Úkolu poskytnout rady, jak na tomto obtížném problému zapracovat, se ujal náměstek ministra zahraničních věcí Robert Charles. V knize o méně než jednom stu stran žádá, aby se drasticky zostřila válka proti drogám. Kniha Narcotics and Terrorism (Narkotika a terorismus) je součástí série "Zabezpečení národa: Problémy americké bezpečnosti po 9/11" vydávané nakladatelstvím Chelsea House. O knížce informovala občany v denním tisku Drew Johnson-Skinnerová přímo z Washingtonu - nejedná se o recenzi nýbrž spíš o velice krátký obsah knihy. Předmluvu k ní napsala paní Nancy Reaganová, manželka zesnulého dřívějšího amerického prezidenta, pan J. Dennis Hastert, předseda Sněmovny reprezentantů a pan Edwin Meese, bývalý ministr spravedlnosti.

Autor Charles údajně zná téma knihy velice dobře, protože pracoval v různých vládních funkcích v oboru narkotik. V podstatě uvádí, že jsou ilegální narkotika ve velice úzkém vztahu k teroristům. Rozebírá okolnosti, jak je osm "smrtelně nebezpečných" a stále aktivních teroristických organizací včetně al-Kajdy, Hamasu a Hezbollahu napojeno na obchod s ilegálními drogami. V některých případech, jako jsou operace al-Kajdy v Afganistánu a operace FARC v Kolumbii, jsou informace opravdu vyčerpávající. V jiných případech, třeba v popisu činnosti turecké teroristické organizace Kurdská dělnická strana PKK, spoléhá autor Charles na zprávy zahraničních korespondentů a rozebírá i to, co považuje ministerstvo zahraničních věcí pouze za "pravděpodobné". Ve svém seznamu teroristických organizací uvádí i takové, které jsou "podezřelé", že jsou napojeny na obchod s narkotiky, ačkoliv k tomu nemá žádné důkazy nebo aspoň odkazy.

Pochopitelně pracují jak teroristé tak i výrobci a překupníci drog potají. Jenže i kdyby prý měl pan Charles pravdu jen v polovině případů, jimiž se zabývá, situace by byla velice vážná a to zejména pro úzké vztahy mezi teroristy a obchodníky s drogami v severní Americe. Poukazuje na Mexiko jako hlavní zdroj metamfetaminu, černého dehtového heroinu a marihuany pro spotřebitele ve Spojených státech. Dodavatelé těchto drog jsou napojeni na organizace v Kalifornii, které získávají peníze pro teroristy, jak bylo zjištěno při policejní razii provedené v r. 2002. V Kalifornii byli zatčeni dva pákistánští občané a jeden Američan, kteří se snažili dodat al-Kajdě rakety Stinger v rámci operací "rakety za narkotika". Podle kaliforského ministerstva spravedlnosti byly odesílány peníze kalifornskými drogovými buňkami do zemí jako Jemen, Izrael, Brazílie a Jordánsko, které byly infiltrovány teroristickými organizacemi, např. zmíněnou al-Kajdou, Hamasem a Hezbollahem.

Autor se také zabývá americkým návykem na narkotika. Ukazuje na americké a evropské narkomany jakožto zdroje peněz, které potom plynou do rukou teroristů. V tomto případě jde do velkých podrobností co se týká zdravotních, hospodářských, politických i kulturních vlivů. Přináší prý i dobré zprávy, například o tom, že ve Spojených státech klesá spotřeba narkotik. Pochvaluje si vzdělávací akce - ale také konfiskace majetku překupníků drog. Tvrdí, že je možné snížit závislost jednotlivců i národa na drogách.

Kniha je napsána jasně a je plná údajů. Autorovy argumenty jsou přesvědčivé a srozumitelné i lidem bez předběžné průpravy o terorismu nebo narkotikách. Není to ale kniha, kterou by bylo příjemné vzít si večer do postele. Není to žádné oddechové čtení - je spíš zaměřeno na profesionály v boji jak proti terorismu tak i proti narkotikům.

Kniha není jen prostým konstatováním stavu, jaký momentálně ve světě je, ale přináší rady, jak odstranit závislost lidí na drogách. Za nejdůležitější postoj považuje autor Charles rozhodné odmítnutí legalizace drog. Argumentuje, že jsou drogy návykové a jejich legalizace by "v žádném případě" nesnížila jejich tržní cenu. Naopak tvrdí autor, legalizace by zvýšila poptávku a tím i zisky a tedy by bylo více peněz pro teroristy. (Zřejmě se autor mylně domnívá, že by na drogách nezačal vydělávat stát podobně, jako vydělává na alkoholu a tabáku). Proto doporučuje autor všenárodní výchovnou kampaň, která by vysvětlovala škodlivost samotných drog, ale navíc by upozorňovala občany na souvislost s terorismem. Aby měla kampaň smysl, doporučuje autor najmout mnohem více policistů a vybavit je takovými pravomocemi, jaké mají po 1. září 2001 jiné bezpečnostní orgány zapojené do války proti terorismu.

Podle reportérky Johnson-Skinnerové je zbytečně mnohomluvná ta kapitola, ve které autor srovnává válku proti drogám s válkou v Iráku, ale chválí ho za výzvu, že "zabezpeční národa proti útoku jak zvenčí tak i uvnitř země musí vyžadovat podobně velké zaujetí, oběti a úroveň znalostí a potom si bude zasluhovat stejné ocenění od veřejnosti". Kniha se doporučuje každému, kdo se zajímá o národní bezpečnost, narkotika a jejich vztahy k terorismu.