Samozřejmě vůbec není pravdou, jak tento zásadní omyl šířila média, že by se jednalo o zákon, který měl umožnit vyvlastňování pozemků do tzv. liniové stavby. To umožňuje i současná právní úprava. V předmětné věci však šlo o zásadní právní problematiku, která pozornosti médií, ale žel i předkladatelům, většinou unikala. Poslanecký návrh totiž obsahoval tyto základní právní problémy:

• Činil z občanů vlastnících pozemek v místě, kudy má vést některá z liniových staveb (dálnice, rychlostní komunikace) občany zvláštní kategorie, na které se nevztahuje stavební zákon, nevztahuje se na ně zákon o jednacím řádu, nýbrž je jejich postavení posuzováno zvláštními předpisy, a to na rozdíl od občanů, kteří vlastní pozemek na místě, kde má stát např. továrna. Tak tomu ale však být nesmí a nemůže. Listina práv a svobod v čl. 11 odst. 1 zajišťuje všem subjektům, a tedy i občanům, stejná práva a povinnosti, a není proto možné část občanů z  působnosti obecně platných zákonů vyjímat způsobem, jako to bylo činěno poslaneckým návrhem zákona.
• Návrh zákona by způsobil, že ČR by se dostala do rozporu s mezinárodně uznávanou Úmluvou o posuzování vlivu na životní prostředí přesahující hranice státu, která u nás byla vyhlášena pod číslem 91/2001 Sb. Ta ukládá státům posuzovat i rozumné alternativy vč. alternativy nečinnosti. Návrh zákona však vylučoval, na rozdíl od správního řádu, takovéto posuzování.
• Docházelo i k zásahu do práv třetích osob, především zástavních věřitelů, jejichž práva by zápisem do katastru nemovitostí zanikla.
• K zásadnímu zásahu došlo, pokud jde o právní jistotu všech účastníků stavebního řízení, neboť jim byla odňata možnost odkladného účinku v případě přezkoumávání jakékoliv věci soudem, takže občan by sice mohl požádat soud, aby o jeho věci rozhodl, avšak na provádění stavby by to nemělo žádný vliv a případný soudní rozsudek, potvrzující právo občana, by postrádal jakéhokoliv věcného smyslu, neboť stavba by již byla provedena.

Autor této poznámky, patřící do oněch "12 blbců ČSSD", plně uznává potřebu zvláštního režimu u liniových staveb, včetně zvláštního režimu staveb ve veřejném zájmu tak, jak je to v Evropě obvyklé, avšak nelze tyto režimy vytvářet  amatérskými zásahy do právního řádu s razancí utínajícího se mistra tesaře. Urychlení výstavby dálnic je jistě důležité, ale respekt k právům občanů je zcela určitě mnohem důležitější!

A slyším-li od předkladatelů tohoto zákona, že jej stejně předloží jako pozměňovací návrhy k očekávanému návrhu zákona o stavebním řádu, lze jen zalitovat mudžahídského přesvědčení některých, že jen oni mají pravdu a že všichni ostatní se mýlí. Že jen oni znají správné řešení, kdežto ostatní, kteří jejich názor nesdílí, jsou škůdci společnosti, státu, a i dokonce budoucích volebních výsledků ČSSD.

A že namísto trpělivého hledání obecně přijatelného kompromisu, namísto úcty k názorům jiných, jsou někteří ochotni k prosazení svých vlastních představ a názorů znovu "potopit" i potřebný vládní návrh stavebního zákona, jak se nám to ostatně nedávno stalo s novelou zákona o pozemních komunikacích, obsahující bodový systém pro řidiče.

Autor je poslancem Parlamentu a předsedou SON ČR