24. 5. 2005
Bouře ve sklenici vody aneb potrefená husa se vždycky ozveJe více než zajímavé pozorovat, kolik bezbřehého vzrušení vzbudilo těch několik umně poskládaných pěti písmen. I když jde o tak běžný a v našich životech hojně používaný výraz "prase". Sice se prakticky denně častujeme mnohem horšími osloveními, ale v rámci všeobecného pokrytectví jsme velice pohoršeni, pokud náhodou ve veřejnoprávním médiu něco podobného zaslechneme. Tedy ne všichni, tentokrát se ozvali hlavně ti nejslušnější z nás (či spíše potrefené husy). Oběti tohoto nevybíravého a opravdu dehonestujícího výroku, všude známí svým slušným a obdivuhodným chováním se právem cítí dotčeni. Já bych je osobně nazýval spíše blázny, ale prasaty? Nevím, nevím... |
Prase je např. člověk, který příliš nedbá hygieny. A opravdu těžko věřit, že by E. Kočičková měla zkontrolováno, jestli se členové KSČM pravidelně sprchují a čistí zuby. Pokud by předložila seriózní čísla získaná z reprezentativního vzorku populace, tak prosím, těžko by mohl někdo něco namítat. Ale takto? Jde jen o plácnutí do vody a její osobní dojem, který není podložen žádnými fakty. To je na veřejnoprávní médium trochu málo. I když.... Ester možná nenarážela na hygienu těla, ale na čistotu ducha. Což celou věc ale vůbec nezjednodušuje, neboť pod označením prase se může chápat tolik charakteristik, že by na to tato stránka nestačila. Snad by pomohlo, kdybych zapátral ve své paměti, kdy jsem se setkal s tímto ošklivým označením..... Vzpomínám si, že, když jsme s vrstevníky navazovali první kontakty s opačným pohlavím, tak při překročení jistých hranic, jsme tak také byli označováni. Takže jestli to bylo myšleno takto? Ale pokud vím, tak KSČM není čistě pánská organizace a už vůbec se nedá říci, že by členstvo bylo složeno z mladých jinochů, kteří ještě neznají zmiňované hranice slušného chování k děvčatům. Nuže, hledejme dál. Další varianta vysvětlení tohoto pojmu v souvislosti s KSČM může být spojena se sportem. Když jsem hrával amatérskou fotbalovou soutěž, tak jsem takto označil v jednom vypjatém zápase soupeřova obránce, který mě po celý zapás okopával a tahal za dres. Ale i v tomto případě si vlastně nejsem úplně jist. Pokud vidím v televizi shromáždění "rudých ďáblů", tak jde spíše o starší spoluobčany a ti se asi již kopané a sportu vůbec nevěnují. Nebo, že by šlo z úst E. Kočičkové spíše o pozitivní charakteristiku? I to by mohlo být možné. Nabízím svoji tezi, jenž se asi nejvíce blíží pravdě: Prase je domácí zvíře a hlavně všežravec. To jsme se všichni učili již na základní škole. Tyto základní informace se nemění ani se změnou režimu. Prvouka a přirodopis není dějepis.Jelikož je prase všežravec, tak si příliš nevybírá a ničím "neofrňuje". Ať mu dáte téměř cokoliv, s děkovným chrochtáním vše spořádá. Není tedy také náhodou skromné? Nechtěla Ester spíše říci, že komunisté jsou skromní lidé, kteří nepotřebují ke své spokojenosti vybranou krmi, vysoké platy, sociální jistoty a vily na Barandově? Nejsou takoví občané pro české politiky pravým požehnáním? Kdo by nechtěl vládnout někomu, kdo je spokojený se vším co dostane. Navíc prase je rovněž tvor užitečný (kdo by pohrdl čuníkem na grilu či pravou zabíjačkou, že?). Takže komunisté jsou nejen skromní, ale též užiteční (pro budování míru, vlasti, socialismu atd.). Kéž by jsme tací byli všichni. Mohu se jistě ve své krátké analýze mýlit, ale co když mám přeci jen pravdu? Ester Kočičková se prostě a jednoduše vyznala ke svému obdivu (byť možná trochu překvapivě a složitou cestou) k části svých spoluobčanů, kteří již šestnáctý rok trpělivě snáší příkoří demokracie. Ale můžeme se jejím jinotajům, které mi daly tolik práce rozplést, vůbec divit? Je dnes snad možné se vyznat z lásky k rudé barvě a libým tónům Internacionály? Pokud tak učiníte, stanete se akorát terčem posměchu a odsouzení, či osobního útoku nějakého "primitiva". Je opravdu škoda, že Ester zůstala nepochopena a nejen to, ještě je napadána bdělými strážci kodexu a bojovníky proti nenávisti a zášti v čele se Štěpánem Kotrbou. To si opravdu nezaslouží. Doufejme, že Rada pro rozhlasové vysílání pochopí, že šlo jen o dezinpretaci a politovánihodný omyl. Já si jdu zatím na to čekání odkrojit do spíže trochu tlustého vepřového. Držte mi palce, abych se nezalknul. Nejsem totiž na tlusté maso zvyklý. Autor pracuje jako analytik v jedné z českých televizí. Poznámka ŠOK: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se (doufám) Kočičkové výrokem zabývat nebude. Rada Českého rozhlasu, jejíž jsem členem, to dělat musí, neb to má v popisu práce, dané jí zákonem. A věřte, že toto rozhodování nejspíše nikoho z jejích členů netěší. Jsou i důležitější úkoly, které před Radou stojí. |