O volbě těchto nerozhodných rozhodne vhodně připravená informace, která se dotkne bezprostředně jejich aktuálních zájmů. Přitom politické strany jen částečně ovlivňují předvolební atmosféru. Samostatným tvůrcem této atmosféry jsou masové sdělovací prostředky, zvláště televize. Volební lídři stran by se proto neměli v závěru kampaně snažit, aby vnutili médiím témata -- naopak by měli využít každou příležitost vyjádřit se ke kauzám, které právě v dané chvíli médii hýbají.

Je s podivem, jak málo pozornosti věnují politici emotivně silným tématům. Nic není přitom tak snadné, jen to chce vnímat některé události stejně jako ostatní lidé. Žijeme přece ve státě, kde si může ministr spravedlnosti paty uběhat, aby vyrval katarského prince z rukou české justice -- a nehne ani brvou, když exekutoři barbarským způsobem odebírají matce děti a odesílají je do ciziny. Navíc jde o děti s českým občanstvím. O jaké spravedlnosti je pak řeč!

Zároveň by měli být politici v kampaních více sebekritičtí. Například ve zprávě statutárního místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky sobotnímu mimořádnému sjezdu se lze dočíst, že lidovci sehráli »velmi smutnou roli« ve scénáři usilujícím snížit šance ČSSD ve volbách: KDU-ČSL »svým postupem dokonala krizi koaliční«. Jenže v té době už měla ČSSD za sebou čtyři prohrané volby -- prezidentské, do europarlamentu, krajských samospráv i do Senátu. A měla snad sociální demokracie v oné ne tak vzdálené době dostatek vnitřních sil k překonání krize? Jestliže dnes sociální demokraté hovoří o tom, že s příchodem Jiřího Paroubka obnovili svou sílu k volebnímu úspěchu, dokázal by Bohuslav Sobotka či Lubomír Zaorálek probojovat tuto změnu? Nebylo by možná od věci, kdyby sociální demokraté Miroslavu Kalouskovi spíše poděkovali, a ne mu při každé vhodné i nevhodné příležitosti láli.

Je nesporné, že po příchodu Jiřího Paroubka do pozice neformálního lídra ČSSD se strana vnitřně zklidnila, překonala skupinkaření a ustalo osobní hašteření. Ale nejen to. Stačí si zalistovat rok starými novinami a připomenout si, jak někteří funkcionáři a ministři ČSSD koketovali s Modrou šancí -- a že loňský sjezd odmítl Zdeňka Škromacha, nejvýraznějšího propagátora sociálního státu, zatímco ten letošní jej zvolil místopředsedou. Nemluvě již o tom, že pouze rychlé a tvrdé politické řešení korupčních afér -- a že jich není málo! -- umožňuje ČSSD vymanit se z nepřátelského mediálního sevření, které by jinak velice snadno z individuálního pochybení udělalo kampaň proti celé straně.

Řečeno jinak, s příchodem Paroubka se vyměnil nejen vedoucí představitel ČSSD, ale změnilo se i směřování této strany a její styl práce. Právě z této změny, třebaže nepřímo, těží ČSSD v kampani nejvíce.

Letošní předvolební boj je poměrně obhroublý. Jenže není to jeho hlavní rys. Ještě nikdy se ve volební kampani neobjevilo tolik věcných a praktických otázek jako letos. Je tomu tak především zásluhou ODS. Kdyby se do čela sociální demokracie nedostal Jiří Paroubek, neměla by ČSSD v blížících se volbách šanci.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom