situaci Zeman, odkráčel a už se nevrátil...

Spirála obviňování se točila dál. Plzeňský "starozelený" Pavel Žlebek vytáhl prohlášení předsednictva SZ schvalující poskytnutí daru panu Vachulkovi z prosince 2002 a četl podpisy: Čejka, Zeman, Dytrych, Pekárová, Oslej a taktéž Rokos. "A to jsme byli ujišťováni, že pan Vachulka dělá všechno zadarmo," rozhořčoval se Karel Jech.

Mezitím se rozpovídal "starozelený" Oldřich Lukáš: "Doklady na pohonné hmoty jsou anonymní... Někteří členové předsednictva se dozvěděli o existenci druhého auta až v březnu... Členské příspěvky doktora Volfa se nedostaly do pokladny... Zeman si v září vybral 2 miliony a vrátil je až v březnu..." Starší člen SZ Prát z Jihlavy reagoval větou "musím se omluvit našim hostům, že to zde musejí poslouchat, to co se všechno dělo přece není beztrestné".

Odejít do předsálí k odpočinkovému rozhovoru s Petrem Uhlem chmurný dojem z dosavadní Strany pseudozelených příliš nerozptýlilo. K Uhlovi přistupovali v minutových intervalech někteří "starozelení" a snažili se vmísit do debaty stylem "Ááá, pan Uhl, tak to jste vy, ten čechobijec," nebo "Už jste byl v Chánově? Já to tam znám," případně "No, víte, ten váš pozitivní rasismus...". "To je strašný," vrtěl hlavou Uhl, když jsme odcházeli schovat se za roh.

Beránek: 7000 členů za dva roky, tiskovku každý týden

Když ze skříní SZ vypadly hromady chrastících kostlivců, sjezd odmítl zprávu o hospodaření SZ přednesenou Janem Dytrychem, dosavadním místopředsedou pro hospodaření, a ze zápachu léta skrývané špíny se v sále udělalo nedýchatelně, neodvážil se v sobotu v noci žádný z dosavadních funkcionářů kandidovat na předsedu. Proti favoritovi tmavozelených a spol. Janu Beránkovi se postavil pouze Jaroslav Staněk, který neměl ve "staré" SZ vyšší funkce. Beránek se představil jako 14 let angažovaný ekolog, spoluzakladatel a poté ředitel Hnutí Duha, uvedl také, že nedostudoval sociologii. V SZ, do níž vstoupil v létě 2002, slíbil udělat pořádek, protože má "důvodné podezření, že některým činitelům slouží strana k osobnímu prospěchu". Podle něj "je nutné, aby SZ měla za dva roky ne 700, ale 7000 členů", strana též "musí jedenkrát týdně pořádat tiskové konference a vydávat tiskové zprávy, aby se o ní psalo". "Přestože jsem autorem Tmavozelené výzvy, nedělím lidi na tmavozelené a světlezelené, ani na staré a nové," uzavřel svou předvolební řeč Beránek, oblečený nezvykle v saku. Na Beránkovu obhajobu vystoupil jeho letitý přítel Jakub Patočka a vyzval váhající, aby hlasovali pro Beránka jako pro symbol nové orientace SZ na mladé lidi.

Pražák Jaroslav Staněk, rtuťovitý padesátiletý chlapík, se představil jako doktor práv a daňový poradce, vládnoucí čtyřmi jazyky, člen správních rad, učitel práva a evropské integrace, myslivec, bývalý ředitel kasina Admirál a majitel stáda 15 koní, člen SZ od roku 1991, čímž si u mladých zarazil do rakve několik hřebíků současně.

Výsledek volby věrně kopíroval předchozí hlasování zhruba v poměru 2 : 1 ve prospěch reformistů. Z 249 odevzdaných lístků jich 173 obsahovalo Beránkovo jméno, 73 hlasů chtělo za předsedu bývalého šéfa kasina Admirál a majitele 15 koní. Dramatičnost chvíle narušila zvláštní místní organizace SZ Zdice, sestávající převážně z party břichatých chlapíků. Nevadilo, že jeden z nich, pan Červenka s vykasanými kalhotami a podkolenkami, se čas od času otáčel k tmavozeleným a trousil věty typu "ve straně už žádný penízky nejsou, dostanete hovno, kluci". Teprve když si jeho kolega sundal boty, aby provětral chodidla, šlo v sále do tuhého.

Stráský, Liška, Ulbrychová, Brzobohatý a Ahmed Mohamud Mohamed

Zatímco onoho nedělního rána 6.dubna si některé nové členky SZ stěžovaly, že se jim v noci následkem sobotního jednání vloudil do snů Pucherna a Oslej, začínala volba 1. místopředsedy. Z 226 přítomných straníků jich 176 hlasovalo pro Dalibora Stráského, bývalého zaměstnance jaderné elektrárny a posléze protiatomového aktivistu, znovu kandidující majitel 15 koní Staněk obdržel 41 hlasů.

Na místopředsedu SZ pro zahraniční vztahy kandidoval religionista Ondřej Liška, v roce 1997 spoluzakladatel Mládeže pro interkulturní porozumění. Vyjádřil přání přetvořit SZ na stranu evropského rozměru a působit jako prostředník mezi evropskými a českými zelenými. Někdejší stoupenec legalizace marihuany však místo toho, aby roznášel infekci nonkonformity po straně seč jen může, navlékl na sebe rolák a sako. Jakub Patočka označil Lišku za talent české zahraniční politiky, podle něj "je štěstím pro SZ, že si ji Ondřej Liška vybral". Ihned však Liškovi vyčetl pokusy částečně se před volbou smířit s Václavem Puchernou, jehož výroky jsou dle Patočky pro SZ neakceptovatelné. Liška též oznámil, že je zaměstnancem Evropského parlamentu a Evropské federace stran zelených. Pro Lišku hlasovalo 175 lidí, Ondřej Průcha spolupracující v pohraničí s bavorskými Zelenými dostal 27 hlasů, předsedu sdružení Eurosolar Milana Smrže volilo 21 členů SZ. Tmavozelený Smrž přitom i při vlastní kandidatuře věnoval svůj hlas Liškovi, ne sobě.

V případě místopředsedy SZ pro média bývalý předseda a pak místopředseda Jiří Čejka kandidaturu nepřijal. "Cítím odpovědnost za to, co bylo, důvěru si chci znovu postupně zasloužit, nenavrhujte mne do žádné funkce," vysvětlil. Kandidátka tmavozelených a moderátorka sjezdu Jana Ulbrychová se představila jako tisková tajemnice šéfa poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka (ČSSD), předtím pracovala v televizi a 12 let v Českém rozhlase, souběžně v Duze a Amnesty International. Slíbila zviditelnění SZ na veřejnosti - ovšem postupně a ne hned, vadí jí diskriminace žen. "Děkuji protagonistce pimprlového divadla, které zde sledujeme, že konečně řekla, že média nás nebudou brát i kdybychom se stavěli na hlavu," reagoval pseudozelený Bohumil Bednář a žádal záruky, že sjezd SZ není řízen ČSSD. Ulbrychová neměla protikandidáta, dostala 211 hlasů, 20 lidí se zdrželo, bylo proti nebo nehlasovalo.

Její volba ale zvýraznila protikladnost některých členů SZ. Pucherna regoval na feministické argumenty výhradou "přece bychom neměli někoho volit jen proto, že je Eskymák nebo žena". Na truc Puchernovi vzápětí navrhl fotograf Plaček kandidaturu jediného člena SZ tmavé pleti Ahmeda Mohamuda Mohameda. "Né, né, dekujů za důverů", bránil se se smíchem překvapený Čech-Somálec a připomínal při tom Mirečka z Básníků, co přicházeli o iluze.

Pavel Brzobohatý, aktivista ČSOP a Brontosaura a člen SZ od roku 2001, byl tmavozelenými podporován do funkce místopředsedy SZ pro hospodaření. Někteří ze starozelených mu vyčetli neobratnost a nulové znalosti z finanční a hospodářské oblasti, tmavozelení naopak vyzdvihovali jeho morální kredit. Soupeřem mu byl Jan Dytrych, který argumentoval svým členstvím v SZ od samého počátku a též technickým vzděláním, znalostí ekonomiky a řídícími funkcemi v hospodářské sféře. Z 224 lidí se 131 postavilo za Brzobohatého, 36 za Dytrycha.

Spor o Bräunera a třenice mezi tmavozelenými

O funkci místopředsedy pro regionální rozvoj měli zájem jak tmavozelení z Brna, navrhující známou aktivistku ČSOP Janu Drápalovou, tak tmavozeleným nakloněná pražská organizace SZ, navrhující Tomáše Bräunera, jednoho z umírněných reformistů ve staré SZ. Od tohoto okamžiku se začaly střetat zájmy dominantních tmavozelených z Brna, ovlivňovaných Jakubem Patočkou, a slabších tmavozelených z Prahy. Hlasování tak ztratilo převládající charakter "plebiscitu proti mafiánům".

Dvaatřicetiletý Bräuner, člen SZ od roku 1990, vystudoval střední zahradnickou školu a pak dálkově fakultu tělovýchovy a práce s handicapovanými, léta pracoval v zastupitelstvu Prahy 14. I na předchozích jednáních SZ vždy pečlivě nastrojen (někdy se slunečními brýlemi), ozdoben atraktivním blonďatým doprovodem v lodičkách, nezapadal Bräuner jednoznačně do žádného ze dvou táborů ani názorově. Spojen s odpudivým "majitelem 15 koní" Staňkem, patřil zároveň k hlasitým kritikům tuneloidního Zemana, Vachulky a spol. už v době, kdy hlavní dirigenti tmavozelených ještě snili o nestranické politice nebo se tulili k Unii svobody. Třetím zájemcem o regionální rozvoj byl Jan Gebauský ze "staré" SZ a ČSOP. Z 225 přítomných hlasovalo pro Drápalovou 108, pro Bräunera 66 a Gebauského 45 lidí, což Drápalové k potřebným 113 hlasům nestačilo. Zvítězila až v další volbě.

Bräuner pak vytrvale a neúspěšně kandidoval přes odpor brněnských straníků na další a další funkce, které tak mohly být obsazeny až v opakovaných kolech. Tím se stupňovala averze brněnských k Bräunerovi jako ke kariéristovi, který chce jakoukoliv funkci, stejně jako odpor mimobrněnských tmavozelených k některým aktivistům Brna za jejich typické centralizační snahy a zbytečně se zadělávalo na situaci, připomínající odchod Nezávislého sociálně ekologického hnutí z brněnské Duhy na podzim roku 1997.

Členem předsednictva pro neziskový sektor se stal Tomáš Tožička, evangelický teolog a sociální aktivista, který zanevřel na svou oblíbenou antikomunistickou Demokratickou unii (DEU) poté, co se sloučila s Unií svobody (?), přestal ji volit a orientoval se na SZ. Ze 187 lístků bylo 123 s jeho jménem, 46 voličů podpořilo Tomáše Bräunera.

Členem předsednictva pro odborné sekce se stal se 157 hlasy tmavozelený předseda sdružení Eurosolar Milan Smrž, 19 hlasů dostal Zdeněk Legát, do roku 1995 krajský předseda Sládkových republikánů.

Členem předsednictva pro volební analýzy chtěli být předseda SZ v Mostě a její zakládající člen Josef Suchý, pracovník bankovní firmy, opět Bräuner, navržený tentokrát Michalem Uhlem, a Viktor Hubert, spoluzakladatel SZ na Ostravsku, taktéž léta v opozici proti Zemanovi a spol. Jakub Patočka vyzval dvakrát své stoupence, aby nevolili nikoho, ze 141 těch, kteří hlasovali v závěrečném kole, jich bylo 73 pro Suchého a 66 pro Bräunera. Nad vlažným reformistou Bräunerem tak zvítězil díky disciplinované části brněnských tmavozelených člověk, který se na předchozích sjezdech vyslovoval mj. pro atomovou energetiku jako způsob řešení ekologických problémů na severu Čech a pro přednostní orientaci zelených na malé podnikatele. Suchý byl také mezi trojicí "starozelených", kteří přišli Petru Uhlovi vyčítat jeho vztah k romské menšině. Tedy člověk, prioritám tmavozelených vzdálený víc než Bräuner.

Předsedkyní revizní komise se stala třicetiletá Dita Horová z Brna, nyní advokátní koncipientka. Aniž by měla protikandidáta, dostala 153 hlasů ze 157. V revizní komisi se ocitli tmavozelení (např. Petr Hrdina, Andrea Herbychová...), s tmavozelenými sympatizující členové "staré" SZ (doktorka Procházková z Prahy...) a dosud ve sporech neangažovaní "starozelení" z krajských a menších měst.

Nikdo z pseudozelené soldatesky (Emil Zeman, Václav Pucherna, Dušan Oslej st.a ml., Jan Dytrych, Bohumil Bednář atd.) se tak mj. po výzvách některých bývalých funkcionářů (Miroslava Rokose, Aloise Macha, Oldřicha Lukáše a Tomáše Bräunera) k volbě reformistů a po nepřímém zavržení ze strany zahraničních hostů nedostal do jediné funkce...

Tmavozelené perspektivy

Koncert, jehož noty sepsal skladatel a hlavní dirigent orchestru zhruba před rokem, byl bravurně zahrán na jedna mínus, zvedl kvalitu a vliv SZ o stovky procent a posunul ji od českých specifik mafiánsko republikánského pařeniště k evropštějšímu profilu. Pseudozeleným však zůstává jistý vliv v jejich působištích na komunální a regionální rovině, kde se mohou jako součást kuriózních lokálních aliancí, podnikatelských klik atd. udržet a dál diskreditovat zelenou značku, i když svou moc nebudou čerpat z hlasů postmaterialistických voličů, ale ze sociálních skupin, pro evropské zelené netypických. Pokud je ovšem i z místní politiky nevymažou na konkrétní regiony zacílené kampaně podobné brněnskému sjezdu...

Další riziko "zvenčí", ovšem z opačného směru, by mohla přestavovat přetrvávající averze některých ekologických aj. občanských iniciativ k tmavozeleným, protože SZ bez ekoiniciativ je totéž co ČSSD bez odborů nebo KDU-ČSL bez katolické jihomoravské vesnice. Také neochota k pouličním vystoupením, happeningům a jiným formám netradičního politického projevu, stejně jako absence vyprofilovaných reprezentantů menšin na čelních místech nové strany a jejích kandidátkách podněcuje otázku, jak jinak chce malá SZ bez výraznějších prostředků přes média oslovit ty skupiny voličů, jejichž zájmy hájí.

Odvážná přání nového předsedy na dosažení stavu 7000 členů během dvou let dokumentují přetrvávající vliv zakořeněného mesianismu. "Kauza Bräuner" zase ukazuje na škodlivost stavu, pokud by většinu teoretické a praktické politiky nové strany přímo či nepřímo prostřednictvím svých přátel a kolegů nadále tvořila jediná, v mnoha směrech talentovaná, v otázkách majetkového prospěchu nezkorumpovatelná, ovšem někdy inkvizičně uvažující osoba. Pro dlouhé dálkové lety se více hodí pomalejší velkokapacitní letoun, jištěný čtyřmi motory než raketa se stísněnou kabinou, svištící strmě ke hvězdám, ovšem jen do doby, než její jediný motor vyhoří. Čím více samostatně uvažujících silných osobností z prostředí neziskového sektoru SZ tudíž posílí, tím více převládne kolektivní rozhodování nad tímto "nouzovým stavem". Těžko se však bude rozlišovat, kdo po vyhraném sjezdu přichází proto, že jeho kariérní čich zavětřil novou šanci.

Před proměněnou SZ především leží úkol nespravedlivý, ale logický: přebrat před zraky členů, voličů a médií vrstvu hnoje, kterou po sobě pseudozelení zanechali, nehodit přitom šavli a vzít si poučení pro budoucnost.