Chirakův premiér tak bude první obětí referenda ve Francii -- ať bude výsledek jakýkoli. Podle posledních výsledků jeho vládu hodnotí pozitivně pouze něco kolem 20% obyvatel. Poslední kapkou bylo zrušení svátku svatodušního pondělí, kdy se mělo jít místo volna do práce. Podle důvěrných zpráv otištěných v médiích, Raffarin s propuštěním počítá. Většina zdejších novin již tedy spekuluje o jeho možném nástupci.

Jako nejžhavější kandidát se jeví ambiciózní bývalý ministr zahraničí a současný ministr vnitra Dominique de Villepin. Villepin, který se navíc může těšit z Chirakovy přízně, se sám zapojil do kampaně na podporu euroústavy. Právě to mu někteří komentátoři vyčítají jako snahu využít akce k svému vlastnímu zviditelnění. Villepin však může počítat s podporou části podporou Francouzů, protože se během irácké krize zapsal do vědomí široké veřejnosti svým nekompromisním postojem ke Spojeným státům a jejich spojencům ze strany "koalice ochotných".

Jeho velkým konkurentem by však mohl být velký Chirakův nepřítel, a sice lídr UMP Nicolas Sarkozy. Pokud by se Sarkozy stal premiéram, Villepin by pravděpodobně odmítl post v jeho vládě. Sarkozy však příliš nestojí o premiérský post, jeho snem je Chirakem obývaný Elysejský palác, o který by byl podle svého dřívějšího prohlášení ochoten bojovat i se samotným Chiracem, pokud by se ten chtěl snažit získat v pořadí už třetí mandát. Chirakovi přitom jde o dost, neboť mu bez presidentské imunity hrozí možnost zodpovídat se před soudem za některé korupční aféry z doby jeho starostování Paříže.

Sarkozyho a Chiraka pojí letité nepřátelství, které má kořeny v roce 1995, kdy Nicolas "zradil" Jacquese při prezidentským volbách, tím že se postavil na stranu dalšího pravicového kandidáta Balladura. Lze si jen těžko představit, jak by spolu měli spolupracovat premiér a prezident, kteří k sobě navzájem cítí takové antipatie. Sarkozy však může počítat s podporou Francouzů: patří k dlouhodobě nejpopulárnějším politikům země (a to i díky tomu, že se postavil proti přijetí Turecka do EU).

Další kandidátka na post v Matignonském paláci, jak Francozi přezdívají premiérské rezidenci, je i současná ministryně obrany Michèle Alliot-Marie. Jak napsal deník Le Monde, Alliot-Marie zatím neusiluje o prezidentskou funkci, takže by mohla být ideální spojenkyní Chiraca se kterým ji na rozdíl od Sarkozyho pojí již více než třicet let trvající osobní přátelství.

Krátce se můžeme podívat na další jména, o kterých se spekuluje. Ve hře je prý ministr zdravotnictví Philippe Douste-Blazy, ministr sociálních věci Jean-Luis Borloo a v neposlední řadě i předseda Národního shromáždění Jean-Luis Dobré. K pádu vlády by mělo podle francouzských médií dojít bezprostředně po referendu, které bude tak mít dopad nejen na zdejší vnitropolitickou scénu, ale i na dění v celé Evropské unii.

Le Monde ZDE ZDE