7. 2. 2005
Globalizace není proces pozápadňováníAmeričané bojují na Blízkém východě, budoucnost je v Indii a v ČíněPrezident Bush řekl ve svém inauguračním projevu slovo "svoboda" za dvacet minut více než pětadvacetkrát. Američtí neokonzervativci chtějí přizpůsobit svět zájmům své supervelmoci. Spojené státy neuznávají, že by mohly existovat hranice jejich moci a ambic," píše Martin Jacques v deníku Guardian: Dvě světové války, vznik moci Spojených států a Sovětského svazu a boj proti kolonializaci přinesly Evropě povědomí, že moc je vždycky omezená. Proto dnes Evropa ve většině případů nechce užívat vojenské moci. |
Spojené státy jsou jiné. Není to pouze vlivem neokonzervativců, ale je tou součástí americké mentality - podnikavost a expanzivnost, jak při kolonizaci "divokého Západu" a původního domorodého obyvatelstva Ameriky. Není přirozeně pro USA vůbec obtížné prosazovat svou moc na Blízkém východě, v chudém a poraženém regionu, který v globalizaci výrazně prohrál. Avšak toto není hlavní příběh naší doby. Vzestup Číny a Indie bude mít na svět daleko větší vliv než skupinka islámských teroristů. Ano, psychotické vzývání amerických hodnot, opakování toho, že americké hodnoty platí pro všechny země na světě, je poněkud bizarní v historickém okamžiku, kdy, poprvé za půlstoletí od jeho vzniku, nebude v blízké budoucnosti moderní svět monopolem Západu. Je zjevné, že v polovině jednadvacátého století budou Čína i Indie patřit mezi pět největších ekonomik na světě. A Čína bude pravděpodobně nejvlivnější mocností na světě. A nejde jen o hospodářství. S ekonomickou silou totiž přichází ruku v ruce i politický, kulturní a vojenský vliv. Tak tomu bylo se vznikem všech velmocí. Tato skutečnost a její význam se obrovským způsobem podceňuje. Převažujícím názorem na globalizaci je, že je to proces pozápadňování. Jenže modernita, moderní kultura není jen snímkem současnosti. Je důsledkem historie. Není jen funkcí trhů a technologie, ale je důsledkem vzniku kultury. Pak je představa, že budoucnost může být jen čistě západní, zcela falešná. Není možno pochopit americkou modernitu - a to, čím se odlišuje od evropské modernity - bez porozumění americké historii, zejména tomu, že svou podstatou jsou Spojené státy osadnickou společností, bez zkušenosti s feudalismem. Jestliže tedy nyní ostře pociťujeme, jak se Evropa a Spojené státy od sebe odlišují v důsledku své odlišné minulosti, o co výraznější bude tento rozdíl v případě Indie a Číny, kořeny jejichž civilizace se od západních civilizačních kořenů radikálně odlišují. Čína i Indie jistě během svého modernizačního procesu přijmou mnoho prvků západní kultury. Ale zároveň přejmou i mnoho z vlastní historie a kultury. Výsledkem bude v každém případě komplikovaný hybrid. V budoucnosti už nebude slovo "mezinárodní" automaticky znamenat "západní". Dnešní globální politický a intelektuální jazyk, obsahující pojmy jako občanská společnost, svoboda, svobodný tisk a nezávislé soudnictví, je téměř výlučně západní. Tak tomu ale navždy nebude. Přínos Indie a Číny globálnímu diskursu bude částečně pozitivní a částečně regresivní - stejně tak tomu bylo v případě západních hodnot. Ze dvou důvodů je však zatím nesmírně obtížné předpovědět, co vznikne. Zaprvé, vzhledem k tomu, že v Číně vládne komunistická strana, hovoří se v souvislosti s touto zemí o komunistické straně, nikoliv o nesmírně bohaté a složité místní kultuře. Zadruhé, tyto společnosti jsou zatím relativně zaostalé a nemají, tváří v tvář západní hegemonii, ještě dostatečné sebevědomí. Jeji domácí tradice vnímá Západ i samotná Indie a Čína jako rysy zaostalosti a jako charakteristiky čistě domácí, nikoliv kosmopolitní. To se změní, jakmile tyto společnosti nabudou sebevědomí. V důsledku toho bude muset Západ vstupovat do interreakce s těmito zeměmi úplně novým způsobem. Vznikne globální konkurence o pojmu univerzálnosti. Kulturní provoz už nepůjde jen jedním směrem. Jistě se například velmi rozšíří pastorální postoj čínského státu, vědomí povinnosti, že se stát musí postarat o občany, který se datuje nazpět až k povinnostem císařovým, a také se to týká vzájemných povinností příbuzenstva. Kontrast mezi Čínou a Spojenými státy je obrovský. Čínská tradice je dlouhá tisíce let, americká ne o moc víc než 200 let. Číňané jsou produktem starobylé civilizace, Američané jsou umělý národ, jehož občané pociťují loajalitu vůči politickému dokumentu, ústavě. Není tedy divu, že Američané pociťují nutnost se neustále znovu vynalézat a definovat - Číňané tento problém nemají, neboť vědí přesně, kdo jsou. Tyto hluboké kulturní rozdíly se už dnes objevují ve vašem místním kině - Hollywood kontra nová generace populárních čínských filmů. V jednadvacátém století budou americké - a západní hodnoty zpochybňovány více, než tomu bylo kdy předtím. Kompletní článek v angličtině ZDE |
Čína | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
7. 2. 2005 | Američané bojují na Blízkém východě, budoucnost je v Indii a v Číně | ||
19. 10. 2004 | Svetlá a tiene čínskej revolúcie | Peter Greguš | |
7. 6. 2004 | Čína: Největší experiment v dějinách | Oskar Krejčí | |
1. 6. 2004 | Návštěva tibetského představitele v Paříži | Simone Radačičová | |
30. 3. 2004 | Čína -- velmoc současnosti | Miroslav Polreich | |
2. 2. 2004 | Microsoft dodal Číně technologii, která jí umožnila uvěznit disidenty | ||
17. 12. 2003 | Lidská práva -- pozor na ně ! | Miroslav Polreich | |
8. 12. 2003 | Situace v Číně je jiná, než jak ji prezentuje Česká televize | Miroslav Polreich | |
2. 12. 2003 | Vedou česká média v otázce Tibetu protičínskou kampaň? | ||
21. 10. 2003 | Tibet v nové době | Miroslav Polreich | |
11. 9. 2003 | Je to divný svět: jak komunistická Čína financuje Spojené státy | ||
17. 4. 2003 | Čína, Tibet, Američané a Irák | Radim Dvořák |