Z manipulace fakty usvědčuje Beránka už jazyk, který používá. V článku totiž mluví o "závažném selhání", ale zároveň uvádí, že událost byla ohodnocena stupněm nula. Mezinárodní stupnice INES (ZDE) to klasifikuje jako "událost bez významu pro bezpečnost (nejběžnější provozní poruchy, běžně zvládnutelné)". Jde tedy o do očí bijící sémantický posun.

Mnohem podstatnější je ale věcná stránka. V rozporu s Beránkovým tvrzením je totiž březnová mimořádná událost v Kozloduji jen dalším důkazem bezpečnosti reaktoru temelínského typu (VVER, tlakovodní reaktor moderovaný vodou). Selhalo jedno ze čtyř chladicích čerpadel, jinak řečeno základní "brzda" reaktoru. Už tato první událost je velmi neobvyklá. Statistická pravděpodobnost, že při ní zároveň dojde k selhání druhé "brzdy" (regulační tyče), je extrémně nízká. Stalo se. Reaktor se ale následně podařilo bez problémů zastavit kyselinou boritou. Pravděpodobnost, že by zároveň selhala také tato třetí "brzda", se už limitně blíží nule.

Předpokládejme ale, že by k tomu došlo. Co by se stalo pak" Nic. "Temelínský" reaktor VVER má totiž takzvaný záporný teplotní koeficient reaktivity: jeho přehřátí automaticky vede k zastavení štěpné reakce. Tím se zásadně liší od reaktoru "černobylského" typu RBMK, kde tomu bohužel bylo přesně naopak (ZDE, ZDE, ZDE)

I při nejhorším myslitelném scénáři by se tedy reaktor v Kozloduji samovolně zastavil díky inherentním principům konstrukční bezpečnosti, založeným na prostých fyzikálních zákonech. O tom se ale v Beránkově článku nedočtete. Zbývá už jen připomenout, že autor je bývalým šéfem protitemelínského Hnutí Duha. V době, kdy tuto skupinu vedl, dostávala přes nastrčenou Hornorakouskou platformu proti jadernému nebezpečí peníze pocházející od vlády Horního Rakouska.